Náhled do historie

Ženy se v historii vojenství objevují jako bojovnice, které inspirovaly i mužské kolegy. V mnoha armádách však kladou ženám při vstupu do bojových pozic různé překážky či jiné podmínky. Bojové pozice pak mohou zastávat v ozbrojených složkách jen několika států jako například Austrálie, Francie, Kanada, Německo, evropské severské státy nebo Izrael. Argumenty proti plnění bojových úkolů ženami se většinou opírají o fyzické rozdíly. Ženy zaostávající v silových disciplínách navíc většinou vynikají v obratnosti, což ale armádní standardy nijak nezohledňují.

V Československu se ženy začaly zapojovat do vojenství po první světové válce, kdy byly povolány do pomocných služeb jako zdravotnice, telefonistky nebo kuchařky. V období druhé světové války se některé ženy zapojily do odboje nebo bojovaly na straně spojenců jako například odstřelovačka Marie Ljalková-Lastovecká nebo pilotka Milada Horáková. Po válce se ženy staly součástí Československé lidové armády jako dobrovolnice nebo povolané. Sloužily převážně ve zdravotnických, spojovacích nebo administrativních jednotkách. V roce 1968 byla zavedena možnost služby žen na smlouvu a v roce 1975 pro ně byla zrušena povinnost vojenské služby.

Po sametové revoluci a rozpadu Československa se AČR začala transformovat z masové mobilizační armády na menší profesionální armádu schopnou plnit úkoly kolektivní obrany a krizového řešení. V tomto procesu se otevřely nové možnosti pro službu žen v armádě, které byly zakotveny v legislativě i strategických dokumentech.

V roce 1998 byla ustavena pracovní skupina k řešení problematiky rovnosti mužů a žen v armádě, která se zaměřuje na seznamování veřejnosti právě s problematikou služby žen v AČR, zapracovávání principu rovnosti mužů a žen do právních a vnitřních norem MO (mezi ně patří Rozkaz MO č. 29/2002 k prosazování principu rovnosti mužů a žen), kontrolu praktických důsledků nové legislativy na postavení žen a podmínky jejich služby, podporu zapojování žen do velitelských a vyšších manažerských funkcí v resortu. 

Zdroj: Shutterstock

V roce 2005 byla dokončena profesionalizace AČR, která znamenala ukončení povinné vojenské služby pro muže i ženy a přechod na systém dobrovolného náběru. Tím se změnila i struktura a složení armády, která se stala atraktivnější pro potenciální uchazeče o službu, včetně žen. Od té doby se počet vojenských profesionálů stabilizoval kolem 25 tisíc osob, z nichž asi 13 % tvoří ženy.

Současný stav

Ženy aktuálně tvoří zhruba 13 % vojenských profesionálů a 20 % všech zaměstnanců ministerstva obrany. V současné době je v AČR jedna generálka (brigádní generálka Lenka Šmerdová), šest plukovnic a 81 podplukovnic. Takže podíl žen v hodnosti plukovník činí jen 2 % a v hodnosti podplukovník 10 % z celkového počtu těchto důstojníků. Je to méně než celkový podíl žen v armádě. Naopak, v hodnostech rotmistr až major je vždy více žen (někdy přes 20 %).

Je těžké z popsaného nepoměru činit jakékoli závěry. Například, můžeme se domnívat, že české ženy nedosahují častěji plukovnických hodností, protože je v kariéře zbrzdily přestávky, kdy pečovaly o děti. Také si však můžeme myslet, že do armády vstupovaly až po její profesionalizaci (2005), takže do plukovnických hodností teprve „dozrají“.

Takovému trendu nahrává složení vojákyň podle dosaženého vzdělání, kdy 50 % z nich je absolventkami vysokých škol. Naopak vysokoškolský diplom vlastní jen 28 % mužů – vojáků. Obecně vzato, na jednu stranu je chválihodné, že českou armádu tvoří vysoce vzdělaní profesionálové. Na druhé stranu, již nyní se často ozývá kritika, že je zde mnoho důstojníků, ale málo bojovníků.

S ohledem na ženy dále přiznejme, že ač jsou vzdělanější, jejich průměrný měsíční plat v armádě je asi o 1450 Kč nižší než u mužů. To však může být způsobeno i nižšími rizikovými příplatky v závislosti na vojenské odbornosti a nasazení v zahraničních operacích.

Vojačky na zahraničních misích

Zahraniční mise jsou jednou z hlavních aktivit české armády, které přispívají k plnění mezinárodních závazků a k posilování bezpečnosti a stability v různých regionech světa. Čeští vojáci se účastní misí pod záštitou NATO, EU, OSN nebo jiných mezinárodních organizací. V současné době je AČR nasazena v osmi zemích s celkovým počtem 1 100 vojáků. Podíl žen v zahraničním nasazení se posledních 14 let pohyboval mezi 5 až 6 %. 

Zdroj: Shutterstock

To je tedy méně než polovina z procentuálního počtu vojákyň. Nejvíce žen v zahraničních operacích navíc působí ve zdravotnictví, logistice nebo personalistice. Jinými slovy, obvykle nevyjíždějí do terénu mimo základnu. 

Přínosy působení žen v AČR a výzvy, které před nimi stojí

Služba žen v armádě má své přínosy i výzvy. Mezi přínosy patří kupříkladu:

• Zvýšení diverzity a reprezentativnosti armády vůči společnosti.
• Zlepšení komunikace a spolupráce mezi muži a ženami v armádě i s civilním prostředím.
• Využití specifických schopností a dovedností žen, jako jsou např. empatie, sociálnost, multitasking nebo jazykové znalosti.
• Přispění ke genderově citlivějšímu přístupu k řešení konfliktů a krizových situací.
• Posilování rovnosti přístupu k vojenské kariéře a profesionálním přiležitostem.

Mezi výzvy naopak patří:

• Překonávání stereotypů a předsudků o roli žen v armádě ze strany mužských kolegů i společnosti.
• Zajištění rovných příležitostí a podmínek pro služební postup a profesní rozvoj žen v armádě.
• Zvládání náročných fyzických a psychických požadavků spojených s vojenskou službou.
• Sladění pracovních a rodinných povinností, zejména v případě mateřství a péče o děti.
• Čelení možným rizikům sexuálního obtěžování nebo diskriminace v armádě.

Na závěr je tedy třeba uvést, že ženy jsou v armádě důležitou součástí obranného systému České republiky. Přinášejí tam své specifické schopnosti, dovednosti a pohledy, které obohacují a zlepšují její fungování. Zároveň se potýkají s řadou výzev, které vyplývají z jejich menšinového postavení v tradičně mužském prostředí. Je proto třeba jim zajistit rovné podmínky a podporu pro jejich profesní i osobní rozvoj. Ženy v armádě si zkrátka zaslouží respekt a uznání za svou službu vlasti.