Je ráno. Mlha stoupá z vlhké půdy po včerejším dešti, líně se sune okolo úbočí hor a kopců. Po několika pošmourných dnech konečně vysvitlo Slunce a jeho světlo dopadá na mohutné hradby horské pevnosti, Stonekeepu. Obyvatelům právě začal nový den – děti si hrají konečně venku, nastavujíce svoje tváře teplým slunečním paprskům, na nedalekém tržišti se začínají uskutečňovat první obchody a stráže ospale mžourají z hradeb a věží do okolní krajiny.

Pevností kráčí půvabná mladá žena, nesoucí v ruce košík s jablky. Elizabeth se úroda letos mimořádně vydařila, proto se rozhodla ovoce nabídnout ostatním lidem. Spatříce zpoceného dřevorubce, řekla si, že jej nejprve trošku poškádlí, než mu nějaké jablko nabídne. Mohutný muž byl příjemně překvapen přítomností krásné a usměvavé mylady, zatnul proto sekyru do dřeva a opětoval jí úsměv. Oči se mu vzápětí rozšířily při pohledu na plný košík červených jablek. 

Žena vybrala jedno navýsost šťavnaté a nesla mu jej v otevřené dlani – v poslední chvíli jej ale  vyhodila do vzduchu. Dřevorubec opisoval očima směr letu jablka a spatřil v okně věže malého chlapce, který ovoce chytil, poděkoval ženě a zmizel. Byl to ten desetiletý chlapec Drake – bylo veřejným tajemstvím, že se mu Elizabeth líbila, ale dělilo je od sebe mnoho let a mylady ho pochopitelně měla ráda jen jako svého mladšího bratra. Ve věži malý Drake mezitím pohladil svého bernardýna, na stůl položil jablko, vytáhl svůj meč a rozetnul jej vedví.

Jeho psí přítel pojednou vzhlédl k oknu a začal hlasitě štěkat. V té chvíli začali vesničané venku zmateně pokřikovat a pobíhat po nádvoří – v jediném okamžiku zmizelo Slunce za oponou těžkých, nepřirozeně tmavých mraků a od vstupní brány se začala rozlévat po zemi podivná temnota. O několik vteřin později slyšel zakřičet bolestí onoho dřevorubce, kterého viděl dole s Elizabeth – pojednou ale jeho křik ustal, jako by jej někdo uťal… Drake zděšeně vyhlédl z okna a spatřil na obzoru obrovskou postavu rytíře v tmavé zbroji, pozorujícího Stonekeep.

Jeho pohled poté padl na dění dole na nádvoří – Proboha! Temný stín se blížil k věži, kde nyní přebýval, a během své cesty usmrcoval vesničany – koho stín dostihl, ten se v kostru obrátil. Zděšeně odskočil od okna – v tu chvíli ale spatřil, jak se tmavá hrůza rozlévá z okenního rámu a, jako by ta černá skvrna přemýšlela, mířila přímo k jeho psovi. Bernardýnovi ale už nebylo pomoci – stín jej dostihl a Drake, hystericky kříčíc jeho jméno, ustupoval ke dveřím. Zezadu ho zničehonic  popadla za ramena jakási tajemná postava v kápi, zahalila jej plášťem a chlapec se náhle ocitl na vzdáleném horském hřebenu a pozoroval, jak onen obrovský černý rytíř přihlíží zkáze jeho vesnice. O několik okamžiků později už jen spatřil hroutící se zdiva pevnosti a poté omdlel…

Když se probral z bezvědomí, skrze slzy žalu a bolesti spatřil, že místo, které bylo jeho domovem, nyní zeje prázdnotou – jen několik pobořených sloupů svědčilo o tom, že právě tam ještě včera Stonekeep hrdě stál. Drake se odvrátil a přísahal, že zjistí, kdo je za takovou zkázu zodpovědný. Celých dlouhých deset let cestoval po světě a sbíral životní zkušenosti, aby se poté vrátil do zřícenin Stonekeepu a poprvé zblízka spatřil ruiny kdysi krásné pevnosti. Poklekl nad zejícím otvorem a bolestně vpomínal na ten osudný den. Slzy mu opět vstoupily do očí při vzpomínce na svou rodinu, krásnou Elizabeth a svého milovaného psa.

