Na úvod by se hodilo poznamenat, že očekávání plnohodnotného návratu k třetím Heroes je asi tak nadějné, jako čekání na Godota. Staré časy jsou pryč, žánr se už někam vyvinul a i kdyby se podařilo vytvořit tahovou strategii podobných kvalit, stále by byly třetí Heroes tím titulem, který už má každý pevně vtlučený do paměti. A taková nostalgie lze jen těžko něčím přebít.

Můžeme ale doufat v titul, který přinese takové inovace, že nás alespoň na nějaký čas donutí zapomenout na staré časy. Zároveň za uplynulé desítky let získala tato série zcela nový tábor fanoušků, který už třetí díl zná spíše z vyprávění. Bude proto lepší k sedmému dílu nepřistupovat jako k náhražce trojky (tedy k předem prohrané bitvě).

Zametání před vlastním prahem

Trojice posledních po sobě jdoucích dílů přinesla do série Heroes of Might & Magic 3D kabátek, který ji tak posunul úplně jiným směrem. Snaha o realistickou grafiku s sebou však přinesla silnou nepřehlednost na mapě dobrodružství, která obzvláště vyvrcholila v šestém díle. Sedmička své chyby do určité míry napravuje, ale pouze na některých typech terénu. Na určitých částech mapy objekty splývají s pozadím, jinde jsou vidět zcela jasně. Od posledně se ovšem jedná o krok vpřed.

Po vizuálně stránce se ještě zaslouží pochválit autentičnost prostředí. Okolní svět je opravdu živý, nejedná se jen o naházené budovy na ploše, ale o uvěřitelné oblasti, které „kazí“ jedině velikost figurek jednotek.

Většina kritizovaných novinek šestého dílu byla vypuštěna, zůstaly však ty vítané, jako plošné oblasti kontroly města či volnost při rozdávání bodů dovednosti. Každý hrdina má svůj unikátní kruh s jedinečnými dispozicemi. Je tedy nutné si jej pečlivě vybírat.

V rámci těchto stanovených hranic už však můžete kruh dovedností naplňovat zcela libovolně. Ze hry tak odpadá faktor náhody – pamětníci třetího dílu si jistě pamatují chvíle, kdy vám hra nabídla dvě naprosto zbytečné schopnosti, které vám následně kazily každou novou úroveň. Od šestého dílu tedy učinila série jeden krok vzad, ale dva vpřed.

V jednoduchosti je krása

Zorientování v celé hře je otázka několika málo minut. Rozhraní je velmi uživatelsky přátelské, některé věci ale přeci jen stále haprují. Například různá pop-up okénka, která rozevřete pravým tlačítkem, je nutné zavřít poklepáním na křížek, nikoliv jen uvolněním myši. Jde o drobnosti, které ale dokážou pocuchat nervy, když se opakují v každém tahu. Podobných maličkostí se ve hře nachází nespočet, snad se tedy jedná jen o dočasné chyby v rámci beta verze.

Navzdory 3D kabátu se tentokrát série ubrala i trochu do svých nejzazších kořenů, v rámci prostředí hradů. Průlety městem byly nahrazeny statickou, ručně malovanou kresbou, která svoji podobu mění s každou nově postavenou budovou.

Systém budování je taktéž přehledný. Všechny stavby jsou graficky provázány podle toho, jaké prerekvizity vyžadují. Není tedy nutné si vše pamatovat, jako dříve. 

Zajímavou novinkou, která se nechala inspirovat čtvrtým dílem, je duální možnost staveb. Tentokrát se však nejedná o rozhodnutí mezi tou či onou stvůrou, ale o komplexnější volby. Některé budovy nabízejí ofenzivní a defenzivní volbu, tedy zlepšení vašich hrdinů na úkor obrany hradu a naopak. Případně můžete ovlivnit například populaci některých stvůr, ale výběr máte velmi omezený – musíte se tedy rozhodnout, které jednotky jsou pro vás přínosnější.

Jdou po nás, zezadu!

Soubojový systém znalce posledních dílů nijak nepřekvapí. Hexagony jsou předvčerejší pohádka, opět se vrací čtverce. Víceméně jedinou výraznější inovací, která by ovlivnila bojiště, je násobič zranění v závislosti na úhlu úderu.

Na stvůry má nově vliv, zda do nich zaútočíte zepředu, z boku či zezadu. Dokonce vám hra ukáže v tabulce, v jakém poměru bude zranění uděleno. Nabízí se tak zcela nový formát taktizování, kdy je nutné dbát na pozicování vlastních figurek daleko více, než doposud.

Situaci na bojišti (a celkově ve hře) také výrazně ovlivňuje časové období. Na každý týden je určen horoskop, který může ovlivnit jakoukoliv mechaniku hry. Ať už se jedná o nějaké zvláštní seskupení hvězd, které posiluje určitou školu magie, či o týden, kdy je jedna určitá jednotka naštvanější a uděluje více poškození, než mimo své období, apod.

Čtení zadních etiket mezi tahy

Největší výtku zasluhuje čekání na AI oponenty, jejichž tahy trvají v porovnání podobně dlouho jako běžný hráčův tah, případně i déle. Pokud tedy rádi hrajete alespoň se dvěma počítačovými hráči (nedejbože více), vaše minutové tahy bude klidně střídat dvouminutové čekání. Je dost mrzuté, když největší náplní při hraní Heroes VII jsou mobilní hry na vašem smartphonu, případně zadní etikety produktů, které se zrovna válí po stole.

Pocit, že hra neodsýpá, je všudypřítomný. Animace jsou celkově zdlouhavé, přičemž některé vypnout lze, jiné ne. Prodleva mezi doběhnutím jednotky k nepříteli a samotným zásahem silně protahuje souboje. Čekání na zhodnocení rychlého boje, kdy se nejprve pomalu načítají od nuly ztráty nepřítele a teprve poté vaše, po chvíli velmi irituje. Jedná se o detaily, které se ale ve velkém měřítku nasčítají a celkově podkopávají ladný styl hry, který ve hře tohoto ražení je velmi důležitý.

Sečteno a podtrženo

Vývojáři mají stále co dohánět, než hra vyjde ve své finální verzi na konci září. Zatím se ovšem jedná o velmi nadějné pokračování, které by mohlo zadupat pátý i šestý díl. Heroes III to není, a pravděpodobně jím série už ani nikdy nebude. Heroes VII k němu má však tak blízko, jak to jen 3D vzezření dovoluje. 

Pokud jste odrostli na třetím díle, ale kabátek nasazený roku 2006 vám vyhovuje, pak se hodí Heroes VII zvážit. Zapomenout na Heroes III vás sice úplně nedonutí, ale po horším šestém díle spraví chuť. Uvidíme, s čím za měsíc vývojáři nakonec vyrukují. Zatím je vše na správné cestě. 

Nezapomeňte s námi soutěžit o tři kusy plné verze Might & Magic: Heroes VII.