Koncept hry STRAFE se snažil v roce 2015 zaujmout hráčů na Kickstarteru. Vývojáři slibovali retro estetiku, hratelnost inspirující se střílečkami 90. let a úzkou provázanost rogue-like mechanik, zejména procedurální generování, znovuhratelnost a pekelnou obtížnost. I přes tyto slibné vlastnosti mělo studio Pixel Titans problém vybrat požadovanou částku.

Ke konci se naštěstí zvedlo povědomí o nadějném projektu a STRAFE vybralo dostatek peněz na realizaci. Uběhly dva dlouhé roky a finální produkt lze sehnat ve virtuálních videoherních obchodech. Koupíte si skutečně hru, kteoru prezentovali vývojáři v kampani?

Pořádná porce devadesátkového steaku

Hned ze začátku je nutné poznamenat, že STRAFE má styl. Na nic si nehraje. Devadesátky, nostalgie, humor, nadsázka, parodie, záměrná lacinost. Takový tón skvěle ustanoví FMV tutoriál, který jako by byl vystřižený z nevalně proslulých videoher na Sega CD. Z tohoto pohledu je hra velmi charismatická a vryje se nejednomu hráči pod kůži. Tutoriál samozřejmě netřeba absolvovat, ale kvůli hraným filmečkům se to dost vyplatí. A zaseknutá zvuková smyčka při každém spuštění hry vyvolá menší infarkt. Výborně.

Samozřejmě lze skočit ihned do víru dění. Stačí si vybrat jednu ze tří zbraní - samopal, brokovnice, plasmová puška – a jít vstříc hordám nepřátel. Soubojový systém se velmi blíží hrám devadesátých let. Dynamika balancuje mezi agresivitou Doomu a defensivitou Quaku.

Tady již záleží na hráči, jak k tomu přistoupí, tedy pokud se nebude chtít skrývat za stěnou a pomalu odstřelovat protivníky z povzdálí, což skutečně nefunguje. Zpočátku půjde spíše o taktiku věčného ústupu, kolo kolo mlýnské nebo já jsem John J. Usain Rambo Bolt. Nesmí chybět oblíbené featury jako bunny hoping nebo rocket jump.

Počáteční zbraně nedisponují dostatečnou silou, aby s lehkostí snižovaly počty nepřátel. Nenavozují tedy tak uspokojivý pocit ze stisku spouště. Postupem času se hráč dostane k náhodným upgradům primární zbraně, které upravují sílu, kadenci a přesnost. Velké upgrady (též náhodné) upravuji celkový styl hratelnosti. Toto nutí ke změně přístupu k soubojům.

Modifikace chování zbraně navíc nějakou chvíli trvají, a proto se hráč musí spolehnout na pěsti nebo sekundární jednorázové zbraně - raketomet, pistoli, pušku, brokovnici, granátomet, samopal - ty se rozpadnou po vyčerpání zásobníku a následného použití jako baseballové pálky.

Nepřátelé... nepřátelé jsou holt hloupí. Vrhnou se na hráče jako mravenci. Samozřejmě, že jich existuje několik druhů, ale všichni vesměs jdou vstříc hlavni. Pokud jich však skript nasází v levelu dostatek (a že jich většinou nasází ještě více), jedná se o dost zapeklitou výzvu.

Zase o krok blíže ke schopnému procedurálnímu generování

A nyní k prostředí, kde se hráč bude brodit až po uši v krvi a prázdných patronách. STRAFE je rogue-like, a proto využívá procedurální generování levelů. Kdo by tento v dnešní době frekventovaný termín neslyšel, tak rychlá vysvětlivka. Designéři předdefinují části levelu, které skript poslepuje na základě určitých parametrů dohromady. A nutno říci, že algoritmy, které generují úrovně v STRAFE, odvádí svou práci dosti kvalitně.

V každém levelu lze rozpoznat, z jakých bloků je opětovně skládán, ale ne tak, aby si byly úrovně příliš podobné. Člověk se občas ztratí v takto uměle vytvořeném labyrintu, protože z logického hlediska level-design nedává smysl... jenže to ani ten v Doomu nebo Quaku. Jediný rozdíl je v tom, že ty ve hrách od id Softwaru se dají naučit a jsou notoricky známé.

Zbytečné v rámci roguelike žánru zmiňovat, že jakmile hráč umře, hraje odznova. Ve hře se ještě vyskytují stanice umožňující přeměnit šrot na štít nebo náboje. Šrot tedy funguje nejenom jako herní měna, ale i jako ukazatel úspěšnosti (tedy vedle stráveného času v pekle, rozlitých galonů krve a počitadla padlých těl). Zdraví se obnovuje pomocí velmi skromně rozesetých stanic s jídlem.

Štít i zdraví opadávají s důslednou razancí. To se ale dalo čekat. STRAFE nedává svá tajemství zadarmo. Své schopnosti lze ještě otestovat v arénách, kde je třeba si proklestit cestu skrze zástupy nepřátel. Titul nic dalšího nenabízí. Žádné zbytečnosti navíc.

Špičková retro grafika a ještě lepší synth ozvučení

Audiovizuální stránka je perfektní. Vývojářům se podařilo skvěle vybalancovat poměr devadesátých let a současně dostupných technologií. Paleta barev není nijak pestrá, což napomáhá lepšímu čtení výrazných prvků v prostředí při zběsilé akci. Pokud člověk není spokojen s mírou nostalgie, může vždy zapnout možnost "make STRAFE worse".

Velká pochvala směřuje směrem k programátorskému týmu. I když se jedná o procedurální generování 3D prostoru, loadingy lze označit ze velmi svižné. I hra samotná běhá plynule na nikterak extra výkonné sestavě. Škoda, že mapa je nepoužitelná. Její umístění a podoba potěší svou vynalézavostí, ale nemá cenu se na ni vůbec dívat.

Soundtrack nesmí chybět v knihovně vášnivého milovníka syntezátorů osmdesátých let. Nejedná se sice o úplný úlet jako u některých umělců, kteří si nechali vyměnit žíly za neony, ale jde o velmi solidní poslech toho žánru hudby. Netřeba dodávat, že skvěle podkresluje tamější akci a grafické zpracování.

Verdikt

Hodnotit STRAFE je velmi složité. Jedná se o velmi úzce vyhraněný titul. Při pořizování STRAFE opravdu musíte jasně vědět, co chcete a také co vám tato hra skutečně poskytne. Pixel Titans nikoho neošidili. Udělali, co slíbili.