Původně měli Watch Dogs vyjít už v listopadu loňského roku, hype se s každým týdnem blíže k vydání stupňoval, až nakonec veškeré nadšení muselo opadnout, když Ubisoft ohlásil odklad až na rok 2014. Údajným důvodem bylo doladění hry tak, aby dosahovala požadovaných kvalit, které si společnost slibuje od next-gen titulů. Kupodivu ale mezi tyto změny patřil i zjevný downgrade grafické stránky na všech platformách. Ta jen vzdáleně připomíná gameplay prezentovaný před dvěma lety.

PC verze hry má graficky jako vždy oproti konzolím nové generace tradičně navrch, tedy pokud máte dostatečně silný stroj. A dostatečně silný stroj je v tomto případě velice relativní pojem. Optimalizace počítačové verze Watch Dogs byla už od vydání značně kritizována a nás se tento problém dotkl také. Neustálé freezování obrazu, framedropy a paranoia z alt+tabování, které většinou vyústilo v BSOD. A to bez ohledu na jakékoliv snížení grafického nastavení.

Do jaké míry s tímto problémem souvisí kauza GameWorks, si netroufáme tvrdit, testovaná sestava však byla postavena na AMD (informace o konfiguraci naleznete v infoboxu pod odstavcem). Někteří uživatelé dokonce hlásí problémy s ultra nastavením i přes dvě GTX Titan v SLi zapojení. Celková optimalizace hry je tedy velice tristní.

Prvních několik dní po vydání bylo dokonce téměř nemožné se přihlásit na servery uDon’tPlay uPlay, a tak zdaleka „nejobtížnější misí hry“ bylo ji vůbec dokázat aktivovat a spustit. Hraní této záležitostí s hackovací tématikou se rázem stalo velmi ironické.

Pokud se vám ale podaří dostat přes nekalé servery Ubisoftu, což by už v současnosti neměl být takový problém, čeká vás bohatá hra, ve které se nudit nebudete, obzvláště pokud netrpělivě čekáte na PC verzi Grand Theft Auto V. Prvních pár hodin se nejspíš budete motat po městě a snažit se rozlousknout, jak vlastně hra funguje a co vše vám nabízí. Občas budete mile překvapeni, občas ale pozdvihnete obočí.

Zleva dobrý, zprava Aiden

Jako první si všimnete prapodivného chování vozidel, které má do realističnosti hodně daleko. Na řízení si sice zvyknete během pár jízd, ale kolizní systém se neospravedlní po celý zbytek hry. Z každého řízeného auta se automaticky po zažehnutí motoru stává simulátor buldozeru, ať už sedíte v dodávce či sporťáku. Srážka s protijedoucím vozidlem v plné rychlosti vás jen drobet pošimrá a zvrásčí kapotu, ale žádná (přírodní) věda se nekoná. Úsměvné jsou i okamžiky, kdy stojíte uprostřed křižovatky, vrazí do vás auto v rychlosti půl šneka za hodinu a začne hořet.

Náchylnost cizích aut má ale své kouzlo v hackovacích lumpárnách, které vám umožňuje mobilní telefon, pomocí něhož můžete ovládat každé druhé zařízení na mapě. Město Chicago vám dovolí likvidovat své nepřátelé jejich vlastními zbraněmi, skrze přepínání semaforů, vyzdvihování silničních zátarasů, přetížení transformátorů a nespočet dalšího. V průběhu hry také dostáváte zkušenosti a postupně si odemykáte nové dovednosti, ke konci tak budete mít celé město téměř jako na dlani. 

Možností je na každém kroku víc než dost, až by se mohlo jevit, že ve vší té změti bude obtížné trefit správný přístroj a donutit jej udělat přesně to, co hráč chce. Kupodivu se s mylným překliknutím setkáte opravdu jen výjimečně. Snad jen naučit se multitasking v podobě řízení a dbání pozornosti na okolní příležitosti může prvních pár hodin potrápit. Možná i proto je možná kolizní systém tak shovívavý k hráči, ovšem v momentě, kdy se naučíte infrastrukturu Chicaga, vás rozhodně čekají hodiny zábavy.

