Už dlouho tu nebylo nic, co by se snažilo přiblížit starším FPS hrám, a tak při ohlášení Wracku jsme odpočítávali minuty do vydání titulu a zapínali hru přesně v sekundě, kdy oficiálně vyšla. Z celého zážitku máme ale smíšené pocity. Vezměmě to ovšem popořadě a začněme optimisticky s tou pozitivní stránkou.

Dřív, než na vás zaútočí jakákoliv obluda, tak vás potěší vzhled a soundtrack. Obojí se totiž dotýká pomalu vrcholů ve své kategorii. To platí zejména pro hudbu, kterou pro Wrack složil Bobby Prince, tedy člověk stojící za soundtracky ke hrám jako Doom, Commander Keen, Wolfenstein a jiné. A stejně jako u vyjmenovaných titulů, i zde odvedl úžasnou práci. Cell-shadová grafika, a celkové komiksové pojmutí titulu, jenom přispělo, i když s ním hra tak trochu degraduje svoji vážnost, která ale, popravdě řečeno, tu ani nemá co dělat.

A je to tady. Konečně jdete do akce, čeká vás úroveň plná nepřátel připravených na odprásknutí, chytáte svůj... meč? Jedno z prvních překvapení, které vám samotné herní mechaniky naservírují. Pokud bychom se opět otočili za Doomem, tak si možná pamatujete jistý ekvivalent v podobě motorové pily. V tomto ohledu ovšem hra spíše připomíná Shadow Warrior, kde katana neslouží jenom jako záložní zbraň, kdyby došly náboje do BFG, ale jako kompletně validní a přiměřeně zábavná cesta k sekání nepřátel. Je to podobné, ale horší. A ač se titul opravdu snažil, tak sekat nepřátele katanou v Shadow Warrior je přeci jen pořád uspokojivější.

Zatím uneseni entusiasmem, se kterým jsme do hry přišli, procházíme úrovní a s nadšením nacházíme věci, které nám už tak dlouho chyběly. Jako například tajné místnosti nebo znovuzavedení absurdně rychlé chůze, která evokuje vzpomínky na starý dobrý Dukem Nukem 3D.

Ale Wrack zachází ještě dál a přidává i souboje s bossama. Ty mají vždy jednoduchý princip. Váš nepřítel má několik útoků, které na vás sešle. Každému z nich se lze vyhnout, a tak stačí akorát prokouknout algoritmus všech oponentových pohybů (tedy záležitost jednoho až dvou pokusů se smrtí) a bitvu vyhrajete levou zadní. Je to příjemné osvěžení, ale opravdu si jej užijete až na vyšších úrovních obtížnosti.

Máte rádi bodíky a skóre? Tak to se ve Wracku budete rochnit jako prase v žitě, protože si na nich titul přímo zakládá - čím delší řetězec zabitých, tím větší skóre. Ve hře je dokonce implementovaný bodový žebříček, ve kterém se můžete porovnávat a soutěžit s ostatními hráči po celém světě (ironií osudu na jeho vrcholu stojí aktuálně samotný tvůrce Wracku).

A málem bychom vynechali nástin příběhové linie, což je koneckonců dost pochopitelné, jelikož je natolik zapomenutelný a bolestivě nesmyslný, že bychom doporučovali jej přeskočit úplně. V roce 2037 byl vynalezen Osteron Research generátor, schopný přeměňovat energii na hmotu. Země žije dlouho v naprostém míru, dokud nepřijdou zlé síly a generátor nevyužijí ve svůj prospěch. Mezitím doma ve svém obýváku náš machr hrdina zadumaně kouká do dálky se "špatným pocitem", který se záhy naplní a je na něm, aby všechno a všechny zachránil. Vskutku heroické.

A pomalu se přehoupneme k ne až tak šťastným stránkám titulu. Pravdou zůstává, že level design je jedním z nejdůležitějších bodů, které je nutné splnit, pokud se chcete přiblížit starším střílečkám. A to je, bez jakéhokoliv sarkasmu, opravdu těžký úkol, který Wrack zvládl tak napůl. Úrovně jsou zajímavé a mají v sobě ukrytá i svá tajemství, jenomže působí nesmírně přímočaře.

