Proč se držíme známých voleb

Můžeme to znát z běžné, každodenní praxe. Chodíme do stejné hospody, kupujeme stejné značky, posloucháme podobnou hudbu, čteme stejná média... Takové zvyklosti však neudržujeme a opakovaně neprovádíme proto, že by to byla objektivně nejlepší volba (může být i nemusí), ale spíš proto, že jsme si ji vštípili.

Výzkumný tým vedený profesorem Stefanem Kiebelem se snažil zjistit, proč tomu tak je. Do studie zapojili více než 700 účastníků a analyzovali jejich chování v různých rozhodovacích úlohách. Ty byly navrženy tak, aby simulovaly situace, ve kterých si lidé vytvářejí preference a následně je přenášejí do nových kontextů.

Tam se celkem jasně potvrdila ona již zmíněná tendence ritualizovat činnosti - jakmile si člověk v určité situaci vytvoří oblibu pro nějakou možnost, má silnou tendenci ji dlouhodobě opakovat, a to i navzdory proměnlivosti podmínek za jakých je tato možnost uplatňována.

Zvyk je zdá se silnější než logika

Jedním z nejzajímavějších zjištění bylo, že se to týká i většiny zdánlivě iracionálních rozhodnutí. Ty jsou taktéž způsobeny ritualizováním voleb, nikoliv složitým porovnáváním hodnot.

Jinými slovy, platí známé přísloví, že zvyk je železná košile.

Je to natolik silný zvyk, že bychom o té abstraktní železné košili mohli mluvit jako o tunovém slonovi, který nás přitahuje k zemi, čímž omezuje naše možnosti pro pohyb jakýmkoliv směrem. Možnosti, které lidé volili častěji v minulosti, nejen že vybírali znovu, ale zároveň je začali vnímat jako lepší. To znamená, že opakování neovlivňuje jen chování, ale i samotné hodnocení reality.

Je to trochu začarovaný kruh: něco si zvolíme, zvykneme si na to, následně tomu začneme více a více věřit, načež onu volbu opakujeme neustále dokola.

Jak vědci tento efekt zkoumali

Aby vědci pochopili mechanismus za tímto chováním, použili pokročilý model učení, který kombinuje dva klíčové prvky:

1. učení z odměn - pamatování akcí, které lidem přináší pozitivní výsledky
2. opakování minulých akcí - již zmíněný opakovací rituál

Zajímavé je, že tento relativně jednoduchý model dokázal vysvětlit lidské chování lépe než složitější teorie, které předpokládají, že lidé neustále porovnávají hodnoty jednotlivých možností.

Tím se dostáváme k tomu, že naše mysl evidentně (velmi často) neprovádí detailní analýzu, ale spoléhá se na zkratky, a jednou z nejsilnějších je právě zvyk.

Zdroj: Shutterstock

Jakou to má souvislost s běžným životem

Tyto poznatky pomáhají vysvětlit spoustu běžných situací:

• proč kupujeme stále stejné produkty, i když existují lepší
• z jakého důvodu se držíme rutin
• proč je těžké změnit návyky
• nebo z čeho mohou plynout iracionální rozhodnutí, která činíme

Zvyk totiž není jen pohodlný, je hluboce zakořeněný v tom, jak funguje naše mysl.

Dá se z toho vymanit?

Uvědomění si tohoto mechanismu je významný krok ke změně, tudíž je to určitě možné, jestliže si to jako jednotlivci přejeme. Pokud jsme si plně vědomi, že máme tendenci opakovat minulá rozhodnutí, můžeme se zcela úmyslně zastavit a ptát se:

• Vybírám si to proto, že je to opravdu nejlepší?
• Nebo jen proto, že jsem na to zvyklý?

Tím se otevírá elementární prostor pro vědomější rozhodování a rozlišování.

Výzkum, který byl provedený na univerzitě v Drážďanech, se pravděpodobně bude některým z nás jevit jako nesmysl, který vlastně poukazuje na to, co je víceméně očividné - něco co je až příliš snadno reorganizovatelné a není zde tudíž žádný podnět ke zkoumání. Je to částečně pravda, na druhou stranu tento výzkum zároveň poukazuje i na příčinu, proč je naše rozhodování někdy méně racionální, než si myslíme - a jindy třeba mnohem více konzistentnější. Tato příčina posléze vlastně i naráží na důsledky podobných rozhodnutí, kterých jsme pravidelně svědky v naší společnosti, ať už v online světě, anebo i offline světě. Lidé nemusí být chaotičtí, nemusí být ani hloupí, neznalí (kupříkladu obchodních marketingových intrik), jen často jedou podle nastavených kolejí, které si vytvořili v minulosti.