Na začátku 21. století získávalo sdílení souborů typu peer-to-peer (p2p) mezi uživateli čím dál tím větší popularitu. Většina uživatelů těchto p2p sítí přitom neměla ani nejmenší tušení, že jejich aktivity na těchto sítích mohou být sledovány americkou tajnou službou. Realita se však velmi lišila.

Byla to doba, kdy p2p sítím s warezem vládly služby Kazaa (program využíval síť FastTrack), DC++ nebo eDonkey2000 (síť eD2k). Oproti BitTorrentu využívala většina z nich systém typu sdílený adresář, takže každý uživatel na síti mohl vidět to, co konkrétní uživatel na síti ve sdíleném adresáři sdílí s ostatními členy.

S postupem času tyto p2p sítě zažily strmý růst počtu uživatelů a začaly bobtnat co do obsahu. To přitáhlo v prvé řadě pozornost nahrávacích společností, protože rychlost internetu v té době nebyla kdovíjaká, a uživatelé takto nejčastěji stahovali a sdíleli písničky. Reakce přišla ihned. Držitelé autorských práv se začali dožadovat zastavení šíření autorsky chráněného obsahu skrze neautorizované distribuční kanály. Tento stav vlastně trvá dodnes, jen p2p sítě se změnily a kraluje jim nyní BitTorrent.

O počítačové piráty se ovšem v té době začal zajímat nejenom zábavní průmysl, ale i mnohem větší hráč. Americká tajná služba NSA. Hackeři z NSA prolomili šifrování těchto služeb a začali analyzovat provoz na těchto sítích. Získali tak např. emailové adresy pirátů, jejich uživatelská jména, kódy zemí, umístění uložených souborů nebo seznamy vyhledávání. Celá operace byla zaměřena na zjištění chování uživatelů v těchto p2p sítích a jejich vliv na národní bezpečnost. No, zjištění bylo takové, že uživatelé mezi sebou sdílí jen neškodné písničky a filmy.

Tajné služby se zajímají taktéž o síť BitTorrent. NSA například špehovala zaměstnance ministerstva obrany, a zjišťovala jestli používají síť BitTorrent a co přes ní stahují a sdílí. NSA samozřejmě není jediná, provoz na síti BitTorrent sledovala např. i britská tajná služba GCHQ.