Může za to přitom zdánlivá prkotina – změna dabéra. Oukej, může za to víc věcí, třeba to, že příběhově Blacklist vzhledem ke Convictionu nedává smysl, že Sam omládl, znovu se dal k tajné službě (pro změnu Fourth Reich, pardon, Fourth Echelon), podstoupil plastickou operaci, zkrátka je těch zdánlivých prkotin celá řada.

Nejvýraznější je ale samozřejmě výměna představitele hlavní role Michaela Ironsidea za mladého floutka Erica Johnsona. Užití filmové terminologie je zde namístě, protože Ubi hry nevyvíjí, Ubi hry natáčí, což je na nich krásně vidět a přidává jim to na kvalitě, ale zároveň tenhle fakt také nahrává argumentům proti rozhodnutí vyřadit z procesu člověka, který Sama Fishera definoval víc, než scénář k původnímu titulu z roku 2002. A platí to i obráceně – Sam Fisher definoval Michaela Ironsidea.

Kanadský herec se filmovému průmyslu věnuje od mládí a znát ho můžete především z rolí záporáků (Total Recall), mně ale nejvíc uvízl v paměti díky Verhoevenově adaptaci Heinleinovy Hvězdné pěchoty, kde ztvárnil ostříleného a prostetickou rukou vybaveného poručíka Rasczaka. A taky Jezeru 3, to je ale snímek, který určitě vidět nechcete, věřte mi. Abych se ale vrátil ke Splinter Cellu, žádná z Ironsideových rolí pro něj není tak ikonickou, jako Clancyho agent a strašně mě mrzí, že v Blacklistu neuslyším jeho hlas.

Na druhou stranu si ale myslím, že Michael na tom zdaleka nebude tak škodný, jako samotný Ubisoft. Eric Johnson je možná sympaťák, tělesnou stavbou odpovídá představě autorů o hrdinovi (pravda, Ironside má trochu nadváhu, ale s tou by se snad dalo něco dělat; když to zvládl Schwarzenegger…), a dokonce i dobrý herec, ale pořádný důvod jeho zapojení do vývoje neexistuje. V dokumentu z tvorby hry je sice vysvětleno, jakým způsobem vzniká – cut-scény jsou reálně natáčeny s herci navlečenými do speciálních obleků pro motion-capturing –, ale část o neschopnosti Ironsidea zvládnout roli je k smíchu. Víte proč? Protože i ve svých třiašedesáti je schopný chlapa chytit pod krkem a dát mu pár falešných ran pěstí.

Z již zmíněného videa je patrné, že se od Fisherova představitele nečeká předvádění žádných akrobatických kousků, kotoulů, skákání na lidi z výšky, ani lezení po povinných trubkách. Na to má štáb dubléra Kevina, jehož Johnson v interview označil za „pravého Sama Fishera“. Čili ani sám Eric se při práci rovna nenadře. Tedy, nechci zlehčovat jeho úsilí ani náročnost herectví jako takového, jenom mi prostě přijde odříznutí Ironsidea jako slušný bullshit. Nemluvě o potupě, s níž si myslím musel náhradníka propagovat, protože určitě měl nějaký patřičný dodatek ve smlouvě.

Když to vezmu kolem a kolem, možná látku beru jako Hurvínek válku, ale se všemi těmi technickými vychytávkami, které v Ubi používají, mi pořád nedochází, proč si Michaela takříkajíc nenechali. I kdyby náhodou musel dělat něco, co by jeho tělo neuneslo, nemohli mu prostě jenom nasnímat obličej pomocí jedné z těch vtipných konstrukcí, co je přidělávají hercům na hlavy a zbytek nechat udělat někoho jiného? Nebo jednoduše, jako tomu bylo dřív, udělat dabing zvlášť? Co je na tom najednou špatně? Je sice hezké, jak se vývojáři snaží titul oživit věrným spojením emocí, mimiky a gest, ale už zapomínají, že fanboy jako já jim na to kašle, protože mu zásadně zasahují do oblíbené postavy.

Co se týče těch zásadních zásahů, asi jste si všimli Samova nevysvětlitelného omlazení oproti poslednímu Splinter Cellu a taktéž odlišných obličejových rysů. Minimálně za to druhé můžeme poděkovat Ericovi, ale pořád jde ještě o menší zlo. Pakliže se podíváte na obrázky z Blacklistu, opravdu vám Sam Fisher připadá jako někdo, komu je padesát šest let? Samozřejmě, jde o fikci, kapitánu Priceovi je kolik, sto sedmnáct, možná víc? A přitom vesele skalpuje ruské teroristy, jako to dělal s nácky za druhé světové. Jenže Conviction byl příjemně uvěřitelný a naštvaný taťka Sam s padesátkou za sebou a šedesátkou daleko k sežrání, teď s přibývajícími roky ztratil šediny a hlas mu začal mutovat. To je smutné.

A víte, co je ještě smutné? Trend nahrazování dabérů-veteránů a přepisování hrdinů se začíná rozmáhat i mimo Ubisoft. Například postava Big Bosse v Metal Gear Solid V: The Phantom Pain by měla být charakterově jiná, než ji známe a už jí nepropůjčí hlas oblíbený David Hayter, a u něho se tvůrci nemůžou vymlouvat na věk, ani na tloušťku. V Kojima Productions nepoužívají stejnou technologii motion-capturingu jako francouzský vývojář. A i kdyby používali, hra stejně nejdříve vznikne namluvená v japonštině a až posléze bude předabována do angličtiny. Tak v čem je, sakra, problém? A v čem je, sakra, pointa? Nevím, jak vy, ale já si evoluci průmyslu představuji, sakra, jinak.