Nezávislé hry jsou budoucnost. Tříáčkové záležitosti možná mají super enginy, pokročilou fyziku, realistické vizuály a hudbu od Hanse Zimmera, ale skutečně kreativních počinů v téhle kategorii zase tolik nenajdete. A tady přicházejí indie vývojáři nesvázaní smlouvami s vydavatelskými giganty, kteří sázejí na jistotu, aby se vytasili s originálními a specifickými produkty, jež sice nejsou pro každého, avšak o to víc si jich pak můžeme cenit.

V poslední době se hodně mluvilo o Dear Esther, ne úplně nepodobném Gone Home či hodně meta záležitosti s názvem Stanley Parable. Všechno jsou to povedené experimenty, po kterých by určitě měl sáhnout kdokoliv hledající něco trochu jiného, potažmo inteligentnějšího, než nabízí mainstreamová produkce. Nic proti ní, ale existuje dobrý důvod, proč se jí říká právě takhle. Každopádně, tohle téma si necháme na jindy.

The Novelist je dílem veterána průmyslu Kenta Hudsona, který pracoval třeba na Deus Ex: Invisible War nebo druhém BioShocku, a jeho stěžejní látku představuje otázka: „Můžete následovat své sny, aniž byste se odcizili lidem, jež milujete?“ Právě na ní stojí scénář, právě jí je podřízena hratelnost a právě s ní se během práce Kent velmi dobře seznámil.

Dysfunkční zázemí

Rozhodování mezi upřednostněním ega jednoho z hlavních protagonistů a obětování ideí pro druhé si užijete dost. Ústředními postavami jsou členové ne úplně funkční rodiny Kaplanových, přičemž největší úloha je pokládána Danovi (otci). Živí se jako spisovatel, jenže zrovna trpí depresemi z autorského bloku. Klišé jak Brno, ale naštěstí ve výsledku ničemu nevadí.

Vztah mezi Danem a jeho ženou poměrně značně chladne, a jelikož se hlava rodiny přesto snaží různými způsoby dokončit rozepsanou knihu, zapomíná se pro jistotu věnovat synovi, šikanovanému školnímu outsiderovi. Máte tak před sebou skupinu nešťastných duší, jež by si rády našly cestu k sobě i svým ideálům, jenže dost dobře nevědí jak a ani nehledají řešení.

Nastěhovat se na tři měsíce do domu k moři je hezké, ale pochroumané vazby se tím nespraví. Ovšem v pravou chvíli přicházíte na scénu vy. V roli jakési entity pohybující se obydlím Kaplanovi studujete, nahlížíte do jejich vzpomínek a posloucháte momentální přání, abyste jim mohli v noci, když spí, našeptat volbu, kterou by měli učinit. Bude dobrá, nebo špatná? Těžko říct, protože se The Novelist nesnaží být černobílý a co považujete za správné řešení, vyplývá jen z vaší morálky.

Vzhledem ke slovům výše je trochu škoda, že akce jsou mnohdy průhledné a je tedy jasné, co z nabídky „strávit večer s manželkou/loknout si whisky a do noci pracovat“ bude mít ve větší škále blahodárnější efekt. No a nejde o jedinou mrzutou věc. Zabolí třeba i přítomnost pouhých dvou konců, což degraduje veškerou snahu hráče o dosažení co možná největší rovnováhy. Pokud něco takového budete preferovat samozřejmě.

Všechny úhly pořešeny

Úžasné je vyvážení tužeb a nálad všech zainteresovaných, čili si můžete být absolutně pozitivně jisti, že když vyhovíte jednomu, ublížíte ostatním. Situaci lze mírně vylepšit posbíráním dostatku informací v konkrétní úrovni, čímž si odemknete možnost kompromisu – přání dvou členů domácnosti se splní, ovšem za cenu smutku třetího. Občas vás čekají pořádná dilemata.

Naproti dobře zvládnutým složkám si hra také zvládá několika faktory podrážet nohy. Hlavním z nich je nedostatek komunikace charakterů. Ta ve vzpomínkách funguje dobře, jenže v reálném čase Kaplanovi bloudí po domě sem a tam, když se potkají, prohodí spolu dvě a půl slova a zase se odtoulají jinam. Netřeba říkat, že jde o autenticitu dvakrát neposilující element.

Zamrzí i vyjadřování Danova syna skrze kresby. Je logické, že si ve svém věku nepovede obsáhlý deník a nebudou se mu po pokoji povalovat dopisy, nicméně obrázky nenabízejí prostor k pochybám, zdali jste si je správně vyložili. Ono taky co si vykládat z vyobrazení táty s potomkem na pláži.

Přidanou hodnotu může představovat sběr útržků z nějakého důvodu se v domě objevujících v noci, které vytvářejí historické zázemí hráčova virtuálního alter ega. Možná se jedná o zbytečnost a určitě se dá přijít s mnohem zajímavějšími způsoby vyprávění, ale pokud o ně nebudete mít zájem, nikdo vás nebude nutit je hledat. Volba je opět vaše.

Verdikt

The Novelist nedosahuje úrovně alternativ z úvodu článku, ale pořád se jedná o netradiční emotivní zážitek, jaký jinde nenajdete. K ceně (14 eur) si autor zřejmě připočítal vysokohorskou přirážku, takže doporučujeme počkat na slevu, pak ale nebude moc co řešit. Příjemná zábava na jeden dva večery zaručena.