Náhle si všiml, jak z propasti k němu stoupá podivné modrobílé světlo. Povstal, tasil svůj věrný meč a čekal, co se stane. Světlo vystoupilo až do úrovně jeho očí a najednou se v jeho záři zjevila tvář překrásné ženy. Usmála se na něj a představila se jako Thera, bohyně Země. Drake, chvílemi oslňovaný paprsky světla, byl v šoku – ještě nikdy s bohyní Therou nemluvil, a proto byl udivený, čeho si po něm žádá.

Žena mu příjemným, melodickým hlasem sdělila, že jej čeká dlouhá cesta – cesta, na jejímž konci je zlomení kletby Stonekeepu a osvobození jí, Thery. Drake byl chvíli zmatený, kdo a jak může uvěznit Boha? Poté se ve vzpomínkách vrátil k onomu dni, kdy Stonekeep padl, a vytanul mu na mysli ten obrovský tmavý rytíř – možná to byl také Bůh? Že by právě on byl tím, kdo je zodpovědný nejen za pád jeho vesnice, ale i za Theřino uvěznění? Každopádně, pokud jí pomůže, jistě má bohyně Země takovou moc, aby byl Stonekeep znovu vzkříšen a aby se opět shledal se svými milovanými.

Thera mu to vzápětí potvrdila a Drake poté neváhal již ani minutu – Bohyně mu sdělila, že musí oprostit svého ducha od těla, kvůli nebezpečné temné magii všude okolo a bude to právě jeho duše, která buď uspěje a osvobodí ji a Stonekeep, nebo i ji pohltí temnota.

Takto nějak by se dalo popsat úvodní intro k této klasice ze stáje společnosti Interplay. Srdce každého milovníka dungeonu a RPG nyní radostí zaplesá – společně s Dungeon Masterem, Black Cryptem a Lands Of Lore, patří tento klenot k cechu uctívačů klasických krokovacích dungeonů. Tajné spínače na zdech, průchozí stěny, vylepšování vlastností hlavního hrdiny, kouzlení, souboje, NPC a mnohem více – to vše je Stonekeep!

Všude samá chodba aneb copak máme za rohem?

Jistě není těžké uhádnout za koho budete hrát. Ano, samozřejmě se ujímáte osudu mladého Drakea a vaším úkolem je zjistit, co se vlastně stalo se Stonekeepem. Na začátku vás provází bohyně Thera, která vás i vede správnou cestou, ale již v dalším patře dojde ke komplikacím. Zjeví se temný rytíř, jakýsi Shadowking (ano, je to nepochybně On!), začne Theře vyčítat, že ubohý smrtelník jako vy nemá proti němu šanci (cha-chá!) a uvězní ji do jakési koule, připomínající malinkou planetu. Následně zmizí a odteď je vše jen a jen na vás. Časem zjistíte, že nejen Theru, ale i ostatní božstvo zaklel pomocí svých temných kejklí do dalších planetoidních koulí, a vy tak pochopíte, že je třeba všechny tyto artefakty najít.

Jak již bylo zmíněno výše, Stonekeep je krokovací dungeon, z čehož vyplývá, že postava se v zatuchlých chodbách pohybuje plynule po čtvercích. Pamětníkům není třeba tento systém vysvětlovat, neználkové nechť si představí chodbu namalovanou na čtverečkovaném papíru a co pohyb, to přesun o další čtverec dál. Zároveň ve hře není možno dělat úkroky do stran (souboje jsou díky tomu o něco obtížnější), stisk kláves „doleva“ a „doprava“ pootočí postavu o 90˚ v požadovaném směru. Nováčkům možná chvíli potrvá, než jim systém pohybu přejde do krve, ale vydržte, zbytek hry za to určitě stojí.

