1. V ose z máš rozlišení dané šířkou vrstvy (a jelikož to bývá nejhorší hodnota tak se často používá jako parametr). V osách xy se dá použít velikost kroku odvozená od řemenových převodů a minimální hodnoty kroku na motorech/řadičích. Například já mám na motoru 3200 mikrokroků/ot na řemeničce 14 zubu a jeden zub na řemeni je 2,5mm. Na jednu otočku to dává 35mm a jeden mikrokrok je 35/3200 +- 0,01mm ...

2. Tiskárna co vytvrzuje světlem celou vrstvu naráz funguje tak, že zespodu je projektor, který promítá obraz, který má určité rozlišení, do kapaliny. Tady se dá "rozlišení" určit z velkosti plochy a rozlišení projektoru. Příklad 1280*1024 na plochu 10*8cm +- 0,08mm čili 80um. Na výšku se pak dají nastavit kroku v desítkách um (každá vrstva se vytvrzuje v řádu vteřin), díky tomu a taky vlivem "vyhlazení" a méně výraznému ozáření i sousední oblasti vypadá tisk lépe. A jelikož jednotlivé ozařované plochy mohou být o velikosti 1 pixelu (0,08*0,08mm, na rozdíl od housenky tlusté několik desetin a dlouhé taky minimálně +- milimetr) jde tisknout i daleko jemnější detaily (taky není problém s přerušení toku materiálu)..