Hra na první pohled značně připomínala BioShock, vždyť ji také vyvíjeli 2K Marine, kteří značku rozvíjeli po Irrational Games. Nicméně jak je zřejmé, nakonec přišli s něčím úplně jiným. A není to nutně špatně. Oznámení, hutná marketingová kampaň a vydání přetvořené verze titulu přejmenovaného na The Bureau: XCOM Declassified přišly nahuštěny v poměrně krátkém období. Během něj jsme si mohli především vychutnávat výborné live-action trailery s úžasně tíživou atmosférou. Tu tahle záležitost povětšinou postrádá, stejně jako kdovíjak komplexní příběhovou linii, přesto ale dokáže zaujmout.

Vývojáři se dlouho plácali ve změti předělávek a konceptů, až nakonec původní myšlenky vyhodili do koše a přetvořili FPS akci do týmové TPS s RPG prvky, s nezanedbatelným důrazem na taktický postup a... možná s příliš mnoho elementy Mass Effectu. I když elementy, The Bureau je prostě znásilněný Mass Effect, ze kterého autoři vyrvali systémy bojů a rozhovorů (ten druhý o něco ochudili) a postavili na nich vlastní hru.

Zničte krtka!

Její náplň se tak v praxi skládá vždy ze dvou částí – pobíhání po podzemní základně doprovázené konverzací s jinými agenty, vědci, techniky, prostě jejím personálem a akční vybíjené s nalajnovaným postupem, ale nenalajnovaným řešením. V misích vás vždy doprovázejí dva společníci, jimž můžete v bázi a na speciálních místech měnit výbavu, disponující rozdílnými schopnostmi.

Střety jsou řešeny víceméně jako v produktu BioWare, ačkoliv zde si moc neškrtnete s pouhým follow. Opravdu je nutné při každém setkání s cizáky (mimochodem stejnými jako s těmi v XCOM: Enemy Unknown od Firaxis) mezerníkem často přepínat do strategického režimu a řetězit rozkazy k pohybu, krytí, palbě nebo použití zvláštních abilit. Ve výsledku všichni zúčastnění slušně kooperují a zatímco vy telekineticky zvedáte mimozemšťana do vzduchu, jeden parťák ho zaměřuje pro střelu s automatickou kritikou a druhý kolem vás generuje energetický štít.

Přicházíme v míru

Emzáci se ale snadno nedají. Jejich počty jsou z pravidla vysoké, ale oni sami na tom zároveň mentalitou nejsou úplně špatně. Ne, že by někteří z nich nebyli jako po mozkové mrtvici, ale ke Call of Duty mají daleko a nejednou vás položí na lopatky rychlým přizpůsobením situaci a přibližováním se v krytu na smrtelnou vzdálenost. Ještě, že spolubojovníci též nejsou blbí a mnohdy dokážou pomoct i bez přímého vytyčení cíle. Schopnosti ale sami od sebe nepoužívají a ty jsou pro vítězství nutné.

Podtrženo sečteno, i když jako klon, The Bureau překvapivě funguje a nabízí slušnou porci zábavy. Jenom už se přitom nesmíte rozhlížet kolem sebe a už vůbec ne přemýšlet nad dějem. Sice se tu najdou i důmyslnější a působivější pasáže, ale většinou jde jen o klasický model Emerichova Dne nezávislosti. Hlavní hrdina je poměrně tuctový a nahraditelní parťáci vám v případě smrti na bojišti rozhodně chybět nebudou. Tedy, na bojišti vám chybět budou, ale jako osobnosti určitě ne. Protože hra představuje samostatnou kapitolu jako ostatní XCOMy a X-COMy, není vytěžen ani potenciál propojení se zmíněným Enemy Unknown.

Na horizont radši nekoukejte

Grafická stránka není žádný zázrak, ale svůj účel v rámci menšího titulu (za cenu velkého, ehm) plní. Animace jsou dostatečné, na blízké prostředí se dá koukat a opuštěné ulice měst šedesátých let minulého století dokážou být opravdu krásně retro, což vynikne o to víc, pokud se mezi domky tyčí outsiderské high-tech stavby. Stejně tak skvěle vypadá agent s kšandami a kloboukem, který má na ruce hybridní zařízení míchající lidské a UFO technologie, na zádech neony zářící batoh a kosí emzáky druhoválečnou karabinou.

Se vzdálenějšími texturami už situace ale úplně slavná není a podívat se na horizont třeba hned v první misi je optická sebevražda. Statický obraz hory uprostřed exploze se sutinami vznášejícími se ve vzduchu, kde to jsme? V roce 96 a hrajeme Duke Nukem 3D? Navíc by titul v žádném případě neměl tak strašně vytěžovat hardware, jako tomu je teď. Vypadá stylově, ale fakt ne natolik božsky, aby mohl plnoprávně kandidovat na post nejnáročnější letošní hry. S pořádnou optimalizací se tvůrci zjevně nezahazovali a proto počítejte s nevyhnutelnými lagy, nečekanými poklesy frameratu (v interiérech, wtf?) i občasnými pády.

Verdikt

2K Marine dokázali hned dvě neuvěřitelné věci – dotáhli prokletý XCOM do konce a udělali z kopírky Mass Effectu chytlavou záležitost. To se musí ocenit, ačkoliv se některých nepříjemností zbaví až s updaty.