V průběhu svých cest spolu s Drakem navštívíte různé lokace – od zřícenin pevnosti, přes stoku, až po ledové jeskyně nebo doly. Textury na stěnách jsou pěkné (zatopené stoky jsou krásné, lesknoucí se voda je na svou dobu zpracována nádherně), jen v pozdější části hry se opakuje stále stejné prostředí – zde by možná neškodila větší variabilita textur. Každopádně, zkoumejte stěny chodeb, mohou být průchozí, častěji ale naleznete skryté tlačítko a získáte přístup k tajným lokacím a bonusovým předmětům.

Textury na zdech jsou v daném levelu stejné jako okolní, takže se vždy čudlík schovává na tom samém místě na zdi. Ve hře mnohokrát také narazíte na tlakové plošinky na zemi, propadla, díry do země nebo tajné teleporty. Budete nacházet různé svitky, kde pochopíte chod toho či onoho místa nebo zjistíte, jak použít nějaké důmyslné zařízení, abyste se dostali dále. Na stěnách se nachází občas nečitelné tabulky (zde přijde vhod překladatelské kouzlo), které mnohdy obsahují užitečnou informaci – ostatně všechny důležité poznatky naleznete ve své Magické knize; v případě že se někde zaseknete a nebudete vědět jak dál, kniha je užitečný pomocník.

Chodí goblin okolo, nedívej se na něho

Samozřejmě, aby to nebylo tak jednoduché, v podzemí to vesele žije. Soubojový systém je prostý – kurzorem myši udáváte směr a tlačítkem myši provedete se zbraní akci. Na začátku hry vám zkříží cestu přerostlí mravenci, které můžete pajtlovat pěstí nebo na ně stačí obyčejná dýka, ale čím hlouběji jste, tím horší potvory potkáváte. Často narazíte na gobliny, toužící perforovat vám střeva, nebo podivný plazivý zelený sliz, který se vás po vzoru slizáka z filmu Krotitelé duchů snaží osliznout.

Mimochodem, tvůrci hry nejsou žádní suchaři, v jednu chvíli jdete chodbou a zprava na vás vystřelí salva šípů, načež slyšíte tlumený smích. Chvíli bloumáte okolo, až naleznete na zdi skryté tlačítko, po jehož stisknutí se otevře tajná místnost a v ní stojí goblin, hlasitě nervózně polkne, neboť nečekal, že ho v jeho tajné střílně objevíte. Nebo (ne)sehrané trio tří goblinů, kdy jejich vůdce zařve povel k útoku, přistoupí k vám a ostatní dva se zdrží chvíli vzadu.. takové chvilky vás určitě příjemně rozptýlí a motivují pokračovat ve hře dále.

Šaty (zbraně) dělají člověka

Drakeův duch je vržen do ruin Stonekeepu beze zbraní a další povinné výbavy správného dobrodruha (dokonce ani nemáte žádnou mapu či statistiku o svém hrdinovi, ale nebojte se, to vše vám brzy přibude, až naleznete Magickou knihu), takže nezbývá, než se porozhlédnout okolo, po něčem na sebe a něčem do ruky. Ejhle, v marastu pod nohama hned naleznete jakési podivné kořínky a pár kamenů. Šup s nimi do inventáře – ten je zpracován jako nekonečný svitek, kam si můžete vše ukládat.

Po otevření prvních dveří už slyšíte jakési šustění a zleva se k vám blíží přerostlý mravenec. Mrskete po něm kámen a hmyz klesá k zemi. Rychle pochopíte, že s kameny dlouho nevydržíte, proto prohledáte další smetí na zemi a naleznete dýku – ta už je určitě lepší, než obyčejný kámen, což se potvrzuje v následném dalším souboji s jiným mravenčím pěšákem. Projdete pár dalších místností a v haraburdí naleznete kožené kalhoty, které si s radostí oblečete a hurá do dalšího patra!

Právě objevování, sbírání a používání předmětů je jedním ze základních stavebních pilířů každého správného dungeonu. Dalším takovým je systém vylepšování vlastností postavy. Zde sice nemáte možnost na každém novém levelu přidělit zkušenostní body mezi několik vybraných vlastností, ale hra to dělá za vás – někomu tento styl vyhovuje, pro jiného to je možná zklamání.

