• King’s Bounty
• Heroes of Might & Magic I
• Heroes of Might & Magic II
• Heroes of Might & Magic III
• Heroes of Might & Magic IV
• Heroes of Might & Magic V
• Might & Magic: Heroes VI
• Might & Magic: Heroes VII

King’s Bounty

Série Might & Magic zapletla své kořeny na samotném úsvitu žánru tahových RPG v roce 1986. Na rozdíl od svých dungeonových vrstevníků vylezla z kobek a nabídla otevřený svět plný lesů, pohoří a měst. Těchto způsobů se celá značka držela po prvních pět dílů, než se Jon Van Caneghem zasnil vizí spin-offové série, která by míchala RPG elementy svých předchůdců s prvky tahové strategie a budování měst po vzoru jiného titulu z jejich stáje - King’s Bounty. Netrvalo dlouho a v roce 1995 tato odnož původní série vyplula na povrch pod názvem Heroes of Might & Magic.

Než se však podíváme na události, které vedly k současnosti, ohlédneme se úvodem ještě o dalších pět let nazpět, do roku 1990. Na vzor, ze kterého série Heroes čerpá, tedy King’s Bounty. Tento nenápadný praotec žánru definoval prvky a design a položil královský kobereček pro Heroes of Might & Magic. King’s Bounty představilo koncept hrdiny, který pobíhá po mapě dobrodružství s pohledem z ptačí perspektivy a sbírá suroviny k najímání nestvůr.

Soubojový systém byl již od těchto prvopočátků inspirovaný deskovou hrou Šachy, kde po obou stranách pole stojí dva soupeři, kteří svými figurkami takticky posouvají po šachovnici. Na rozdíl od této královské hry se však figurky nezabíjely prvním útokem, ale oplývaly jednotlivými statistikami, které určovaly způsobené ztráty. Začínajícího hráče determinovala rychlost jeho jednotek od nejrychlejší po nejpomalejší.

Zkoušíme nepoznané: Heroes of Might & Magic I

Jak už název spin-offové série napovídá, hrdinové se stali stěžejní součástí a mnoho konkrétních postav bylo převzato právě z původní (tehdy) pentalogie Might & Magic. Jejich statistiky, které ovlivňovaly celkový stav vašich jednotek, jste dostávaly za zkušenosti získané porážením nepřátel. Vaším cílem bylo zdevastovat ostatní hráče, kteří mohli být zastupováni jak počítačem, tak vašimi přáteli.

K cestě za vítězstvím jste museli vybudovat armádu a vylepšovat úroveň svých hrdinů tak, aby pod jejich velením vaše jednotky měly devastující atributy. Na výběr se nabízelo ze čtveřice hradů (ve hře jeden hrad = jedna rasa) – barbaři, rytíři, kouzelníci nebo černokněžníci, každý hrdina získával jiné dovednosti na základě svého původu. Na vás poté bylo, zda-li upřednostňujete hrubou sílu či magii.

K verbování jednotek a budování hradu sloužily suroviny, které jste náhodně nacházeli při svém putování na mapě nebo jste je pravidelně dostávali z vámi obsazených dolů. S vašimi jednotkami jste poté bojovali nejprve na neutrálních armádách, přes které vedla cesta ke zkušenostem a lepšímu vybavení.

Tahový element představoval (což platí dodnes) kalendářní systém, kdy jeden tah odpovídal jednomu dni. Za tento čas jste měli možnost postavit jednu budovu v každém hradu a popojít s hrdinou o určitý počet polí, který byl definován průměrnou rychlostí jednotek. Bylo tak nutné určit si priority a rozhodnout se, zda je časově výhodné tahat s sebou některé pomalé, leč silné nestvůry. Populační cyklus, po kterém se v hradu objevily nové příšery k naverbování, se rovnal přesně sedmi dnům.

