„Na delší časové ose se stejně veškeré přežití rovná nule.“

Chuck Palahniuk (Klub rváčů)

Stejný důvod stál u zrození titulu Long Dark, který nabízí tvrdou hlubokou zkušenost z prostředí drsné kanadské zimy a nenasytných smeček vlků. A ačkoliv je hra prozatím v Early Access stavu, již nyní dokáže nabídnout pěknou řádku hodin plnou strádání, boje o holý život, ale i zábavy.

Vše je dočasné, i život

Příběh vypráví o Willu Mackenziem, který cestuje po severní Kanadě v malém motorovém letadle. Neznámá geomagnetická bouře vyřadí veškerou světovou elektroniku zanechá jej na pospas v lesích v chatařské oblasti.

Bez jídla, bez léčiv, bez obrany a s chatrným oblečením se vydává do sílící sněhové bouře a hodlá se prát o svůj život. Na cestě ho udržuje při životě jediná myšlenka – najít opět svou lásku, Annu.

Hra je unikátní především svým pojetím. Hlavní myšlenka celé hry staví na silném příběhu uprostřed tvrdého přežívání. Není třeba žádného nadpřirozena, žádné stylizace, žádné umělé kulisy. Jediný nepřítel, který s vámi poměří své síly, je matka příroda. Kolem vás je žijící ekosystém, místo, kde jste jako cizinec a na nějaké první příčky v potravinovém řetězci můžete rovnou zapomenout.

Rozhodnutí je jako bumerang, vyhoďte dveřmi, vrátí se oknem

Hratelnost celé hry spočívá v jediné věci - křižovatky, místa, kde se musíte rozhodnout a která razantně ovlivní vaše další hraní (a také celkovou délku hry). Ukážeme si to na vzorové situaci, kdy se rozhodujete, zda si buďto šetřit zásoby nalezeného jídla (nejčastěji konzervy, v nouzi i psí žrádlo) a jít ven lovit zvěř (králíci, jeleni) nebo raději dojíst, co máte, a načerpat síly na další cestu. 

• TÉMA – Postapokalypsa ve hrách je fenoménem doby

Při zvolení první možnosti (lovit zvěř) riskujete střet s vlky, kterých je v lese požehnaně a jsou jednou z největších útrap a starostí. Vlk se dá zabít pouze třemi způsoby – puškou (nábojů je ukrutně málo, navíc ji musíte nejdřív najít), lukem (přidán při nedávném patchi - dá se vyrobit, munice je více, je využitelnější, ale ne tak silný a přesný) nebo na férovku (s bonusy za sekeru nebo nůž).

Máte-li tu smůlu a nemáte pušku ani luk, musíte se s ním porvat. Souboje jsou postaveny na jednoduchém systému, kdy klikáte levým a pravým tlačítkem. Levé přidává sílu a pravé četnost úderu. Buď budete mlátit jednou za čas silným úderem, nebo vícekrát slaběji.

Pokud zvítězíte, jste sice potrhaní, ale lepší než dýchat do hlíny. Musíte se však stihnout zabalit obvazem a rány vyčistit antiseptikem, jinak chytnete infekci a začnete umírat (bez obvazu vykrvácíte během několika minut).

• TÉMA – Postapokalypsa ve hrách #2: Návod na přežití

Vlka můžete rovnou začít porcovat. Zmrzl a nemáte nástroj? Smůla. V opačném případě dáváte do batohu kila masa a blahem slintáte nad myšlenkou, že máte příští dva dny co jíst. Během porcování se ale musíte bránit i před ostatními vlky, kteří vidí maso a cítí kořist, případně i před samotnou zimou.

Při sněhové bouři dosahují mínusové teploty rekordních stupňů. Máte hotovo a maso je v batohu? Rozdělejte oheň, pakliže jste tak ještě neudělali. Bouře vám brání? Najděte kryté ohniště. 

Pokud máte to štěstí a našli jste stará plechová kamna, máte sirky, třísky na podpal, dřevo a případně benzín, rozděláte oheň celkem snadno. Zde můžete konečně upéct vaše vydřeně získané maso a roztát nějaký sníh. Před jeho pitím jej však musíte ještě převaříte, abyste zničili bakterie a vyhnuli se nemocem. Gratulujeme, přežili jste jeden den. 

Pokud si tyto útrapy ušetříte a zvolíte si raději druhou možnost (dojíst zásoby a načerpat sílu na další cestu), následuje zcela jednoduchý scénář. Buď máte to štěstí a něco najdete, nebo umřete. Konec hry. 

Mé štěstí je cizí neštěstí

Je třeba zmínit, že hra má vynikající soundtrack. Přestože je zatím stále v rané fázi, už nyní je nezpochybnitelnou součástí celé hry. Pomáhá navozovat tu klíčovou atmosféru, která je čestným odznakem celé hry.

Není nic krásnějšího, než když pochodujete metrovou závějí, necháváte za sebou opuštěnou vodní přehradu, lezete po poškozeném dřevěném mostě vedoucím přes jehličnaté zasněžené lesy a vodopád a míjíte trosky lidské civilizace, jako jsou převrhnuté dřevařské vlaky, opuštěné naučné stezky a farmy plné zarámovaných fotek lidí, kteří zde žili své životy. 

A celému pocitu krásné scenérie dodá svou přidanou hodnotu ještě fakt, že celá tahle „idylka“ může okamžitě skončit, neboť o váš život usiluje snad všechno. Třeba ten velký chlupatý černý medvěd, co je za vašimi zády. Zima je krutá a přežít se dá jedině tak, že budete ještě krutější.