Každopádně platí, čím déle používáte jednu zbraň, tím se v jejím ovládání zlepšujete, a navíc použití těžkých zbraní zvyšuje sílu (meče, sekery,…), lehké zbraně zase obratnost (dýky, luky…) a vzrůst obou těchto statistik zvyšuje vitalitu – díky ní se vám rozšiřuje počet životů. Tímto je hra skvěle vybalancovaná a každé zvýšení zkušenosti vás vždy potěší a projeví se samozřejmě dále ve hře.

Drake se časem naučí i kouzlit, jakmile nalezne první kouzelnou hůlku a pár svitků s runami. Kouzla tu máme klasická (firebally, léčení) ale i některá speciální (runa Ticha, kdy nejsou slyšet vaše kroky, nebo Stop kouzlo, kdy se nepřítel zasekne na chvíli na místě a vy jej můžete vesele porcovat). Každé čarování samozřejmě spotřebovává manu, kterou lze dobít jen na magických zelených kruzích na podlaze, navíc každá čarovná hůlka má svou maximální hodnotu many.

Časem budete nacházet samozřejmě další hole, se kterými zvládnete více kouzel. Přirozeně i tady platí, že čím více kouzlíte, tím se zlepšujete v této vlastnosti a na vyšších úrovních spotřebováváte méně many na jednotlivá kouzla a takový fireball je poté pro nepřátele noční můrou, ze které se už nikdy neprobudí.

Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem

Aby vám samotným nebylo v rozlehlých chodbách smutno, na své cestě poznáte několik NPC postav a některé se k vám přidají a budou s vámi bojovat bok po boku. Ať už je to zelená vytlemená držka, jménem Wahooka, která se občas zjeví, něco po vás chce a za odměnu dostanete pár tajemných rad, nebo trpaslíci, které vysvobodíte z vězení. Tyto postavy můžete také vyzbrojit zbraněmi nebo brněním a podstatně zvýšit svůj likvidační potenciál. Vaši společníci nejsou žádní nemluvové, rádi komentují, co se kde děje, radí, když je třeba, případně dávají najevo svou frustraci prostředím (počkejte na hlášky trpaslíka Karzaka ve vílím království).

Stejně jako Drake, i tyto NPC mají své statistiky, přehledně zobrazené v Magické knize, takže vidíte, v čem vaši druzi vynikají a v čem ne, a i jim se časem zlepšují vlastnosti. V partě můžete mít až tři kamarády, ale jakmile je máte u sebe, nemůžete je například „propustit ze svých služeb“ nebo někomu říci, aby někde počkal, vždy jdou s vámi, dokud není dějem dáno jinak.

Před samotným vydáním plné verze Interplay vypustil Demo CD Stonekeep Interactive Preview, kde si hráči mohli vykoušet první level hry. Zanedlouho se kolem Stonekeepu vzedmula velká vlna zájmu, a i přes celkem krvavé nároky na hardware počítače se z titulu stal obrovský hit. Už jen úvodní intro filmeček byl na svou dobu na velmi slušné technické úrovni, takže spousta tehdejších hráčů urputně a vytrvale masírovala své rodiče s požadavky o koupi lepšího stroje. 

Stejně profesionálně byla odvedena práce na zvucích a hlavně hudbě – majitelé kvalitnějších zvukových karet (Gravis Ultrasound, Sound Blaster AWE32,…) byli dozajista nadšeni ze zvuků, linoucích se z reproduktorů. Více napoví video uvedené výše. 

Milovníkům dungeonů můžeme Stonekeep vřele doporučit – a to nejen těm odrostlejším, kteří jej kdysi hráli a třeba nedohráli, ale i dnešní generaci hráčů. Překousněte na dnešní dobu stařičkou kostičkovanou grafiku a ponořte se do tajů Stonekeepu – určitě to stojí za to!  Hra ve své době běžela samozřejmě pod DOSem, ale díky distribuční síti GOG.com si ji můžete zakoupit za směšný peníz a máte jistotu, že se spustí i pod moderními operačními systémy. Neváhejte, přidejte se k Drakeovi a zachraňte Theru i Stonekeep.