Zdokonalujeme předchůdce: Heroes of Might & Magic II

O rok později na sérii navázal druhý díl, který nabídl veskrze stejný koncept jako předchůdce. Lišil se však možnostmi, grafickým kabátem, příjemnějším uživatelským rozhraním a množstvím obsahu. Významnou změnu zaznamenaly souboje, které dostaly zejména při dobývání hradu zcela nový rozměr, a taktické postupy. S tím souvisela i možnost aktivace šachového pole, které významně zpřehlednilo situaci na bojišti.

Hrdinové dále nebyli vázáni pouze automatickým vylepšováním statistik, ale mohli jste si při každé nově získané úrovni zvolit či vylepšit skilly, které vám až do konce hry poskytly určité trvalé klady. Mohli jste jimi ovlivnit své šance na bojišti, výhody při prozkoumávání mapy nebo sílu kouzel. Jejich výběr se stal klíčovou součástí hráčovy osobní strategie.

Druhý díl představil dva nové hrady – Nekromanty a Čaroděje, zatímco původní čtveřici zanechal v jádru téměř netknutou. To však kompenzovala možnost upgradu některých jednotek, které po postavení patřičných struktur mohly být upgradovány pro zlepšení svých atributů a získání nových speciálních schopností.

Definujeme žánr: Heroes of Might & Magic III

V roce 1999 vyšel doposud nejlegendárnější díl série, který je dodnes mnohdy považován za nejlepší hru, která kdy byla vytvořena. Nabídl jedny z nejkomplexnějších možností taktik, které v žánru strategií málokde nacházejí obdoby. Všechny následující díly série se vždy pokoušely dohnat jeho slávu a úspěch. A nutno dodat, že marně. 

Grafický kabát doznal obrovských změn a opustil od kreslené podoby, jako tomu bylo u obou předchůdců. Třetí Heroes opět uchopily všechny dosavadní mechaniky a přivedly je téměř k dokonalosti. Opět přibyly další dva hratelné hrady – Peklo a Pevnost (v datadisku také Conflux, který sjednotil jednotky elementálů do hratelné podoby). Svých změn se ale tentokrát dočkaly i stávající hrady, jejichž hrdinové přestali být pouhým pojmenovaným portrétem, ale rozvětvili se mezi zástupce hrubé síly a magie. Každý ze 128 hrdinů navíc dostal své osobní, unikátní schopnosti, které výrazně ovlivnily všechny fáze hry.

Hrdinové nyní vlastnili inventář pro výbavu, který se konečně podobal novodobějším RPG hrám, a série tak konečně opustila od dosavadní nelogičnosti, kdy bylo hráčům dovoleno mít nasazeno klidně dvacet mečů. Kouzla se dočkala rozdělení do několika kategorií, které byly zvláště ovlivňovány schopnostmi hrdiny a vyžadovaly pečlivé rozhodování při výběru specializace.

Každá hradní jednotka byla navíc doplněna o svoji zdokonalenou formu, která vždy přidala novou speciální schopnost. Také u vašeho hradu mohlo dojít k vylepšení do ultimátní podoby - při postavení Svatého grálu, jehož zakopanou pozici bylo nutné objevit za pomocí obelisků nacházejících se porůzně umístěných na mapě. Ta už navíc nenabídla pouze povrch, ale zavedla nás také do podzemí, čímž se oproti předchůdcům zvětšila její maximální velikost na dvojnásobek. Heroes III se kromě dvou expanzí dočkalo i mnoha uživatelských modifikacích, z těch nejúspěšnějších například In The Wake Of Gods či Horn of The Abyss. 

Na konci roku 2014 byla oznámena HD konverze třetího dílu (v rámci oslav 15 let od vydání původní hry), která následně vyšla v lednu roku 2015. Ačkoliv se jednalo o graficky vydařený pokus, jednalo se bohužel jen o základní hru bez datadisků. Hlavním trhákem tohoto vydání se stala verze pro mobilní zařízení. Naši recenzi si můžete přečíst na tomto odkaze. 

