Využijeme každou příležitost, abychom si mohli postěžovat na nedostatek kvalitních RTS her. A pokud zrovna žádná není, vytvoříme si ji. Třeba tím, že si připomeneme strategii, jež se odvázala od většiny konvenčních pravidel a vytvořila tím dodnes nereplikovaný zážitek (snad až na výjimku Plague INC).

V režii Introversion Software už vzniklo pár kvalitních her - Darwinia, Uplink nebo nově Prison Architect. Je to ale Defcon, který by se dal označit za jejich magnum opus, i přesto, že nemá tak propracované mechaniky jako Uplink nebo fajnovou grafiku Prison Architect.

Krok po kroku rozebereme, co z Defconu udělalo (alespoň v našich očích) jednu z nejlepších RTS her v historii. Začít bychom tak mohli s tím nejzřejmějším – audioviziálním zpracováním. To trefně sází na čím méně, tím lépe. Vektorová grafika titulu sedne jako na míru, vše je díky ní jasné a přehledné. Soundtrack padne hře úplně stejně, zaznít by mohl na pohřbu, aniž by si kdokoliv všiml něčeho podezřelého.

Apokalyptické šachy

Samotné strategické elementy ve hře jsou vesměs základní. Počet a typ jednotek i budov mají všichni hráči stejně předem daný a vše záleží pouze na tom, jak je rozmístíte, a jak s nimi následně naložíte. Kupříkladu budovy protiraketové obrany jsou zároveň jaderná sila, záleží jen, kdy se rozhodnete je prohodit; s jedním jste obranyschopní proti přicházejícím útokům, sami žádný nátlak ovšem vytvořit nemůžete, s druhým logicky přichází přesný opak.

Na každého hráče připadá jedna část země a hrát může až šest lidí. Čím více hráčů, tím větší chaos. Partie jsou rozdělené do několika fází (defconů, stavů obrané pohotovosti), první vás nechají rozestavit své jednotky, další už vám povolí užití konvečních zbraní, jako bitevní lodě a letadla. Poslední snad netřeba blíže popisovat.

Z pouhého textu se tak může zdát, že hra je strany strategie chudá. Není ale třeba velkého množství jednotek a budov k vytvoření geniální hratelnosti, jak už před mnoha lety dokázaly šachy s několika figurkami a pár základními pravidly.

A ze všech strategických her se k šachu Defcon přirovnává nejlépe. Svou prostotou, pomalé hratelnosti a důrazem na rozmístění a hlavně svou obtížností připomíná praotce strategií jako žádný jiný titul. A že se jedná o skutečnou výzvu vám dokáže jeden zápas s umělou inteligencí. Její schopnosti nedokážeme nijak posoudit, protože podobně jako v šachu, ani v Defconu nijak nevynikáme, ale ve většině případů s ní prohrajeme.

Tragédie mezi řádky

Titul sice najdete v katerogii RTS, zároveň ale reprezentuje velmi děsivý simulátor. Simulátor další světové války, jež by se nevyhnutelně nesla v jaderném duchu. Jeho tichým podtitulem je Everybody Dies a obtížně by se hledal lépe padnoucí název. Cílem hráčů je vyhladit pomocí jaderných zbraní co největší počet obyvatel oponentů nebo naopak zařídit co nejmenší ztráty na své straně, jen stěží se však na konci partie kouknete na výsledkovou tabuli, která dá dohromady stovky milionů mrtvých a pocítíte vítězství.

Podobně jako Spec Ops: The Line, Defcon úplně nelze označit úplně za zábavu, chvilka s ním vás nezanechá s dobrým pocitem ze hraní, spíše jako s urgentní potřebou pomazlit koťátka a jít plakat do rohu. Cesta, s níž toho dosahuje, lze popsat jenom jako vytříbená.

Zůstaneme u přirovnání se Spec Ops: The Line. Mnozí mu vyčítají, že celý zážitek byl vynucený, jako kdyby za vás hra zmáčkla spoušť a následně vás obvinila z vraždy. Defcon nijak nekomentuje vaše akce. Nesnaží se vám vyčítat, že jste odeslali několik nukleárních hlavic na mnoho měst, složených převážně z civilního obyvatelstva. Pouze tiše zanechá bílý záblesk a vypíše počet mrtvých.

Hra v sobě nese silnou protiválečnou zprávu a předává ji v cestě nejen originální, ale také děsivě efektivní: Nastala globální termonukleární válka a nikdo nevyhraje. Možná, ale jen možná, můžete prohrát nejméně.

Kasparova nemesis

Titul nabízí poměrně štědré demo, jež vám zpřístupní značnou část hry a nechá vás ochutit, co vás čeká. Nic vám tak nebrání ověřit si naše slova.

Jako zajímavost na závěr lze zmínit, že tvůrci samotní si uvědomili podobnost své hry s šachy a po vzoru Deep Blue, slavného počítače, který porazil světového šampiona v šachu, Garryho Kasparova, se ve spolupráci s různými akademiky snažili vytvořit umělou inteligenci schopnou porazit každého živého hráče. Šanci dávají i obyčejným hráčům (s extenzivní znalostí IT), stačí si pouze stáhnout  API na oficiálních stránkách a pustit se do práce.