Přestože toho na kontě neměli málo, ještě před dvěma lety o Telltale mezi mainstreamovými spotřebiteli věděl málokdo. To se nicméně koncem dubna 2012 změnilo, když vydali první díl epizodické adventury The Walking Dead. Interaktivního příběhu Lee Everetta a jeho mladé chráněnky Clementine ve světě Roberta Kirkmana se prodalo přes dvacet jedna milionů epizod (ano, tvůrci to počítají na epizody). Další postup byl jasný – pokračovat v osvědčeném procesu a rozšířit sortiment.

Vedle adaptace Martinovy Písně ledu a ohně se vývojáři chystají rozvinout pozadí světa Borderlands od Gearbox Software v The Tales of (ehm) Borderlands a aktuálně si od nich můžete zahrát rozjetou druhou řadu Živých mrtvých (jejíž první díl, pokud vše půjde podle plánu, zrecenzujeme příští týden) a pochopitelně nový titul The Wolf Among Us na motivy komiksového seriálu Fables Billa Willinghama.

Bylo nebylo

Kdysi dávno v roce 1986 měl šerif Bigby, známý též jako Velký zlý vlk, špatný den. Stal se zločin. Ale nebyl to obyčejný zločin. Byl to zločin, jehož strůjcem byla pohádková bytost. Pohádková bytost, která žila na Manhattanu a byla zralá na deportaci do koncentračního tábora Farma. A tak se šerif Bigby pustil do vyšetřování. Potkal na alkoholu závislého Dřevorubce, Žabáka, co se neřídil pravidly pro pobyt pohádkových bytostí v New Yorku, promluvil si s naštvaným starostou Ichabodem Cranem, profesní partnerkou Sněhurkou, sousedy Kráskou a Zvířetem, ale čím dál více si uvědomoval, že tohle je teprve začátek něčeho mnohem hrůznějšího. 

Ačkoliv The Walking Dead: Season One je bezva a scénáristé se v otázkách rozhodování mezi špatnou a další špatnou volbou nemuseli krotit, ten pravý um ukazují až zde. The Wolf Among Us je temná, cynická detektivka a celý úvodní díl disponuje krásně tíživou atmosférou neodvratně se blížící katastrofy. Aktéři děje jsou výborně, i když kvůli poplatnosti noirovému žánru účelově klišovitě napsaní, a pakliže byste náhodou chtěli vznášet námitky proti pohádkovému původu… My je měli také a koukejte, jak nadšeně teď o hře píšeme. V rámci poslední dobou oblíbených reimaginací dětských příběhů jde jednoznačně o nejlepší, nejdrsnější a nejdospělejší počin. 

Znatelná evoluce

Vývoj je znát po stránce scénáře, na kterou v Telltale sázejí nejvíce, i na práci s prezentací a vyprávěním. Vizuály jsou od Živých mrtvých promakanější, stylizovanější (ano, i mezi cel-shadovými projekty to jde) a dokonale odpovídají zasazení a tématu. Pokud žerete špinavé bary a neonová světla, bude se vám zdejší prostředí líbit. Plus důležitější složkou se stala dříve pro tvůrce spíše druhořadá hudba, jež nyní napomáhá mysterióznímu ladění.

Pokrok je zřejmý i co do hratelnosti, jen v tomto případě nevíme, zdali ho všichni budou vnímat kladně. Zařazení mezi adventury je totiž už čistě formální. Tedy, The Walking Dead taky zrovna nepotrápí ničí mozkové závity, avšak oproti Wolfovi je tamní žánrová složka docela rozmanitá. Recenzovaná hra vlastně hrou není, daleko příhodnější je pro ni označení „interaktivní film“, s čímž koresponduje i délka cca dvou hodin.

Puzzly tu neexistují, pouze příběhový progres skrze kvalitně zrežírované cut-scény, krutopřísné dialogy (v nichž obsažené volby ale nejspíš z dlouhodobého hlediska postrádají razantnější dopad) a benevolentní quick-time eventy, jež jako jediné vyžadují aktivitu ruky nekontrolující myš. U samozvané FPS za dvanáct stovek by nás to štvalo, u epizodické indie záležitosti za poloviční cenu s tím nemáme nijak zásadní problém. Zvlášť, když je ten scénář tak super.

Verdikt

Další licence, další pecka. Stylový rozjezd temné detektivky s drsným hrdinou, ve které fantastické prvky slouží jako kulisa, ovšem skvěle zapadající do celkového ladění. Jenom
by mohl být delší.