Zkoušíme to jinak: Heroes of Might & Magic IV

Radikální změnu přinesly do série Heroes IV. Ty vnesly do série 3D perspektivu na mapě i bojišti. Vývojáři se protentokrát rozhodli pro unikátní hru, namísto o pouhé zvětšení a zlepšení předchozího dílu, což fanoušky rozdělilo do dvou táborů, z nichž jeden odsuzoval čtvrtý díl za odvrácení od původního konceptu a druhý jej naopak opěvoval. Významnou změnu zaznamenaly naprosto všechny aspekty původních zpracování.

Hrdinové se stali součástí samotných soubojů a bojovali po boku svých jednotek s možností zahynout v bitvě. V jedné armádě také mohl být přítomen více než jeden hrdina. S tím souvisely i talentové stromy a předměty, které nyní obsahovaly i speciální kategorii pro zdokonalování umění boje hrdiny. Dovednosti z něj mohly vytvořit válečnou mašinu, generála posilujícího jednotky, křehkého a mocného kouzelníka, zloděje, který není na mapě vidět, či lorda, jenž navyšuje příjem vašeho sídla a jeho populaci, která nyní neprobíhala v týdenních cyklech, nýbrž s každodenní pravidelností.

Vlastní iniciativy se dostalo i jednotkám. Už nemusely být nutně součástí hrdinovy armády, aby se pohybovaly po mapě, což výrazně proměnilo systém prozkoumávání. Čtvrtý díl naneštěstí úplně zanevřel na jakýkoliv upgrade jednotek, jejichž úrovně byly navíc zredukovány na pouhé čtyři. Na Heroes IV je bohužel vidět nízký rozpočet (dokonce funkce multiplayeru byla do hry implementována až dodatečně), který do pár let vygradoval v bankrot 3DO, čímž se značka pátým dílem dostala do vlastnictví Ubisoftu.

Vracíme se nazpět: Heroes of Might & Magic V

Nový majitel vyslyšel poptávku tábora nespokojených fanoušků po návratu konceptu třetího dílu a pokusil se s Heroes V vrátit do zajetých kolejí první trilogie, ovšem s výrazně odlišným grafickým kabátem. Pod vývojářskými ručičkami Nival Interactive, kteří se v pátém díle silně inspirovali svým hitem Etherlords II, se prostředí přeneslo kompletně do 3D podoby s pohyblivou kamerou, čímž titul opustil od původní ptačí perspektivy a nechal pohled zcela na hráči. Neskutečné změny se dočkaly i hrady, které hráče oproti původním statickým obrázkům vzali přímo za opevnění, kde se zvědavci mohli procházet a sledovat detaily budov.

Vrátily se opět původní hrady, z nichž některé byly přidány až v datadiscích, sedm úrovní nestvůr a možnost vylepšení všech jednotek. Zakomponování hrdinů do boje řešil kompromis, kdy hrdina stál v pozadí bitvy po vzoru třetího dílu, ale k jeho využití mohlo dojít pouze při svém tahu pro útok i kouzlení po vzoru čtyřek. Do soubojů také přibyl panel nápovědy s informacemi o tom, kdy bude jaká jednotka na řadě, což výrazně zjednodušilo promýšlení strategie.

Multiplayer představil novou funkci duelů, kdy si hráči zvolili předdefinovaného hrdinu s jednotkami a poměřovali své síly v mohutné bitvě, kde si byly obě strany rovny a vyhrál tak ten zkušenější. Ačkoliv se jinak pátý díl od třetího v podstatě tolik neliší a jedná se vesměs o úžasnou strategii, nedostalo se jí bohužel tolik úspěšnosti a velebení jako právě legendární trojce.

Kráčíme vedle: Might & Magic: Heroes VI

S dalším dílem opět došlo k předání žezla jinému studiu - Black Hole Entertainment, které do série přineslo nový nádech, a ačkoliv se šestý díl navenek jeví velice podobně jako předcházející zpracování, v jádru nese mnoho změn lákajících nové fanoušky a odpuzujících mnohé stávající. Četné redukce si však šesté pokračování kompenzuje některými nápaditými přínosy.

