Mechanismus Antikythera, objevený v roce 1900 řeckým houbařem Eliasem Stadiatisem u pobřeží ostrova Antikythera, byl původně považován za kus skály. Až archeolog Valerios Stais objevil, že skála obsahuje ozubené kolo, což vedlo k odhalení, že jde o prastarý mechanický počítač. Tento jedinečný přístroj je nyní uložen v Národním archeologickém muzeu v Aténách.

Nové objevy díky moderním technikám

Astrofyzik Graham Woan z University of Glasgow a jeho tým použili statistické techniky inspirované fyzikou gravitačních vln k analýze kalendářového prstence mechanismu. Tyto metody naznačují, že prstenec obsahoval 354 nebo 355 otvorů, což odpovídá lunárnímu kalendáři. Tento závěr je v souladu s analýzou z roku 2020, která také podporovala lunární teorii, ale zůstala nejasná kvůli kvalitě tehdejších snímků.

Woan a jeho kolega Joseph Bayley použili různé statistické metody k potvrzení tohoto počtu otvorů. Bayley, člen univerzitního Institutu pro výzkum gravitace, přizpůsobil techniky používané k analýze dat detektorů gravitačních vln LIGO. Obě metody vedly k stejnému závěru, což posiluje věrohodnost jejich výsledků.

Přestože nové zjištění vzbudilo pozornost, někteří odborníci nejsou přesvědčeni. Tony Freeth, vedoucí projektu Antikythera Mechanism Research Project, tvrdí, že mechanismus již obsahuje přesný lunární kalendář založený na 19letém Metonicově cyklu, a nevidí důvod pro přidání druhého lunárního kalendáře. Mike Edwards, předseda výzkumného projektu mechanismu Antikythera, také není zcela přesvědčen, ale uznává, že statistické zjištění může poskytnout nové informace o přesnosti a technikách používaných při stavbě mechanismu.

Historický kontext a budoucí výzkum

Mechanismus Antikythera byl po mnoho desetiletí studován různými vědci, včetně Dereka J. de Solla Price, který v roce 1951 začal zkoumat jeho teoretické fungování. Price a Charalambos Karakalos použili rentgenové a gama snímky k publikaci svého průlomového článku v roce 1959. Další významné pokroky přinesl Michael Wright v roce 2002 s novými, podrobnějšími rentgenovými snímky.

Zdroj: Shutterstock

V roce 2021 interdisciplinární tým z University College London pod vedením Tonyho Freetha vytvořil nový model, který odhalil komplexní kosmologii starověkého Řecka. Tyto pokroky potvrzují, že mechanismus Antikythera byl astronomickým počítačem, který předpovídal pozice nebeských těles.

Závěr

Nové statistické analýzy mechanismu Antikythera přinášejí další důkazy o jeho složitosti a významu. I když jsou některé interpretace stále předmětem diskuse, pokračující výzkum tohoto starobylého zařízení přináší cenné poznatky o technických schopnostech a vědeckém poznání starověkých Řeků. Mechanismus Antikythera tak zůstává fascinujícím svědectvím o jejich mistrovství a inovativním duchu.