Kde domov tvůj

Víc než jízdu v autě vám ale větší zábavu nabídne obyčejná pěší část hry, která vám dovoluje využít herní téma naplno. Teprve když opustíte svůj batmanovský buldozer a začleníte se mezi civilisty, budete cítit živost Větrného města. Na rozdíl od GTA V, kdy vás okolní lidé vůbec nezajímají, vás právě zdejší obyvatelstvo dokáže ponořit do hry. Skrze profiler (funkce vašeho telefonu, která dovoluje přístup do CTOS, centrálního operačního systému) se dovídáte různé informace o dotyčných osobách. O většině lidí tak víte sice zcela nedůležité informace, jako jejich jméno, zaměstnání, příjmy a úchylky, ale právě tato drobnost dodává fiktivnímu světu život a důvěryhodnost.

Pokud navíc vidíte civilistu, který právě třímá v ruce mobilní telefon, můžete jej hacknout a poslechnout si probíhající hovor či pročíst SMSky. V drtivé většině případů se jedná o hlouposti, které nikoho nezajímají, ale občas se pobavíte nad obsahem konverzace, ať už díky easter eggům či volbě slovníku, který si ani v českém překladu servítky nebere. 

Některé občany dokonce můžete jako „správný klaďas“ okrást, a to bez ohledu na jejich sociální postavení. Co oko nevidí, to zdejší zprávy netvrdí, a vaše reputace zůstane v těchto případech neposkvrněná. Pokud ale ublížíte nevinné osobě, po městě a v televizi se začnou tyto věci šuškat a lidé na ulicích vás začnou poznávat. Samozřejmě je tento reputační systém oboustranný, a pokud naopak budete pomáhat a chránit, lidé budou vaši práci chválit.

Šmírování a stalkování lidí je v mnoha případech i součástí vedlejších úkolů. Tyto mise jsou pak většinou obsahově propracovanější, nabízejí určitou formu hlavolamů, po jejichž rozluštění se nabouráte lidem do bytů a sledujete zdejší vtipné situace. Stanete se svědky milostné předehry ve stylu Helmuta, opraváře komínů, nebo chlapce hrajícího Assassin’s Creed. Na internetu se dokonce objevují i teorie, že univerza Watch Dogs a Assassin’s Creed jsou propojeny (přece jen „vše je propojeno“ a „vše je dovoleno“), neboť narážek a spojitostí je v obou hrách několik. 

Teď umím to a teď zas tohle

Sérii Assassin’s Creed poznáte v zdejší hratelnosti hned v několika aspektech. V prvé řadě přítomný parkour jako by Connorovi z oka vypadl. Nelze se ale zbavit dojmu, že pohyby překonávání překážek jsou propracovanější a o několik úrovní plynulejší. Doufáme, že si příští díly přední značky Ubisoftu vezmou z Watch Dogs příklad a dalšímu asasínovi bude Aiden Pearce pomyslným mentorem (a snad konečně naučí bratrstvo, jak se skrčit). 

Oblíbené drogové poutě z Far Cry 3 si zde jejich fanoušci také užijí. Ve Watch Dogs jsou přítomny tzv. digitální tripy, které vás přenesou do speciálních úrovní, ve kterých budete mít pocit, že hrajete Saints Row 4. Z naprosto vážné hry, která budí dojmy realističnosti, se rázem stává nadsázka, ve které poskakujete po přerostlých kytičkách v teletubbieské verzi Chicaga, projíždíte v ďábelském voze ulice ve stylu Carmageddonu, ocitnete se postapokalyptické realitě, kdy roboti ovládli planetu, nebo se převtělíte do robotické pavoučí Godzilly.

Verdikt

Watch Dogs je skvělá a zábavná hra, která nejvíc trpí na své technické problémy. Pokud
vás zaujalo téma hackování a jste schopni překousnout pár neduhů, jedná se o skvělou volbu.

Poděkování

Watch Dogs