Jde o chapani nasema ocima, nasim meritkem. Kdyz hypoteticky prenesu popis cerne diry na neco beznejsiho jako je treba nase slunce a budeme uvazovat o bode kde je horizont udalosi, kde bude?
K zemi leti svetlo 8 minut ale od povrchu slunce k jeho stredu je to nekolik stovek tisic let. Je to dano obrovskou gravitaci ktera, ano, ovlivnuje i cas. Kdyz to znasobime do rozmeru nasi, spis mensi, galaxie v jejimz stredu je cerna dira, bude jeji hranice horizontu udalosti hodne vzdalena, ale jen z naseho pohledu. Pokud by nas gravitace neroztrhala na kusy tak by se dalo priblizit vice ke stredu a zhrouceni casove osy by zprvu nebylo tak ocividne.

...S přibývající energií prostor nepřibývá, ale spíš ubývá(energie=hmotnost=gravitace=ohýbání prostoru).... To bych netvrdil. Pokud se shodneme na tom, že energie + čas = prostor pak platí, že prostor nemůže existovat bez energie. Pokud všechna energie spadne do černé díry a vně už žádná nezůstane tak už žádné vně není protože kde není energie není ani prostor ani čas. Domnívám se ale, že energie a čas je stav prostoru a to co doopravdy padá do černé díry je samotný prostor. Čím má prostor vyšší energii - tím má i větší gravitační sílu. Jelikož ale s narůstající energií pádu se čas spomaluje tak do černé díry vstupuje energie sice rychlostí světla ale s nízkou energií - reliktní záření by pak byla jen pravděpodobně interakce vnitřní energie černé díry s prostorem který vstupuje zvenčí. Vzhledem k tomu že nevidíme ani jádro naší galaxie (díky plynům v okolí) pak bych si nedělal iluze že bychom mohli vidět okraj vesmíru.

...Z ničehonic se vesmír roztáhne rychlostí vyšší než světlo? Docela blbost, ne?...

Ani ne ale otázka je kde stojíte. Pokud stojíte vně černé díry a sledujete jak do ní padá hmota pak v současné situaci nemůžete pozorovat nadsvětelné rychlosti. V podstatě je nemůžete pozorovat nikdy. Co ale můžete pozorovat je změna velikosti prostoru. Jednoduše řečeno - co byl včera metr je dnes centimetr...ale to opět nemůžete pozorovat pokud jste součástí děje. To by se Vás to také týkalo a ačkoliv by se vzdálenost mezi hmotou zmenšovala vy by jste to vnímal jako že se vzdálenost nezměnila. Představte si to tak že vesmír je gumová tkanina s pevně danou strukturou kdy jsou od sebe vlákna vzdálena 1mm. nic mezi vlákny prostě nemůžete pozorovat protože tam už nic není z pohledu pozorovatele který je vetkán do tkaniny. Pokud jste vlákno tak víte že vedlejší vlákno je vzdáleno 1 mm a tak to prostě je. Vidíte souseda a víte že to je minimální vzdálenost rovna 1 mm. Podíváte-li se ale z vnějšku jako pozorovatel který není součástí této tkaniny tak vidíte tuto tkaninu a vidíte i mezery mezi vlákny. Pokud tkaninu natáhnete tak se vzdálenosti mezi vlákny zvětší - pro vnějšího pozorovatele. Ale pro samotné vlákno se pokud jde o prostor nic nemění. Pořád mám vedle sebe souseda kterého jsem měl, pořád je z mého pohledu stejně daleko protože nejsem schopen pozorovat nic mezi vlákny (to neznamená že tam nic není). Takže se mi jeví vzdálenost k sousedovi stále stejná. Co se ale změní jsou vlastnosti souseda. Změní se to že je natažen - tím na venek se může jinak projevovat. Nicméně jde o změnu stavu nikoliv o změnu vzdálenosti. Pro pozorovatele vně se pak změní jak vzdálenost tak stav.
A tedy k tomu podstatnému. Pokud sleduji vesmír uvnitř tak nic se nepohybuje rychleji než světlo - vždy vidím svého souseda. Klidně se ale může stát, že se změní struktura prostoru a to vyšší rychlostí než je rychlost světla. Sousední částice se ode mne vzdálí nadsvětelnou rychlostí (pohledem z venku) ale zůstane vedle mne (při pohledu zevnitř). Jediné co zevnitř vnímám je změna jejího stavu - například klesne teplota. V podstatě je to velice jednoduchý princip na přestavení si. Jen je třeba stále brát v potaz kde stojím a co sleduji (co si představuji že sleduji). Problém ale je ten, že jednotlivé dimenze jsou si zřejmě schopny vyměňovat energii pouze na té nejelementárnější úrovni - tzn. mezi dimenzemi se přelévá pouze prostor a stav prostoru teprve dává vzniknout vyšším formám věcí jako je energie.

