Jako správní fanoušci série StarCraft jsme nostalgicky usedli před samotným hraním Legacy of the Void k předchozím kampaním (tedy včetně prvního Starcraft s datadiskem Brood War) a připomenuli si, čím se tato značka zasloužila o svoji lásku ze stran hráčů. Až teprve po této nezdravě dlouhé době jsme se pustili do hodnocení LotV a věříme, že vás tak čeká poměrně záživné zhodnocení našeho celkového zážitku.

Tento rok se jedná již o třetí pořádnou realtimovou strategii, která se nám dostala pod ruce. U každé z nich jsme si vždy vyhradili alespoň jeden odstavec, ve kterém jsme zaláteřili nad stagnací strategického žánru. Dovolíme si tedy, čistě z tradice, to samé provést i zde. Strategie letos zažily plodný rok, a ještě lépe jej tímto završují jedním ze symbolů strategií samotných. Bohužel byl rok 2015 spíše světlou výjimkou, a tak bychom si pro příští roky raději nedělali naděje.

Můj život za Aiur!

Ale konečně k věci. Vzhledem k tomu, že LotV představuje velmi dlouho očekávanou závěrečnou kapitolu celé série StarCraft, bylo by jedině fér začít právě u kampaně a příběhu. Legacy of the Void završuje osudy všech našich známých hrdinů a přivádí příběhovou linku ke svému konci. Rozebírat, jak se tvůrcům povedlo tento poměrně dlouhý a rozsáhlý příběh uzavřít, bude poměrně komplikované, protože není v našem (a snad i vašem) zájmu "spoilerovat".

I tak se ovšem jedná u tohoto dílu o poměrně stěžejní část celého zážitku, proto budeme mluvit ve velmi vágních pojmech a ušetříme vás konkrétností. Třetí datadisk se soustřeďuje na rasu Protossů; vyspělý národ hrdých válečníků, který se právě spolu se zbytkem vesmíru nachází na pokraji zničení a je na právě na něm, aby této katastrofě předešel.

Po prologu, který nastíní celé dění, se vrhnete do hlavního děje, který je odstartován velkým převratem, který setrvá po celý zbytek hry. I když titul přišel s jedním z největších překvapení hned na samotném začátku, tak vás v průběhu cesty stále dokáže udivovat novými objevy a událostmi.

O postavách, které vás dějem budou provázet, můžeme říct snad jen to, že se vyjma pár světlých výjimek zdají ploché a jednoduché. Najít si tedy mezi nimi svého favorita je obtížné. Nelze říct, že by byly nepropracované, jen jim chybí jistá charakterní "jiskra", která by skutečně vzbudila zájem o jejich osudy. Je ovšem otázkou diskuze, zda bychom něco takového měli brát jako mínus či jako plus, když Protossové skutečně moc emocí neprodukují a jejich vyobrazení je tedy ve výsledku věrné. 

Zodpovědět musíme i otázku, jak se titulu povedlo celou sérii uzavřít. I přesto, že se nenaplnila naše (ryze subjektivní) představa, jak by konec měl vypadat, s radostí vám můžeme říct, že k další aféře ala Mass Effect 3 naštěstí nedošlo. Nejdůležitější otazníky byly zodpovězeny a jen málo bylo ponecháno interpretaci. Pravděpodobně se nebude jednat o konec, který vás zanechá se skleslými čelistmi, ale je uspokojivý, což je to nejdůležitější.

Proč nejlepší patří na konec

Kampaň, která vás bude příběhem provázet, je jedním slovem perfektní. Různorodé mise a cíle, prostředí a nepřátelé zachovávají hru po celou dobu hraní svěží a rozhodně se uprostřed nezačnete nudit. Jednotlivé mise, na rozdíl od Heart of the Swarm, představují rozumnou výzvu. Lze s lehkostí říct, že se zabavíte, ať už jste zelenáč nebo ostřílený veterán.

Heart of The Swarm zakomponovalo do mixu RPG element v podobě hrdinky Kerrigan, která nabídla bohatý strom různých schopností a talentů. LotV se vrací spíše ke klasické RTS, která se soustřeďuje na obyčejné jednotky a hrdiny povětšinou vynechává. Vůbec se ale nebojte, o možnost postupného vylepšování nepřijdete, jen místo svých jednotek nebo hrdinů budete zkrášlovat svou mateřskou loď. Ta vás na bojišti může podpořit pasivními způsoby, jako automatická těžba plynu nebo (o něco zajímavějším) orbitálním bombardováním.

V průběhu kampaně budou do vašeho arzenálu stále přibývat nové a nové jednotky, k nimž postupně budou i přibývat i jejich různé variace, které můžete kdykoliv prohodit dle potřeb. Máte-li pocit, že v nastávající misi bude zapotřebí spíše jednotka s plošným útokem než s jednotlivým zaměřováním, můžete je jednoduše prohodit.

I když si ale kampaň polepšila, stále zaostává za úvodním dílem Wings of Liberty, který asi i nadále představuje nejlepší příspěvek do série. Díky tomu nám v puse zůstala jistá pachuť při hraní všech ostatních kampaní, dráždila nás vysoce nastavená laťka, která (ač byla na dosah) nebyla překonána. Doufali jsme, že se tvůrci s posledním dílem vytáhnou a přivedou zpět kvality WoL, a vytvoří mu tak vhodného konkurenta.

