Assassin’s Creed Unity bylo brzy po svém vydání zahnáno do kouta zprávami o technických nedostatcích. Dokonce i Ubisoft přiznal své chyby a jako kompenzaci nabídl zákazníkům bonusovou hru zdarma. Tento týden v pondělí byl slíben čtvrtý opravný patch, který měl hru konečně dostat do úctyhodného stádia. Trpělivě jsme na něj čekali, abychom vám naservírovali recenzi s informacemi o aktuální podobě hry. Ubisoft však na poslední chvíli patch odložil na pár dní. 

UPDATE: Čtvrtý patch vyšel v těchto dnech na konzole, PC stále čeká. 

UPDATE: Patch pro PC byl vydán. Zatím pouze pro zákazníky, kteří si hru pořídili skrze distribuční službu Steam. Velikost souboru je 2,9 GB. Zákazníci si ale stěžují, že k opravení chyb nedošlo, ba naopak, v některých případech se objevily chyby nové. 

Je smutné, že hra takového formátu ani měsíc po vydání není schopna nabídnout svým zákazníkům to, co měla obsahovat už první den. Jelikož by ale mohli mnozí z vás zvažovat koupi titulu na Vánoce, déle jsme recenzi nezdržovali. Recenze tedy odráží stav hry, v jakém se nacházela při našem testování, tedy během prvních tří týdnů po vydání. 

Technické nedostatky

Pro účely recenze jsme hru ozkoušeli na všech dostupných platformách, tedy na PC i současných konzolích PlayStation 4 a Xbox One. Pro technické nedostatky konzolí muselo dojít k downscalu na 900p, čímž bylo docíleno poměrně stabilního snímkování. Na PlayStation 4 jsme zaznamenali mírné škuby s občasnými poklesy pod 20 FPS. Xbox One přes veškerá očekávání hru zvládá od pohledu nejlépe. To samé se však nedá říct o PC, které je kapitola sama o sobě. 

Už když byly zveřejněny systémové požadavky, bylo jasné, že Assassin’s Creed Unity si nezahraje ledajaký majitel průměrného PC. Titul jsme otestovali na současném mainstreamu (AMD Radeon R9 270X s 4GB VRAM; Intel Core i5-4460, 8 GB Ram), který s hrou neměl problémy, ale i na dva roky staré sestavě, jež v sobě nosí AMD procesor FX6300 a grafickou kartu AMD Radeon HD7850 s 2GB pamětí.

Přiznáváme, že minimální systémové požadavky nelhaly – hru jsme na starším stroji horkotěžko dokázali stabilně zprovoznit na nejnižší nastavení s rozlišením 800x600. Ani tehdy nevyždímala tato sestava více než 23 FPS. Na vině buď může být opravdu nadstandartní vizuální stránka hry, která si žádá adekvátní stroj, nebo špatná optimalizace. Přikláníme se ke druhému.

Konzole oproti PC také obsahují daleko méně chyb, z nichž tou největší a nejotravnější je pravidelné škubání. Na mnoha počítačích dochází i přes stabilních 40+ FPS k trhnutí přibližně každých pět vteřin, po kterých se fyzika zblázní a všechny objekty na obrazovce poskočí. Jedná se o velmi rozšířený problém, který se dotkl i nás. 

Patrné je to zejména v cutscénách, kdy vlasy postav vlají na všechny světové strany a oblečení se chová jak na diskotéce. Doufejme, že Ubisoft ve slíbeném patchi tento problém opraví. Ukázky a diskuse na toto téma můžete na internetu najít pod pojmem „ac unity stuttering“.

Nabízí se tedy otázka, jestli je grafická stránka pro takové problémy dostatečnou omluvou. Je vhodné říct, že se momentálně jedná o jednu z nejhezčích her na trhu. Ubisoft se odprostil od staré generace konzolí (na které jako kompenzaci vydal Assassin’s Creed Rogue), čímž docílili mnohem větší technické svobody.