Tvůrci dokonce do úrovní přidali jisté jednoduché puzzly, které asi mají za úkol hru okořenit, ale naprosto selhávají. Nejenom, že chvíli trvá, než vám dojde, že jste se ocitli v části hry, kdy se od vás očekává přemýšlení, ale toto uvědomění ani nemusí přijít, protože jsou puzzly nadmíru jednoduché a srší z nich jistý „nehodící se“ efekt. Titul v tomto ohledu stále ovšem odvádí lepší práci, než Hard Reset, jehož hlavním kamenem úrazu byl právě onen level design

Jednou z dalších věcí, které je třeba vypíchnout, je umělá inteligence nepřátel. Jedná se o stěží patrný problém. Skrze velkou rychlost hry je totiž lehce přehlédnutelný, ale jakmile si jej všimnete, stává se z něj obrovský slon v poměrně malé místnosti. AI totiž reaguje na různé spouštěče, tedy jakmile se dostane do určité šedé zony, tak můžete sledovat, jak vaši nepřátelé nečinně stojí, zatímco vy jste v klidu vyvraždili místnost hned vedle.

Vytknout bychom titulu ještě měli špatnou různorodost nepřátelských oblud (vynecháme-li všechny bosse) a nedostatek úrovní. Což jsou poměrně důležité komponenty, které by střílečka tohoto typu měla mít. Většina nepřátel působí jako přebarvení těch předchozích. A i přesto, že každý z nich umí něco jiného, tak pastva pro oči to rozhodně není. Co se týče nedostatku úrovní, tak by se dalo argumentovat, že hra obsahuje levelový editor WrackED. Základního obsahu od vývojářů je ale zkrátka málo, a to hráče odkazuje na komunitu doufajíc, že snad přijde z její strany něco nového.

Hru jsme zapnuli okamžitě po oficiálním vypuštění z bety, ale i přesto jsme v ní našli některé podobnosti s nedokončenou verzí. Například nedomalované příběhové segmenty. Už bylo zmíněno, že příběh je absolutně zapomenutelný, ale když proklikáváte obrazovkami a zničehonic na vás vybafne nevybarvený obrázek, který připomíná spíše náčrt, tak to poněkud kazí celkový dojem.

Na cestách po úrovních nacházíte spoustu věcí, mimo jiné i munici. Spousty munice. To je problém, na který jsme si už nejednou stěžovali, a který se objevuje ve stále více a více FPS hrách. Pokud si třeba vybavíte Dukem Nukem 3D, tak si také vzpomenete, že munice nebyla nevyčerpatelný zdroj, což přidávalo do hry další úžasný element - museli jste být konzervativní s vašimi náboji a často měnit zbraně. Ve Wracku klidně možné celou úroveň proběhnou s jednou zbraní a ještě vám zbude spropitné.

O Wracku je toh­o hodně co říct. I když už jsme našli spoustu nedostatků, tak hlavní síla hry zůstává – je zábavná. Veškeré jmenované chyby jsou spíše vady na kráse a samotné hrání ovlivní minimálně, je dokonce možné, že si jich ani nepovšimnete. Ne každý je takový hnidopich jako my, a tak si může videohry užívat bez toho, aby pitval každý pixel.

Jestli bychom měli odpovědět na otázku položenou na samotném začátku, tak odpověď by pravděpodobně zněla: „Ne". Doom nenašel svého nástupce, nenašel ho ale ani Duke Nukem, ani Shadow Warrior a vlastně nikdo další. Wrack je originál. Poučil se z chyb svých předchůdců, zmodernizoval starý přístup ke střílečkám, a tak jej o něco více zpřístupnil dnešnímu FPS publiku, aniž by zkompromitoval samotné jádro. Přístup je to diskutabilní a ve výsledku bude záležet na osobní preferenci.

Věc se ale má tak, že za poctivých 14.99 euro (cca. 375Kč) dostanete dobrých pár hodin zábavy, které budou díky komunitě potencionálně přibývat a přibývat. Na zmíněné chyby již vycházejí patche, a tak je docela možné, že v době, kdy tuto recenzi čtete, už nebudou ani faktorem. 

Verdikt

Ani Doom, ani Duke Nukem, ani perfektní, ani hrozný. Pěkně vypadá, suprově se hraje a soundtrack je prostě špica. I přes své chyby se koupě Wracku rozhodně nedá považovat za přehmat.