Pro představu analogie ze světa počítačů.
Existuje nějaká paměť a já jsem v ní uložen. Vidím že se skládám z nějakých součástí až se dopracuji k tomu že nejmenší součást je 1bit. Nic menšího už adresovat nelze a považuji to za nejmenší jednotku všecho. Nejsem schopen vidět že 1bit se skládá z hromady atomů a ty z dalších částic. Jednoduše proto, že tyto částice na mne už nijak nepůsobí a z pohledu uvnitř prostě neexistují. Mám li vedle sebe dva bity tak vzdálenost mezi nimi je prostě stejná a nic mezi není. Pokud ale moje paměť ve které se nacházím je složena z modulů propojených kabely tak je klidně možné že vzdálenost mezi jednotlivými bity je jakákoliv . Mně jako pozorovateli zevnitř se jeví vzdálenost mezi bity vždy stejná - a ta je pevně daná a nemůžu s tím nic udělat - analogie rychloosti světla. Pokud přejdu mezi jednotlivými bity překonám nějakou vzdálenost ale ta pro pozorovatele uvnitř a vně může být uplně jiná. A pokud pozorovatel vně vezme kabel s jedním čipem a odtáhne ho kilometr daleko tak pozorovatel uvnitř to vůbec nezjistí. Co ale zjistí je to že doba kterou mu trvalo přejít z jednoho bitu do druhého se zvětšila. Nebude ale schopen zjistit proč. Najednou se bude jeho svět sestávat z bitů několika kategorií. Všechny sice budou stejně daleko ale změní se doba kterou do něj bude putovat. To je přesně stav který nastal po vzniku časového úseku našeho vesmíru.

Vzdálenosti se nezměnily jen se změnily měrné jednotky prostoru. Prostor jako by se nafoukl ale přitom zůstala zachována jeho velikost a hmotnost věcí uvnitř. Jako když zahřejete vzduch v balonku. Obsah zustane stejny jen rozměry se zvětší. Jelikož se prostor ve kterém je hmota vesmíru zvětšil tak energie jednotlivých součástí přímo tomu úměrně klesla. Platí tedy zákon o zachování energie.

Podle mne je chyba si představovat obsah černé díry jako nekonečně husté cosi. Do singularity totiž nepadá pouze energie ale její součástí je i prostor. Ten prostor prostě musí někde být. Může být klidně stlačen uvnitř. Uvnitř tedy je hodně prostoru ač vně se tato černá díra jeví jako koule o průměru 1km. Pro pozorovatele zevnitř tento průměr bude diametrálně jiný. Jediné dva okamžiky kdy průměr černé díry pro pozorovatele vně i uvnitř bude stejný je okamžik vzniku černé díry a okamžik zániku mateřského vesmíru. Problém je že pozorovatel uvnitř nemůže pozorovat vznik (protože pozorovatel ještě neexistuje) a pozorovatel vně nemůže pozorovat zánik svého vesmíru (protože už neexistuje). Většinu času ale pohled na velikost černé díry pro pozorovatele z vnějšku a zevnitř je diametrálně odlišný. Stejně tak oba pozorovatele dojdou k zcela opačným závěrům pokud jde o stav uvnitř černé díry. Pozorovatel vně vidí malý prostor který obsahuje neskutečné množství energie - z toho usuzuje na velmi vysokou hustotu. Pozorovatel uvnitř naopak vidí prostor s monstrózním objemem a malým množstvím energie - tzn. vidí malou hustotu. Hmotnost oba vidí stejnou. Rozdíl však je v tom co vidí za prostor. Podstata různých pozorování tkví v tom, že hustota prostoru je pro oba pozorovatele různá. Stejně jako může různě plynout čas tak i prostor může mít různou hustotu.

:) a nebo není
dle historie je víc než pravděpodobné, že fyzici opět udělali botu :)

Tak je to taková trochu Cimrmanova filosofie externismu. :-)

Ten zákon říká, že vesmír se s časem stává stále "chaotičtějším". Pokud by čas šel v kruhu, někdy v budoucnu by musel vesmír být stejný jako v minulosti. Ten zákon dokud platí říká, že v budoucnu vesmír nikdy nebude jako byl v minulosti.
Druhá věc s vesmírem jako hyper-koulí je, že vyvstává otázka, jak vznikla ta koule(vesmír v celé kráse včetně všeho času v něm) jako celek. Singularita big bangu je aspoň tak jednoduchá, že je možná s trochou úchylné představivosti vytvořitelná z "ničeho".

Někdo chytrý kdysi řekl: čas si lidé vymysleli, aby věděli od kdy do kdy a za kolik ...

Obávám se, že spíš slepé teorie nepomůžou. Těch už je tolik, že to ani nikdo nečte a nekontroluje jestli jsou rozumné, konzistentní a přinášející něco lepšího. Spíš by to chtělo více pozorování a inženýrů stavících na to přístroje.

Ano, prosím. S džemem, ne se sirupem.

Vzhledem k tomu ze zlute svetlo ( energie) a bagr (hmota) jsou ruzne strany stejne mince tak bych zamenu ani nevylucoval. Zalezi na stavu pozorovatele co uvidi. A pokud stav pozorovatele neni zrovna optalni muze snadno zlute svetlo bagru prehlednout a to s katastrofalnimi nasledky.