Paříž v době Velké francouzské revoluce je navíc výborným zasazením pro demonstraci nově upraveného enginu. Ztvárnění zdejší architektury je skvostné a modely postav dávají naději, že výšlap z Uncanny Valley už je na dosah. Nový parkour navíc působí krásně ladně a přibyla i možnost ovlivňovat směr dolů či nahoru jedním tlačítkem.

Paříž jako ze škatulky

Množstvím postav na jedné obrazovce se pyšní vývojáři už od Assassin’s Creed III. V Unity se ulice hemží rozbouřenými davy, které co do počtu skutečně nemají u her konkurenci. Dokonce i náhodné zjevování a mizení kolemjdoucích, ke kterým docházelo v sérii poslední roky, je zde opravdu minimální. 

Reálnosti města přispívají přístupné interiéry, které se v menším měřítku vyskytly i v předchozích dvou dílech. Dosud musely být ulice řešeny tak, aby hráč mohl na každém kroku zahnout do nějaké postranní uličky. Podobné zkracování budov by však v Paříži bylo rušivé, zvlášť když se vývojáři rozhodli ji vybudovat v měřítku 1:1, a tak se zdejší ulice táhnou nepřerušovaně klidně stovky metrů. Můžete mezi nimi však procházet skrze interiéry budov, město tak hned působí důvěryhodněji (nepřeumělkované za účelem čistšího hraní) a s přehledem strčí v tomto ohledu předešlé díly do kapsy. 

Atmosféru historické doby bohužel Ubisoft podrývá dabingem. V dřívějších dílech se vždy autoři snažili o vybudování místní atmosféry i skrze přízvuk. Zejména Ezio Auditore se zapsal do paměti svým italským akcentem. Některé fráze jsou sice tradičně ponechány v původním znění, ale slýchat britské hlasy ve hře, která se zaměřuje na ztvárnění francouzského historického období, zážitek dost kazí. Titulu bychom nic takového nevyčetli, kdyby nás série nenaučila v minulosti na tento nadstandard.

Promarněný potenciál

Velká francouzská revoluce zněla od oznámení dobře na papíře, ale scénář ve hře značně pokulhává. Dějepisná lekce se odehraje vesměs celá v pozadí, bez nějakého většího přičinění vaší postavy, které se od této série očekává. Příběh nepostupuje ani nijak výrazně dopředu, těmi nejzajímavějšími momenty jsou události, které s historií nemají vůbec nic společného – a ani ty nedosáhly kýžených kvalit. 

Osobní příběh hlavní postavy, Arno Doriana, působil v trailerech jako znovuzrození charismatického Ezia, ale bohužel. Arno se mezi protagonisty série momentálně řadí na spodní příčky. Jeho příběh je taková jednohubka bez hloubky, smyslu, patřičných okolností i následků.

Daleko zajímavější postavou se jeví templářka Elise, se kterou Arno vyrůstal. Než však oba vstoupili do těchto dvou navzájem soupeřících řádů, rozvinul se mezi nimi vztah. Tato premisa zní jako slušný stavební základ pro milostnou tragédii ve stylu Romeo a Julie, nic takového ale nečekejte. O tom, zda se jedná o promarněnou příležitost, by se dalo polemizovat. Místo toho jsme takto dostali energický pár, jejichž vzájemné příběhové mise dokáží svým flirtováním přerušit jindy přítomný stereotyp. Škoda jen, že si na toto duo v kampani počkáte polovinu hry, a ani poté si je moc často neužijete.

Propracovaný stereotyp

Většinu kampaně strávíte plněním stereotypních misí, které se nejvíce blíží prvnímu dílu. Dostanete od bratrstva cíl, naleznete jej a odrovnáte. A tak stále dokola, až do konce hry. Na druhou stranu si tyto „boss fighty“ zaslouží pochvalu, protože umožňují hráči si danou vraždu promyslet do detailu. Jednotlivé finální mise lze vždy splnit několika způsoby, někdy i více než dvaceti. Ačkoliv se jedná o nejdůmyslnější část hry, nemotivuje hráče dostatečně na to, aby mělo smysl se k nim nějak vracet.

