Proč? Není na tom nic špatného.

Když vynecháme normovatelné práce, tak v práci naopak efektivně lidi nepracují. Nikdo nevydrží dlouhodobě makat 8-10 hodin denně a čím komplikovanější práce je, tím je to horší.

Pokud si to chceš vyzkoušet, zkus učit někoho matematiku 8 hodin v kuse s jednou půl hodinovou přestávkou. Garantuju ti, že po třech hodinách už nebudeš schopen řešit složitější příklady a po šesti už budeš mít problém mluvit smysluplné věty.

Takže lidé v práci dost ulévají. V podstatě prokrastinují. Ale protože se u nich práce složitě normuje, jsou zastupitelní a vedoucí pracovníci mají na starosti pletichaření a práci podřízených nerozumí, tak jim to prochází.

Prokrastinaci v práci lidé vyplňují různě - tlacháním, surfováním po netu, četbou s prací přímo nesouvisející literatury a nebo hraním karet. Doma však tuto prokrastinaci vyplňují užitečněji. Tj. věnování se rodině, domácnosti nebo zájmům. A zde přichází pointa. Zatímco prokrastinace v práci je jen vyplněním hluchých míst mezi prací a jedná se tak o činnosti, které je možné kdykoliv okamžitě přerušit a také navázat, v případě HO činností to nejde. Lidé tedy na HO optimalizují svůj čas tak, aby denní práci nakomprimovali co nejhustěji do souvislého bloku a pak už se věnovali jen těm mimopracovním činnostem. To však naráží na nemoc dnešní korporátní doby - konání zbytečných žvatlavých schůzek prakticky v průběhu celé pracovní doby. Protože tuhle činnost dokáže management snadno monitorovat a vidí, že lidé schůzkám věnují méně času a navíc se je snaží nahustit jen do určitého časového rámce v pracovní době. Méně času pak schůzkám věnují z prostého důvodu. Zatímco v kanceláři se dá a hojně využívá čas vyčleněný na schůzku k prokrastinaci i v případě, že téma schůzky skončilo (pokračuje se s mimotématickým nebo dokonce mimopracovním tlacháním) až do využití celého vyčleněného času na schůzku, v případě video/tele konferencí nikdo přes skype tyhle věci netlachá nejen proto, že to není pohodlné (chybí sociální kontakt), ale i nebezpečné (nevíš kdo poslouchá nebo nahrává).
Takže realita efektivity je jasná.

Nicméně je zde ještě jedna rovina a to sebedisciplína. Jsou pracovníci (a i já se mezi ně řadím a nejspíše i ty), že práci nejsou schopni dělat, pokud mají až příliš možností si určit čas vykonání sami a zároveň mají neomezený přístup k rozptýlení. Tito pracovníci pak valí před sebou práci a nakonec to mohou dotáhnout do takového stavu, že ji nejsou schopni dodat včas a buď ji dodají pozdě nebo dokonce fláknou. Takoví zaměstnanci potřebují mít místo, kde sníží množství rozptýlení a zároveň využijí získaný čas k odvedení intelektuálně nenáročné rutiny.

Nicméně i o odstavec výše popsaní pracovníci potřebují místo, kde budou nerušeni kolegy či nadřízenými pro intelektuálně náročnou práci, která vyžaduje dlouhodobé soustředění. V případě "podnikatele" jako jsi ty, si to lze zařídit pomocí kanceláře, kde jsi sám. V případě korporátního pracovníka je k tomu vhodná právě práce z domova.

Proto si myslím, že optimální řešení je hybridní práce s tím, že si zaměstnanec sám zvolí variantu od 5-0 do 0-5. Já osobně preferuji variantu 3-2, tj. úterý až čtvrtek v práci, pátek až pondělí doma. Důvod je prostý, lidé v pondělí a pátek prokrastinují mnohem více nežli v ostatní dny a já na jejich prokrastinace nemám čas ani náladu (jsem vysoce efektivní a rychlý v myšlení a vyžaduji, aby kolegové byli schopni alespoň vnímat moje myšlenky, aby na ně reagovali, si s ohledem na jejich výrazně nižší inteligenci a/nebo vědomosti, nárok nedělám).