Ten se od předchozích značně odlišuje, ať už zasazením, průběhem nebo dějem, ve kterém dostane sice prostor sériový vrah přezdívaný Cain, jenž zabil Eričina bratra, ale možná více než temný thriller dává vzpomenout na „rodinné“ kriminálky jako Vyvraždění rodiny Greenů nebo Muži, kteří nenávidí ženy. Pravděpodobně to není nutné říkat, ale stejně si neodpustíme – jelikož jde o epizodicky vydávanou záležitost se silným důrazem na rozvíjející se příběh, rozhodně v případě zájmu začněte s hraním od první části. Ta si od nás možná odnesla střídmější hodnocení, ale bez její znalosti (a samozřejmě pokračování) nebudete vnímat důležité souvislosti. Jednotlivé tituly na sebe přímo navazují a připravili byste se tedy o plnohodnotný zážitek.

Hned v úvodu se odkazujeme na populární díla S. S. Van Dina a Stiega Larssona, a to z jednoho prostého důvodu – stejně jako hlavní hrdinové těchto knih, případně filmových adaptací (první román brilantně zfilmoval český režisér Jiří Strach, druhý nejprve Niels Arden Oplev a jeho pozdější americký remake David Fincher), i protagonistka hry nyní celé vyšetřování povede v zásadě v jediné rozlehlé lokaci s mnoha zákoutími a věřte nám, pohyb po luxusním obytném mrakodrapu je výborným a oživujícím odklonem od neustálé nutnosti přesouvat se mezi určenými místy napříč Bostonem.

Němý Bobeš

Během hraní dojde na paralelu s dalším českým umělcem – člověkem, který podle vlastních slov vynikal ve všem, Járou Cimrmanem. U Ericy se totiž probudí nová schopnost, jakési retrospektivní vnoření do vzpomínek jiné postavy, nad níž převezmete kontrolu. Nejzajímavější složku The Oracle tak představuje důvtipné přepínání mezi dvěma časovými rovinami a charaktery, jež si vzájemně pomáhají v řešení svých problémů a postupy vlastními příběhovými liniemi, přičemž se minulost se současností ovlivňují.

Na druhou stranu ale díky nutnosti používat ostatní nadpřirozené síly během retrospekce dokáže tento element občas solidně zmást. To se však tvůrci z Phoenix Online Studios snaží vyvážit nečekanými odhaleními a zvraty, mnohem lépe napsanými postavami a vlastně scénářem celkově. Vyústění Cognitionu se blíží, čemuž je uzpůsobeno tempo epizody a její vygradovaný závěr, který vám nedá spát do vydání závěrečného dílu The Cain Killer.

Neznamená to, že by The Oracle neměl žádné díry, občas se nehnal vpřed na úkor logiky a nekladl víc otázek, než zodpovídá, ale pevně věříme, že patřičného vysvětlení se nám dostane příště. Jestli si tedy příště na něco z toho budeme pamatovat, protože podle některých zdrojů má poslední epizoda vyjít až na začátku listopadu a takové čekání by se nám fakt nelíbilo.

Bod zlomu

Kompletně nové lokace (ačkoliv kvalita jejich ztvárnění je opět nejednotná) a schopnost vnášejí do série příjemný svěží vítr. Ta se ale bohužel utápí pořád ve stejných chybách. Třeba animace, jakkoliv se to vývojáři snaží maskovat minimalizací do očí bijících momentů, jsou stále dost tragické, dabing vedlejších postav kontrastuje se skvělým soundtrackem Austina Haynese a sklouzává k parodii a k satanovi McAdamsovi přibyl ďáblův advokát Skorobeus.

Také je trochu škoda, že hráč během přepínání do minulosti nedostane větší svobodu ve vlivu na současnost, ale jede vytyčenou cestou. Vyčítejte to ale adventuře postavené na řešení puzzlů. Ty zdejší mimochodem občas spadají do kategorie „použij slupku od banánu na hydrant“, takže by bylo fajn v sequelu trochu zmírnit, protože tenhle styl zrovna nekoresponduje s vážným vyprávěním. Zajímavá je snaha o invenci patrná v případě hádanky, k níž vedou dvě řešení. Jedno je ale z nějakého důvodu natolik překombinované, že by se zakoktal i Sherlock Holmes.

Verdikt

The Oracle kvalitativně rozhodně zastiňuje oba předchůdce. Je dobře napsaný, vystačí si s malým počtem lokací, přináší zábavnou novou schopnost podporující gradaci děje a končí cliffhangerem vyvolávajícím další otázky. Kvůli přetrvávajícím chybám a občasné překombinovanosti to ale na osmičku ještě pořád není.