Příběh volně navazuje na závěr původní hry. Z Alana se podle všeho stal poutník sférami, nebo spíše zasazeními svých děl, který marně hledá cestu domů a jen občas se mu podaří poslat útržkovitou zprávu do reálného světa (tohle by mimochodem bylo perfektně připravené zázemí pro plnohodnotný druhý díl, jenže závěr všechno zase otočí o 180 stupňů). Největší problém ale tvoří Wakeovo zlé dvojče – archetypální záporák Mr. Scratch, který dělá hlavnímu hrdinovi ze života peklo a rád by všechno to vraždění a kuchání nevinných – ačkoliv je to sranda – zakončil zabitím Alanovy ženy Alice.

Jenže jak ho zastavit? Co třeba naroubováním Scratche i sebe sama na scénář jedné z epizod mysteriózní show Night Springs, který Wake napsal, když pracoval pro televizi? Díky tomu se nejen přesouváme z malebné městečka Bright Falls uprostřed washingtonských lesů do prašné arizonské pouště, ale také se mění celé pojetí. Seriálové předěly a dopalující (v nejlepším slova smyslu) cliffhangery na koncích epizod nahradily napínavé monology známého vypravěče, herní doba kampaně klesla na bezmála polovinu originálu a opatrné našlapování přehlušuje řinčení prázdných nábojnic. Všechno ale v zájmu chytlavého děje.

Stylové béčko

Sam Lake se nechal při psaní posledního počinu vývojářského studia Remedy hojně inspirovat pulpovými historkami a filmy, jež mnozí rádoby intelektuální diváci označují za pokleslé. Vyzradit prakticky cokoliv důležitějšího ze zápletky by byla velká škoda pro případné zájemce, ale prozraďme alespoň, že v ní důležitou roli hrají změny reality, časová smyčka a sestřelování družice meteoritem. Jednoduše řečeno, pokud si patřičně užíváte grindhousovská béčka z osmdesátých let a ujíždíte na Tarantinovi a Rodriguezovi, jděte do toho.

Asi je načase vyslovit fakt, kterého si už ale stejně nejspíš jsou všichni dobře vědomi. American Nightmare není horor. Dokonce není ani tolik survival. A co se neustále omílaného spojení „psychologický thriller“ týče, je lepší pomlčet. Ústřední prim tady hraje pestrá paleta zbraní, čítající kromě klasické pistole třeba revolver Magnum, či pěchotní pušku M16, nebo i méně konvenční kousky typu nastřelovače hřebíků. Pokud jste si u Alana Wakea stěžovali na stereotypní souboje, zde nic podobného nehrozí. Je až s podivem, jak systém střelby, zdánlivě ne úplně otevřený čisté akci, najednou tak dobře funguje a především baví. Přitom stačilo jen zvětšit a zkvalitnit arzenál.

Síla psaného slova

Přestože je účinných nástrojů na metání nejen olova ve hře dostatek, abyste se k nim dostali, musíte pro to něco udělat. A sice posbírat vždy daný počet poztrácených rukopisů. Na některé kousky – zmíněný revolver, samopal UZI – vám jich stačí jen pár. Jestli si ale budete chtít odemknout automatickou brokovnici AA-12, zapotíte se už slušně, a to i s pomocnou minimapou, na které se vám blízké listy zaznamenávají, což je příjemné zjednodušení. Výsledek za to ale stojí.

Čeho se vám oproti zbraním dostane přehršel a nemusíte pro to dělat zhola nic, je poměrně dlouhá řada nepřátel. Kromě známých typů s pozměněnými skiny narazíte i na úplně nové. Zpravidla je pak jeden nepříjemnější než druhý. Ať už se jedná o rychlého bastarda, který se ve světle baterky promění v hejno vran a odletí na jiné místo, odkud nečekaně zaútočí, nebo potetovaného vychrtlíka, jenž se ve stejné situaci opakovaně rozdvojuje. Naším favoritem je ale přerostlá, steroidy nadopovaná a lehce zmutovaná kreatura s příruční cirkulárkou, nabourávající zažitou představu typického vidláka z amerického jihozápadu (říkal tu někdo Hory mají oči?).

Od soumraku do úsvitu

Po dokončení kampaně, která nabízí solidní porci svižné zábavy na už nastíněných zhruba necelých pět hodin (započteny jsou veškeré volitelné dialogy s vedlejšími aktéry a posbírání všech rukopisů), se můžete vrhnout do takzvaného Arcade módu. Jeho principem je přežít deset minut bráněním se neutuchajícím vlnám generovaných oponentů na jedné ze škály map. Potom vyjde slunce a vyhráli jste. Během kosení vám nabíhají kill streaky násobící skóre a to se posléze uploaduje do online žebříčků. O nic jiného tu nejde. Pro někoho zbytečnost, pro jiného příjemný bonus. Podobné věci holt dneska táhnou prodeje.

Technická stránka je vzhledem k Alanu Wakeovi mírně slabší, inu, také šlo původně o stahovatelný titul exkluzivní pro XBLA. Konverze se ale povedla a dodatečnému nastavení grafiky se vizuální hendikep spolu s parádní stylizací daří dostatečně maskovat. Navíc si tvůrci konečně popustili uzdu co do level designu a nabízejí mnohem méně lineární zážitek, než dříve. Konkrétně před vámi leží tři tak akorát rozlehlé lokace, po nichž pobíháte a v podstatě plníte úkoly jako v omezenějším RPG. Nebo rozsáhlejší adventuře.

Rockový koncert

Nechybí možnost poslechnout si vysílání rádia (na programu je po většinu času interview s Barrym Wheelerem a kapelou Old Gods of Asgard) nebo sledování vtipně psychopatických výstupů Mr. Scratche v TV (samozřejmě hraných). S tím se pojí opět výborně zvládnuté audio. Jen na okraj, i tentokrát narazíte na skutečně úžasné, dlouhé akční pasáže, kdy vám míra adrenalinu v žilách stoupne takřka nad únosnou mez ve chvíli, kdy se z reproduktorů začnou linout úderné texty písní od Poets of the Fall.

Třešničku na dortu představují vynikající cut-scény s živými herci. Respektive jedním a tím je Ilkka Villi, jenž se propůjčil jako předloha podoby hlavního hrdiny (a tedy i jeho prohnilého alter ega) a postaral se o motion capturing. Na vlastní oči jste ho mohli vidět v minisérii Bright Falls a prvním Alanovi, zde má ale mnohem více prostoru a obzvláště roli Mr. Scratche si jaksepatří užívá. Plus jsou tyto sekvence natočeny opravdu kvalitně a byly doplněny krásnými digitálními efekty.

Verdikt

Alan Wake’s American Nightmare je hra prostě jiná. Nejznatelnější změnu představuje způsob hraní, který se odklonil od hororu k akci. Ta je ovšem dynamická a zábavná. Příběh rozšiřující mytologii kolem hlavní postavy vás udrží v židli do závěrečných titulků. Ty se sice objeví relativně brzy, ale v poměru cena/obsah se pohybujeme pořád na vyšším levelu, než poslední Modern Warfare. Někomu by nemusela sednout úmyslně béčková stylizace, jinak jde ale prakticky po všech stránkách o stejně kvalitní dílo, jaké představuje původní Alan Wake.