Bojiště nově obsahuje aktivní objekty, za které se lze ukrýt před střelci nebo si nechat své jednotky dočasně vylepšit po stránce atributů, sloužících k důkladnějšímu plánování bitevní strategie. Další inovací jsou reputační body, kterými si určujete morální stranu svých hrdinů – cesta krve nebo cesta slz – ty ovlivňují hrdinovy dovednosti, jež lze tedy získat pouze určitým herním stylem, při kterém hráč musí učinit mnohé kompromisy mezi momentálně příhodnějším tahem a celkovou strategií.

Protipólem kladných přínosů jsou však těžké redukce na poli taktizování po mapě. Veškeré herní mechanismy z původních dílů šly stranou a ze hry na dlouhé večery se stala omezená strategie, která kvalitou a komplexností nesahá po paty žádnému předchůdci v sérii. Z rozsáhlého arsenálu šesti surovin zbyly pouhé tři, což výrazně ulehčuje a zjednodušuje celý postup hrou.

Doly jsou nyní navíc vázané na konkrétní hrady, při jehož obsazení okamžitě získáváte kontrolu nad všemi okolními pozemky původního vlastníka, přičemž titul ztrácí původní důležitost pro promýšlení si jednotlivých tahů a stává se z něj pouze slepá honba za hrady. Ty je navíc možné přeměňovat za poplatek ve hrad domácí rasy, aby se hráč nemusel trápit s cizí populací, ve výsledku se z každého takového hradu stává bezduchý holubník, který postrádá svůj charakter.

Vaříme z nejosvědčenějšího: Might & Magic: Heroes VII

Zatímco šesté Heroes se svými inovacemi zašly až za hranice, sedmý díl se snažil být věrnější minulosti. Žezlo bylo opět předáno jinému vývojářskému studiu, Limbic Entertainment, které se osvědčilo svým Might & Magic X: Legacy, tedy pokračováním z mateřské série. 

Od počátku byly Heroes VII prezentovány jako návrat ke kořenům, tedy konceptu prvních třech dílů, ovšem s dávkou osvědčených inovací nové vlny, která přišla od dílu pátého. Mapa dobrodružství opustila od svých překypujících grafických efektů, aby upřednostnila přehlednost před vzhledem. Na první pohled tak vypadal sedmý díl znatelně hůře, ale hernímu zážitku naopak přidal.

Systém surovin se navrátil k původní komplexnosti, města se dočkala určité personalizace z hlediska budov poskytujících bonusy a souboje přinesly velmi užitečnou mechaniku modifikátoru zranění, kdy na pozicích jednotek záleželo daleko více, než kdy předtím.

Od posledního dílu tak ušla série dva kroky vpřed, avšak jeden vzad. Co se týče technické stránky, doprovázelo vydání nespočet bugů, hloupá umělá inteligence a neohrabané animace. Přestože se toto pokračování nedá považovat za úplný návrat k legendární trojce, stále se jedná o povedený pokus, který smíchal klasiku s nejlepšími ingrediencemi Ubisoftí éry.  

Tímto se hrdinská výprava napříč časem vrátila opět do současnosti a zanechala za sebou článek, který byl, doufejme, přínosem pro neznalé a nostalgickým zážitkem pro zasvěcené. Přestože série Heroes občas vyplodí jablko, které padne daleko od stromu, každý z jejích dílů je svým způsobem unikát.

Ať už první svojí osobitou, ručně kreslenou grafikou; třetí díl svou komplexností a vážností; čtvrtý svým vytříbeným RPG systémem; pátý pro svůj moderní grafický kabát; šestý se svým svižným duchem, či sedmý se svým respektem k starší i novější éře. Ve výsledku záleží především na tom, s jakým dílem kdo do této série zavítal poprvé.