Nabízené cesty by se daly rozdělit na tři kategorie – nenápadnost, boj zblízka a boj z dálky. Nově do série totiž přibyl RPG systém vybavení. Od hlavy až k patě si můžete svého asasína vymodelovat dle svých přání. Každá část vaší zbroje přináší bonusy k různým atributům – ať už se jedná o sílu útoků, zdraví, krytí před palbou, dosah orlího pohledu či jeho trvání.

Plněním misí dokonce dostáváte dovednostní body, které si řadíte do svého talentového stromu. V tom nyní naleznete všechny běžné schopnosti (jako vražda z výšky, schovávání se na lavičkách apod.), kterými oplývali předešlí asasíni od začátku hry. Tentokrát se k nim však musíte postupně dopracovat.

Na rozdíl od předchozích dílů už tedy nejste limitováni pouze bulldozérským přístupem, ale můžete si hru projít, jak je vám libo. Pokud byste se přeci jen pustili do dosavadního rambo stylu, dlouho vám nevydrží. Nepřátelé konečně pochopili, co je to výzva, a vaše zdraví s každou utrženou ránou rapidně klesá. V bojích jsou houževnatí a umí si načasovat útoky pěkně naráz. Své vybavení budete s narůstající obtížností muset obměňovat, jinak budete každého vojáka pižlat půlhodiny.

Vybavení si pořizujete, přirozeně, za peníze. Vedle těch herních ale i za ty reálné. Jak jsme před pár měsíci avizovali, Ubisoft do nového Assassin’s Creed Unity vměstnal mikrotransakce, které za současného technického stavu hry působí trochu jako pěst na oko. Dají se ale naštěstí ignorovat a vše si můžete pořídit hezky čestně za herní měnu. Ekonomický systém z éry Ezia Auditoreho se vrací, a tak nemusíte mít strach o finanční krizi (tedy za předpokladu, že si své sídlo řádně vylepšíte, aby vám pravidelně vynášelo).

Vydělat si nějaký ten frank můžete i skrze vedlejší úkoly, kterých je zde opravdu požehnaně. Škoda, že hra není tak zábavná, aby dostatečně motivovala hráče ke splnění všech. Další možností je sbírání truhel, kterých jsou na mapě celkem tři druhy. Ten první je běžně dostupný, k ostatním dvěma ale musíte používat k otevření mobilní aplikaci Assassin’s Creed Unity Companion a hrát Assassin’s Creed Initiates. Naprosto zbytečné, nečestné a nesportovní zbytečnosti, které jen obtěžují.

Návrat do současnosti

Naší poslední zastávkou v recenzi je moderní příběh. Pokud se řadíte mezi fanoušky, které příběh z prostředí současnosti v sérii zajímá, budete těžce zklamaní. Veškerý dej je zcela upozaděn do formy několika krátkých cutscén a prázdnými větami vyřčenými v průběhu hraní. Ve zkratce – příběh navazuje na události z minulého dílu, kdy Abstergo (aka současní templáři) zajistilo tělo Mudrce, v jehož DNA se nachází vysoká koncentrace genetických vzpomínek z První Civilizace. Za pomoci Animu chtějí toto vlákno poskládat, aby se jim zpřístupnila dávná historie a technologie.

Asasíni ve spolupráci s Helixem chtějí Abstergu zabránit v nalezení dalších těl obsahující tyto vzpomínky. Templáři pochopitelně na tento odpor reagují pokusy o zneškodnění jejich operace. Aby vaše mise mohla pokračovat, musíte před útoky na síť přeskočit do jiného serveru, kde zařízení Animus snímá jinou historickou dobu. Ocitnete se tak i v Paříži v různých letech. Ačkoliv byly tyto mise vysvětleny dost odbytě, nemůžeme upřít snahu vývojářů o to, podívat se do historických období, které v sérii ještě dlouho neuvidíme, pokud vůbec.

Verdikt

Assassin’s Creed Unity mohlo být slušnou hrou. Bylo doprovázeno ale takovou řadou nedostatků, jak technických tak herních, že si zkrátka známku dobrého titulu
nezaslouží. Letos se to vážně nepovedlo.