Není to sci-fi. Vědci zjistili, že když se pod zemí hromadí magma, začíná do okolí unikat oxid uhličitý. Stromy v jeho blízkosti tuto zvýšenou koncentraci využijí pro svůj růst – a začnou se zelenat víc než obvykle. Tento jev byl znám už dříve, ale teprve nyní ho lze měřit na dálku pomocí satelitních snímků.

Sledováním vegetace kolem aktivních sopek tak vědci získávají nový, neinvazivní způsob, jak odhalit varovné signály. A co je důležité – tyto signály přicházejí dříve než otřesy nebo pára.

Proč na tom záleží?

Přibližně 10 % světové populace žije v dosahu potenciálně aktivních sopek. Erupce s sebou přináší nejen lávu a popel, ale i masivní pyroklastické proudy, sesuvy bahna nebo dokonce tsunami. Jen ve Spojených státech je přes 160 aktivních sopek, z nichž mnoho leží v blízkosti lidských sídel.

Problém? Včasná varování jsou stále nedokonalá. Zatímco některé plyny (jako oxid siřičitý) lze z vesmíru sledovat snadno, oxid uhličitý — přicházející dříve — je příliš rozptýlený na to, aby jej šlo přesně detekovat. A právě proto začíná hrát hlavní roli vegetace jako nepřímý detektor.

Jak to funguje?

Když se magma v hlubinách země pohybuje směrem k povrchu, vypouští oxid uhličitý do okolí. Stromy tento plyn absorbují a zareagují – zrychleným růstem, sytější barvou listů a změnou metabolických procesů. Na pohled vypadají zdravěji a zeleněji, ale ve skutečnosti reagují na tiché varování přicházející z hlubin.

Díky satelitům, jako jsou Landsat 8, Sentinel-2 nebo Terra, dnes vědci dokážou tyto změny zaznamenat z oběžné dráhy. Následně porovnávají snímky a hledají anomálie, které by mohly signalizovat blížící se aktivitu.

Zdroj: Shutterstock

Ověřeno v terénu: Kostarika i Sicílie

Změny stromového porostu nestačí jen vidět – je třeba je také ověřit. Proto vědci pod vedením klimatologa Joshe Fishera a vulkanologa Floriana Schwandnera v roce 2025 provedli rozsáhlé měření během mise AVUELO. Nad sopkami v Panamě a Kostarice nasadili letecký spektrometr, zatímco týmy na zemi sbíraly vzorky listů a měřily koncentraci oxidu uhličitého.

Podobný výzkum probíhal i u sopky Etna na Sicílii. Výsledky byly přesvědčivé – změny v barvě listů jasně korelovaly s podzemním pohybem magmatu.

Ne všude to funguje

Ne každý vulkán je porostlý lesem. V suchých nebo vysokohorských oblastech je vegetace minimální, a signál zkrátka není. Navíc listy mohou reagovat i na jiné faktory – sucho, oheň nebo nemoc. Přesto jde o mimořádně nadějný doplněk k tradičním metodám sledování, jako jsou seismická měření nebo deformace terénu.

Příběh z Filipín: Když data zachrání životy

V roce 2017 byly u filipínské sopky Mayon nasazeny nové senzory na oxid uhličitý a siřičitý. Když na přelomu prosince a ledna začala úroveň CO₂ prudce stoupat, vědci okamžitě varovali místní úřady. Díky těmto datům bylo z oblasti evakuováno přes 56 000 lidí ještě předtím, než sopka 23. ledna 2018 vybuchla. Nikdo nezemřel.

Budoucnost ve znamení stromů a satelitů

Spojení klimatologie, botaniky a vulkanologie přináší nový pohled na to, jak rozpoznávat nebezpečí včas. Stromy kolem sopek se stávají jakýmisi živými senzory, které dávají vědcům cenný čas navíc. Nejde o zázračné řešení, ale o další dílek skládačky, který může rozhodnout o tom, kolik lidí se stihne zachránit.

Jak řekl jeden z hlavních výzkumníků Florian Schwandner:
„Neexistuje jeden univerzální signál, který by varoval před výbuchem. Ale sledování stromů z vesmíru může být tím, co změní pravidla hry.“