Tématicky se ocitáme v sedmnáctém a osmnáctém století. Hra opět obsahuje rozsáhlé kampaně, na kterých lze nechat i desítky hodin, pokud se do toho člověk správně „zažere“. Kromě válek kozáků se hráči ocitnou například v Anglické občanské válce, výbojích ruských carů nebo třeba ve válce s Turky. Kampaně jsou jako vždy zpracované v rámci reálií a opírají se o historické skutečnosti.

Voják není jenom chlap s puškou

Třetí díl využívá ze svých předků to nejlepší, ale zároveň ze starých kolejí příliš nevyjíždí, kromě několika vylepšení a celkové grafické renovace. Stále se jedná o jednoduchý systém stavby rozsáhlého města, které svými zdroji hráč podporuje a živí ohromnou armádu. Vyhrává tedy v přebíjené ten, kdo má více dolů, dělníků a samozřejmě také vojáků.

Velkým plusem je téměř nepoznatelný limit vojska. Narozdíl od drtivé většiny ostatních strategií, kde se počet jednotek snižuje na několik desítek, Cossacks volí cestu ač nepřehlednou, tak důvěryhodnější. V jedné chvíli se na obrazovce mohou pohybovat stovky vojáků, čímž vznikají i nádherné scenérie. Samozřejmě je třeba takovou armádu zásobovat domy, aby hráč neměl bandu bezdomovců, ale systém hráče nijak zvlášť neomezuje. Vojska jsou tedy většinou závislá pouze na uživitelnosti.  

Provázanost zdrojů je na této sérii moc krásně zapracovaná. Vojáci i dělníci stojí samozřejmě svou základní cenu, ale je třeba je i nadále podporovat jídlem. Žoldáky a důstojníky navíc ještě zlatem. Střelce, dělostřelectvo a lodě je naopak v jednom kuse potřeba zásobovat uhlím a železem. Obranné věže a hradby vyžadují na údržbu kámen.

Ke cti vývojářů je třeba říct, že tyto zdroje se odečítají automaticky, a nebrání tak plynulosti hry. Nicméně zde přichází i první výtka. Někdy je to vyčerpávání až přehnané. Ačkoliv by si měl hráč hlídat pravidelné platby svým jednotkám, aby s nimi dopředu počítal, občas zmizí daleko větší množství, než by rozum ustál. Rozhodně by některé úbytky bylo třeba ještě trochu poladit.

Jsi-li v Římě…

Mimo kampaň je k dispozici mnoho dalších národů. Převážně evropských, ale též i několik národů z arabského světa a dalších. Každý má svůj unikátní vzhled staveb, inspirovaný z opravdových stavebních slohů. Nestane se tedy, že by třeba ruská zemljanka vypadala jako arabský domeček z pouště či že by anglický a benátský kostel vypadaly stejně. Tato podobnost není až tak patrná u jednotek, neboť používaly mnohdy stejný styl, ale přesto je možné nalézt nemálo rozdílů.

Velmi důležitou součástí bitev je tvorba formací, které lze utvořit jedině pokud jednotku má na starosti velitel a po boku má k dispozici bubeníka. Zároveň je nutné k formacím splňovat určité množství jednotek v šiku. Některé jednotky se svými podmínkami liší a umožňují krapet volnější rozhodování. Formace nejsou čistě vizuálního rázu, ale nabízejí rozdílné bonusy k útoku a obraně. U střelců je vhodné používat rojnici, kdežto u kopiníků je lepší vsadit na čtverec nebo karé.

Raději víc než míň

Pokud je na Cossacks něco opravdu výrazně přitažlivého, jsou to obrovské bitvy. Vzpomeneme-li si na Warcraft 3, kde jsme v jedné formaci mohli mít 12 jednotek (a o nějaké velké kombinaci nemohla být řeč), porovnejme to s Cossacks, kde počty jednotek dvou armád mohou jít až do tisíců. Ano, opravdu až do takového množství. Tyto megabitvy bývají většinou doménou kampaní, ale lze jich dosáhnout i ve volném hraní nebo multiplayeru.

