Superhot byl původně příspěvek od Superhot Team do soutěže 2013 7 Day FPS Challenge, avšak po uvolnění prototypu o pěti levelech na internet (zde je volně k zahrání, takže může posloužit třeba jako demo) se mu podařilo přitáhnout dostatek pozornosti k tomu, aby se studio začalo zabývat jeho přetvořením na plnohodnotnou hru s podporou Kickstarteru. A nyní jsme se konečně dočkali jejího vydání.

Dejte si na čas

Projekt byl inspirován hrou Time4Cat a klipem Bad Motherfuckers, jejichž elementy byly zkuty do jeho jaderné herní mechaniky, jež by oživila hratelnost kdejakého Call of Duty - čas plyne pouze když se hýbete. No dobře, alespoň to na začátku tvrdí hra, ve skutečnosti herní čas plyne velmi, velmi pomalu. A to i tehdy, když nic neděláte. Autoři to zdůvodňují tím, že není možné stát perfektně nehybně – no ruku na srdce, z praktického hlediska na tom téměř nesejde. 

Mimo hrátky s časem je hratelnost celkem přímočará. Vašimi protivníky v Superhot jsou "red dudes", neboli červení týpci, agenti nepřítele, kteří se spawnují u vchodů do místností (levely jsou malé a stavěné pro hratelnost, interní logiku v nich nehledejte). Co se týče jejich různorodosti, ta končí tím, jakou kdo zrovna drží zbraň. Větší počet typů nepřátel by ovšem nebyl na škodu.

Umění přežít

Ačkoliv mnohokrát se při hraní můžete cítit v časovém presu, recept na přežití ve skutečnosti leží v analýze situace a rozvážném plánování dalších kroků. Co dělat, když na vás běží dva červení s katanami a jeden s kulometem? Krása Superhot tkví v tom, že ve všem máte naprostou svobodu. Můžete jednomu vyrazit mačetu, hodit jí po kulometčíkovi, třetího oním kulometem proděravět a prvnímu rozbít šípek holýma rukama; nebo úplně jinak, jak se vám zamane a co zvládnete.

Později ve hře získáte i tzv. hotswitch, respektive schopnost přenést se do a ovládnou těla nepřátel, která se vám stane neocenitelným pomocníkem, jež vám mnohdy zachrání krk i v jinak beznadějné situaci. A věřte, že o ty není nouze, protože Superhot se s hráčem nemazlí.

Po dokončení každé bitky skanduje hra dvě klíčová slova (Super. Hot), která se za poslední roky stala pro titul přímo ikonickými a lze je vidět nejen v kolujících fórech na internetu, ale také v samotných trailerech. Dále se zobrazí zpětný záznam celé úrovně, ovšem už v normální rychlosti. Pokud se vám vedlo, tak se můžete pokochat matrixovsky akčním filmečkem vaší vlastní výroby. A pokud si myslíte, že jste si dařili obzvláště dobře, můžete replay zachytit a výsledný snímek nahrát na Killstagram, speciální stránku pro tento účel, na které lze vidět i výsledky snažení ostatních.

Supercool

Zápletka Superhot není moc komplexní, slouží spíše jako výmluva pro průchod skrze levely a odůvodnění pro jeho meta elementy. Co je na příběhu ovšem zajímavé, je způsob, jakým je podáván, to jest ve formě chatů, vágních problikávajících zpráv, nemožně rychlých pasážích textu a skrytých útržků informací. Zachovává se tak atmosféra mystéria a konspirace, o kterou hra usiluje.

Superhot také obsahuje řadu easter eggů a tajemství stále čekajících na odhalení. Jejich částí jsou (ale taky nemusí být) věci, které se v současnosti jeví pouze jako vata v menu, obvykle v podobě jednoduchých neinteraktivních "blbůstek".

Příběh dost možná není nejsilnější stránkou hry, ale je to v podstatě jen příprava na vše ostatní. Nejvíce zábavy si užijete v Endless a Challenge módech, které se odemknou po dokončení příběhové části hry. Endless, jak už název napovídá, končí až vaší porážkou, a Challenge vám dá možnost hrát úrovně z kampaně s různými modifikátory, jako speedrun, pouze katana jako zbraň, pouze jeden život na celou hru atd.

V obou módech si odemykáte další mapy a výzvy zabíjením nepřátel; zároveň je však takový systém přátelský i k hráčům, kteří takové štěstí nemají, takže se počet poražených protivníků počítá kumulativně.

Bílý a rudý

Samozřejmě mechaniky nejsou to, co prvně upoutá vaši pozornost, když na hru někde narazíte. Tím bude velmi čistý vizuální styl. Barevné schéma Superhot se sestává vlastně jen ze tří barev - sterilní bílé prostředí jde dobře k rudým běhajícím náušnicím, a zbraně a použitelné předměty jsou nápadně černé. Zvuk v Superhot je stejně minimalistický jako grafická prezentace. Pokud k vašemu řádění chcete nějaký nabušený soundtrack, budete si muset pustit hudbu v pozadí, kromě zvuků boje hra oplývá jen nevýraznou ambiencí.

Ještě se musíme zmínit o umělé inteligenci nepřátel, která sice plně dostačuje tomu, když hrajete tak, jak bylo zamýšleno - tedy bojujete s nepřáteli -, pokud ale uděláte něco jen trochu neočekávaného (třeba když vyskočíte na místo, kam Červenáčkové nemohou) její primitivnost vystrčí své hrubé růžky. Rudíci neumí ani skákat, natož vrhat objekty, takže pokud nemají střelné zbraně, naprosto selžou. Je to škoda, drobet propracovanější AI by hře rozhodně přidala na výzvě.

Verdikt

Superhot je stylizovaným mixem čisté FPS hratelnosti a inovativní variace na bullet time, díky kterému se budete cítit jak John Rambo zkřížený s Maxem Paynem. Ale samozřejmě také obsahuje řadu chyb. Pokud vám to sedne a překousnete těch pár nešvarů na kráse, budete se královsky bavit.