To však nic nemění na faktu, že co do scénáře jde o jeden z nejlepších, a dost možná vůbec nejlepší počin, jenž je na poli interaktivní zábavy k dostání a všechna svá ocenění si právoplatně zaslouží. Dosáhne druhá sezóna stejné kvality? Těžko říct, jisté náznaky toho, co od ní můžeme očekávat, už ale přináší rozšíření té první. The Walking Dead: 400 Days bylo oznámeno minulý měsíc na E3 2013 a vycházelo v rozmezí 2. až 11. července na všech myslitelných platformách. Jediným kritériem k jeho hraní je nutnost vlastnit původní titul, který se mimochodem dá levně sehnat v právě probíhajících Steam Summer Sales, jež počtem esek ve zkrácené podobě zastiňují i Schutzstaffel. Proč asi?

Ale dost nacistické propagandy, 400 Days totiž není zasazeno do období druhé světové války, což je možná trochu škoda, ale mezi první a druhou sérii videoherních Živých mrtvých a jde o speciální epizodu, jež v relativně krátkém časovém intervalu (asi hodina a půl na první dohrání) odvypráví hned pět příběhů několika různých přeživších během, a teď se podržte, prvních čtyř seti dnů zombie apokalypsy.

Dálnice do pekla

Všechny kapitoly jsou zpřístupněny hned zpočátku a můžete se do nich pustit v jakémkoliv pořadí. To vždy vyústí trochu jiným konečným vyzněním, ačkoliv se totiž hlavní aktéři jednotlivých příběhů neznají a ze začátku je spojuje jen vývěsná tabule na odpočívadle u georgijské dálnice, svými (vašimi) akcemi se nevědomky vzájemně ovlivňují, což postupně dává vzniknout zajímavému dějovému pozadí. Například v jedné kapitole postavy mluví o tom, jak ztratili baterku v kukuřičném poli a v kůži protagonisty té další vás čeká úprk právě jím před neznámými pronásledovateli, což dává smysl, protože každá story je jinak časově zasazena vzhledem k začátku velkého průseru.

Podobných zážitků je víc, stejně jako dopadů některých rozhodnutí z první sezóny The Walking Dead. Schválně píšeme „některých“, protože ačkoliv 400 Days lehce dovysvětluje putování Leeho, Clementine a dalších, rozhodně neodráží všechny a klidně jste tedy mohli Živé mrtvé odehrát způsobem takovým, že budete o odkazy ochuzeni. To by však měla vynahradit propletenost kapitol, ať už skrze události, nebo na tak krátký počin překvapivě dlouhou řadu vedlejších postav.

U stánku na levné emoce

Hratelnostně není titul nijak výrazněji odlišný od původní hry, akorát každý příběh reflektuje i jeden prvek svého „předchůdce“. Ten Vincův je zaměřen na gradující rozhovory a těžké rozhodnutí v nebezpečné situaci, v kůži Wyatta vás čeká rozlousknutí morálního dilematu a potenciálně dost akce, za Russella se přesvědčíte, proč není dobré nasedat do auta cizího člověka, za bývalou narkomanku Bonnie se zase ocitnete na útěku před skupinou nebezpečných lidí a Shel čeká volba mezi dodržením starých hodnot a přizpůsobením se pravidlům nového světa.

Stejně jako v případě ostatních kapitol The Walking Dead, i zde je vám na konci předložena tabulka vašich rozhodnutí s procentuálním srovnáním se zbylými hráči, abyste mohli mít depresi z toho, jak zkažení v jádru jste. Musíme ale přiznat, že emoční dopad 400 Days, přestože hlavní i vedlejší charaktery jsou sympaticky nejednoznačné a scénáristé se postarali o jejich hloubku, rozhodně není tak velký, jak jsme zvyklí. S každým totiž strávíte jen kolem dvaceti minut a natolik malý prostor nestačí ani talentům z Telltale, aby vás donutili se s nimi plně sžít. To ovšem neznamená, že se netěšíme, až se s nimi potkáme ve druhé sezóně.

Verdikt

Příjemná jednohubka, která by si možná zasloužila prodloužení herní doby, ale stejným možná by pak ztratila svou údernost i účel. Majitelé The Walking Dead by neměli váhat, pět a půl (tu půlku jsme zatajili, muhaha) příběhu, znovunavštívení známých míst a chytře propletený děj, to za těch pár euro stojí.