1. Zase kvuli zelenejm mozkům budem vymýšlet rovnák na ohejbák.
2. Nejsem studovanej astronaut, ale co mě KSP naučilo je, že mezi 60-80km jsem už celkem safe. Pochybuju že tam něco shoří. Kolem těch 60km je už lehké tření a může způsobit maximálně neplánovaný deorbit :)
3. Upravit dráhu sestupu není tak jednoduché. Je k tomu potřeba dostatek paliva a to obzvášť menší a superobzvlášť dosluhující satelity nemají.
4. Křivka sestupu nesmí být moc malá/mělká, neboť hrozí, že se satelit od atmosféry odrazí. A pak "děj se vůle boží". Bez paliva vám je kontrola nad satelitem k prdu...tedy pokud náhodou rádio přežilo první vstup. Na ostrou křivku zase potřebujete hodně paliva a čím je ostřejší, tím dřív začne satelit hořet a to právě nechtějí.

Pokial bolo iba niekolko malo rakiet/satelitov/sond tak sa dalo zanedbat taky relativne mini unik materialov/paliva zo Zeme. Casom sa to stalo tak masovou zalezitostou ze uz sa tento vplyv neda zanedbat. Vystrelena hmota do Vesmiru nam tu bude casom chybat. Ani nie tak z pohladu znizovania gravitacie Zeme ako skor znizujucej sa dostupnosti vzacnejsich prvkov a znecistenia ovzdusia tak orbitalnej drahy. Riesenim je recyklacia a pripadne dovoz materialov z okoliteho versmiru. To nebude lacne.

Tak ten nápad s recyklací na oběžné dráze by docela zapadal do mého nápadu, vytvořit nad rovníkem kolem Země pevný prstenec. Na něm by pak mohlo být zavěšeno spousta měřících i komunikačních přístrojů.
A z těch starých satelitů by hned na to byl materiál.