Systémy na rozpoznávání obličejů jsou v každé společnosti rozporuplná věc. Na jednu stranu jsou zde lidé, kteří tvrdí a také doufají, že tyto systémy jsou využívány pro větší bezpečnost občanů a jako nástroj bezpečnostních složek pro vyhledávání zájmových osob. Druhá skupina lidí se pak bojí o narušení svých práv na soukromí a mnohdy se odvolávají na praktiky v Číně.

To přimělo zákonodárce v Evropské unii konat a jako výsledek své diskuze měl původně být legislativní dokument, který by nějakým způsobem reguloval a definoval kdy a jak se smějí tyto systémy použít. Proto také chtěla EU původně vydat zákaz používání této technologie na dobu pěti let, ve kterých chtěla studovat případné dopady.

Nově se teď mělo na půdě evropských zákonodárců rozhodnout, že pro vydání příslušné legislativy není zapotřebí pětiletý půst. Navíc by podle doporučení EU bylo lepší, kdyby si danou legislativu vydal, popřípadě upravil, každý členský stát sám. Důležité však je, aby se v každém státě udělala legislativa taková, která bude vyhovovat dané skupině obyvatel.

Na druhou stranu musí být Evropská Unie opatrná, aby si sama neprotiřečila. Každý snad někdy musel přijít do styku s GDPR, neboli ochraně, která zakazuje jakýkoliv sběr biometrických údajů, které by mohly být použity k identifikaci jedince. Což je paradoxně přesně účel systému pro rozpoznávání obličejů. V praxi to tak bude nejspíše vypadat, že GDPR se bude vztahovat na celou EU mimo samotné EU.