Příjemným bonusem je česká lokalizace. Veškeré texty jsou přeloženy, ačkoliv je občas znát kostrbatý styl. Celkově je ovšem překlad vydařený. Na některých místech je nicméně vidět, že se nepočítalo s delšími texty, neboť mnohdy přesahují vymezený obdélník s tlačítkem, což ve výsledku poměrně kazí dojem.

Další vadou na kráse jsou různé grafické nedodělky a drobnosti. Například část textury přesahující okraj mapy a podobně. Dále není příliš reprezentativní nedostatečné vysvětlení některých herních mechanismů. Co už ale nelze prominout, jsou některé bugy, které ovlivňují hru jako takovou. Nejedná se sice o mršky, které by vysloveně zabránily v pokračování ve hře, ale nejednou se může stát, že titul zcela vyignoruje některý úkol a nedá hráči to, co slíbila.  

Opakování je matkou moudrosti, ale po čase omrzí

Pokud se člověk dostatečně nevtělí do rozsáhlých kampaní, herní systém se mu po chvíli, tak jako u všech podobných strategií, začne zdát nudným. V pozdějších fázích už jde čistě jen o to, kdo má víc jednotek, děl a surovin. A i když jsou kampaně velmi poutavé a doplněné o různé zajímavé i nepředpokládané situace, nedokáží hráče udržet dostatečně pozorného a pohlceného donekonečna. 

Historie kampaně je podána velice jednoduchým, avšak příjemným způsobem. Při významných událostech se automaticky objeví na hlavní straně svitek s textem a též i grafikou postavy, která ho říká. Postavy jsou nakreslené jednoduchým černobílým stylem, ale každá vypadá úplně jinak. Cossacks jsou tedy sice bez dabingu, hlášek a podobně, ale zároveň příběh nezpomaluje hru a ponechává jí její plynulost. 

Kdo chce klofnout kosáka

Multiplayer je (jako v každé strategii) velice důležitou součástí. Z počátku je potřeba se zaregistrovat přes e-mail, což může leckteré odradit, ale po prvotních problémech si lze užít poměrně bezproblémovou hru, která může zabrat celé hodiny. Vybrat si lze vše, od jednotlivých národů, po rozdělení do týmů až po jednotlivé národy.

V případě, že trpíte nedostatkem spoluhráčů, dají se nahradit počítačem řízenými oponenty. Umělá inteligence je částečně ovlivněná samotnými národy, ale vesměs panuje spíše univerzální strategie. Je třeba se ale připravit, že nepřítel nebude bezhlavě posílat jednotky v naději, že zničí vaši základnu. Počítač umí taktizovat a než napadne ostrov, může zahájit námořní blokádu, kdy vám vystřílí přístavy a flotilu a následně začne ostřelovat i vnitrozemí.

Podíváme-li se na hru se střízlivým odstupem, vyjde nám tradiční hra, jejíchž předchozí díly nás velmi bavily a jejíchž nejnovější přírůstek není žádnou výjimkou. Cossacks 3 si ze starších dílů bere to, pro co jsme si celou sérii zamilovali, dodává nový set kampaní, zmnohanásobuje počet jednotek, který lze na mapě mít a všemu dá nový grafický kabátek. Ano, nikdy to nebude tříáčkový titul, nebude mít příběh, který vyráží dech, a po čase omrzí, ale rozhodně nabízí nemálo hodin poměrně kvalitní zábavy, a to už za to stojí, obzvlášť po tak dlouhé pauze. 

Verdikt

Milovníci série Cossacks si u třetího dílu přijdou na své. Všechno ikonické je povýšeno o úroveň výš, a žádná změna negativně nepřekvapí. Tvůrci se nesnaží vylézt ze své jeskyňky, vstříč mainstreamovému publiku, ale raději si hýčkají své věrné fanoušky. Pokud jste ale nikdy sérii nepřišli na chuť, pak očekávejte podobný zážitek i ze třetího dílu.