Pěkně od píky

Jako ve všech předchozích dílech, i zde jsou ke hraní dostupné tři od sebe zcela rozdílné frakce. Krom zmíněných Protossů existují ještě Terrani (lidé) a Zergové (vesmírný hmyz). Ač na této frontě nic nepřibylo, tak každá z frakcí dostala dvě zbrusu nové jednotky, které opět posouvají hranice možností o něco dál.

Hratelnost se prakticky nezměnila, tedy až na jeden malý, ale velmi důležitý háček. Stejně jako v předchozích dílech sice začínáte se základnou a několika pracovníky, které využíváte na těžbu minerálů a plynu, abyste je poté proměnily v armádu, základnu a nakonec snad i v porážku oponenta. 

Čeho si ale možná noví hráči nevšimnou (a ti staří ocení), je zvýšení startovních pracovníků z šesti na dvanáct a snížení počtu materiálů na bázi. Tato zdánlivě malá změna znamená velký rozdíl ve hratelnosti, jelikož zrychluje průběh hry a podněcuje rychlejší expanzi, což vede i k rychlejší akci.

Pro hráče se jedná o skvělou zprávu, protože se tak eliminuje počáteční fáze hry, která se až doteď nesla ve velmi monotónním duchu a obecně se jednalo o nejnezáživnější fázi všech šarvátek. Stejně tak je ale tato změna prospěšná pro StarCraft esport, konkrétněji pro jeho diváky. Podobně jako hráči, ani oni neshledávají potěšení ve sledování úvodních minut, které jsou vlastně zápas od zápasu úplně totožné.

Nováčkům vstup zakázán

Multiplayer StarCraftu byl vůči nováčkům vždy velmi nemilosrdný, což se v LotV nezměnilo. Snad dokonce i přitvrdilo, protože se vše rychleji hýbe a je třeba toho znát daleko více. I přesto se ale titul snaží být k nováčkům přívětivější, a to skrze dva nové módy, na které se můžou hráči obrátit, pokud budou často selhávat v tradičním 1v1 multiplayeru.

Řeč je o Archon módu a kooperativních misích, dvou přídavcích pro sérii naprosto nezvyklých. V kooperativních misích si volíte jednoho ze šesti hrdinů kampaně a společně s kamarádem (či úplným cizincem) plníte zadané cíle. Každý hrdina má samozřejmě jiné schopnosti a své unikátní jednotky. Úkoly pak nepřekvapí, dostanete cíl k likvidaci či časový limit. Archon mód vás naopak přenese do zápasů 2v2, který je zamaskován jako 1v1. Dva hráči v něm totiž kontrolují jednu základnu. Pokud si najdete správného parťáka, tak se jedná o skvělou půdu k nastudování základů.

Stejně jako u WoL a HoTS, i zde na scénu opět přichází StarCraft Arcade, kde jsou k nalezení fanouškovské projekty všech možných i nemožných žánrů. Objevíte zde vše od stříleček z pohledu třetí osoby až po remaky Dungeon Keepera, začne-li vás tedy unavovat tradiční strategie, víte kam zamířit.

Kde planeta moje

Byli bychom barbaři, kdybychom nezmínili soundtrack, od kterého jsme se naučili neočekávat nic jiného než dokonalost. V klíčových příběhových momentech perfektně ladí s děním a při normálním hraním zařizuje krásný podtext.

Ač už se u Blizzardu jedná o samozřejmost, tak je třeba i zmínit kvalitu filmečků a obecně animací, se kterými se setkáte naskrze kampaň. Je na nich vidět práce a péče, které do nich studio vložilo a to je vždy rozhodně plus.

StarCraft II je mimo jiné nechvalně proslulý pro svou ne dvakrát šťastnou optimalizaci a zatím se zdá, že by Legacy of the Void nemuselo podědit podobný problém. Titul běží na vylepšené verzi enginu StarCraft II a pozitivně se to na něm podepsalo. Hra převážně drží konstantní framerate, který výjimečně lehce zakolísá, ale jinak jsme se nesetkali s žádnými závažnějšími záseky. I tak ale doporučujeme držet jednu bulvu na internetových fórech. 

Titul aktuálně seženete za cenu 40 euro (cca 1080 kč), které by se vám kvalitativně měly vrátit. Pokud ale nevěříte nám, tak část co-op obsahu spolu s Arcade a prologem kampaně je volně dostupná pro kohokoliv, kdo si zdarma stáhne Starter edici StarCraft II. Můžete tedy sami být soudci vašeho nákupu. Za nás se jedná o RTS roku a nákupu dáváme palec nahoru. A teď když nás omluvíte, vrátíme se k hraní, lelkováním se do té platiny nedostaneme.

Verdikt

Nový StarCraft nás bavil, a věříme, že bude bavit i vás. K plnému hodnocení chybělo skutečně málo a už jen to by měl být důvod, proč dát titulu aspoň šanci - dostanete hodně muziky za rozumné peníze.