Debata o tom, zda umělá inteligence zabíjí kreativitu, se často vede v extrémech. Buď jako nekritické nadšení, nebo jako varování před světem, kde stroje nahradí lidskou invenci. Realita ale bývá méně dramatická a o to zajímavější. Ukazuje se, že hodně záleží na tom, jakou roli AI v procesu vlastně dostane.

Zdroj: Shutterstock

Výzkumníci z britské Swansea University se rozhodli tuhle otázku neřešit teoreticky, ale prakticky. Do rozsáhlé online studie zapojili stovky lidí, kteří měli navrhovat virtuální podoby automobilů. Umělá inteligence jim přitom nebyla nadřízeným ani hodnotitelem. Fungovala spíš jako tichý spoluhráč, který průběžně nabízí nápady.

Podstatné je, že tyto návrhy nebyly vyfiltrované jen na „to nejlepší“. Vedle technicky povedených designů se objevovaly i podivné, nevyvážené nebo zjevně problematické varianty. Na první pohled by se mohlo zdát, že takové návrhy jsou spíš na obtíž. Jenže právě tady přišlo překvapení.

Špatný nápad jako dobrý impuls

Lidé, kteří měli k dispozici širší a méně uhlazenou nabídku návrhů, se do práce ponořili víc. Netvořili rychleji, ale déle. Častěji se vraceli k vlastním rozhodnutím, zkoušeli alternativy a méně spoléhali na první instinkt. Výsledné návrhy pak hodnotitelé označili za kreativnější a promyšlenější.

Ukázalo se, že i nepovedené nápady mají svou hodnotu. Ne proto, že by je někdo chtěl použít, ale proto, že narušují komfortní zónu. Nutí člověka říct si „takhle ne“ a tím pádem hledat jiné řešení. AI v tomto případě neříká, co je správně. Jen rozšiřuje prostor, ve kterém se dá přemýšlet.

Autoři studie upozorňují, že tohle je moment, který dnešní hodnocení AI nástrojů často přehlíží. Sleduje se, kolik návrhů lidé převezmou nebo jak rychle dojdou k výsledku. Jenže kreativita málokdy vzniká z nejkratší cesty. Důležitější je míra zapojení, schopnost zpochybňovat první nápad a ochota experimentovat.