The Last Door je původně epizodická free-to-play záležitost, co podobně jako mnoho jiných vzešla z Kickstarteru. Tedy alespoň její první kapitola, po jejímž vydání autoři zřídili vlastní crowdfundingový systém na svém webu a nastavili zatím úspěšný model komunitního financování, díky němuž dosud byli schopni vytvořit čtyři díly, neboli první sérii, jež pod záštitou Phoenix Online Publishing a s přídomkem Collector’s Edition vyšla na Steamu a GOGu. Vyplatí se však sypat peníze do něčeho, co si můžete zahrát v prohlížeči?

Určitě ano, pokud titul chcete mít pohodlně přístupný z harddisku bez nutnosti další registrace a připojení k internetu. Kolekce ale obsahuje také nové lokace a hádanky, disponuje o trochu lepší grafikou, remasterovaným ozvučením a především odemykatelnými bonusy v podobě krátkých hratelných scén, rozvíjejících pozadí aktérů a událostí příběhu, což podle nás stojí za zvážení.

Dveře do neznáma

Příběh o délce průměrně rozsáhlé Lovecraftovy povídky začíná jako každý správný horor z Viktoriánské Anglie – dopisem. Konkrétně psaným rukou Anthonyho Beechwortha a doručeným do rukou ústředního protagonisty Jeremiaha Devitta, který v něm objeví latinské heslo tajného školního spolku, jehož byli oba členy, a na jeho základě se okamžitě vypraví dávného přítele navštívit. Jenže místo šťastného shledání ho čeká hrůzyplná cesta za zapomenutými tajemstvími, vlhkými kryptami, bytostmi z cizích světů a průchody, co měly raději zůstat zapečetěné.

Jedna epizoda zabere zhruba hodinu, ale protože jsou všechny nabité odhaleními a zvraty, jeví se delší, nestihnete se nudit a formát hře tedy prospívá. Scénář je dobře vystavěný a má v sobě prvky z děl z obou zmíněných literátů. Najdete zde psychologický podtext, kosmický děs, kulty a tvory z jiných dimenzí, stejně jako opuštěná panství, pohřbívání zaživa a spoustu vran. Už jen pakliže Edgar Alan a Howard Phillips (na inspiraci Robertem E. Howardem a jeho pohledem na mýtus Cthulhu snad dojde v druhé řadě) patří mezi vaše oblíbené spisovatele, měli byste si vyzkoušet alespoň bezplatnou verzi.

Hratelnostně se jedná o klasickou adventuru zásadně nevybočující z ostatní produkce, o inovace se ale ani nikdo nesnažil. Element světla lucerny je sice zajímavý (a trestuhodně dokola recyklovaný), těžko jde však o úplnou novinku. Postěžovat si musíme na úroveň obtížnosti puzzlů, jež je vyjma asi tří docela směšná. Proti orientaci na děj nic nemáme, ale je škoda se pro něj v záležitosti tohoto typu vzdávat výzvy. Zvlášť když pixelhuntingu se vývojářům na rozdíl od nutnosti hlubšího přemýšlení vyhnout nepodařilo.

Hudební orgasmus

Při popisu uměleckého stylu tvůrci používají spojení „grafický minimalismus“, což pochopitelně dělají, jen aby si před širším publikem obhájili jednoduché osmibitové vizuály, které vcelku nezajímavé i na poměry pixel artu a těžko říct, jestli by vyšly vítězně ze srovnání alespoň s Tajemstvím Oslího ostrova. Současně ovšem vedle parádního ozvučení nedostatek detailů plní svůj účel při budování tajemna a možná i díky tomu, že obličej chtě nechtě budete mít nalepený na monitoru, fungují lekačky.

Pasáže, u nichž šokem nadskočíte na židli, v point-and-click adventuře, která vypadá jako z roku 123? Nevěříte? Věřte. Autoři mají učebnici plíživého hororu dobře nastudovanou a vědí, jakým způsobem budovat napětí a kdy přesně vést dobře mířený útok na vaše kardio. Vystresovat vás přitom dokážou především nečekané součásti perfektního ozvučení.

Melodické instrumentální skladby jsou potěchou pro uši a mezi moderní elektronikou působí jako bílý jezdec ve smutné Evropě. Skladatel Carlos Viola ponurými kompozicemi dokonale vystihl tajemnou podstatu Poeovy a Lovecraftovy tvorby, a nese hlavní podíl na budování atmosféry. Přestože se ale bezpochyby jedná o nejlepší složku titulu, v některých částech zamrzí její absence. Jelikož dabing hra nemá, sem tam vás čekají obrazovky, kde z nějakého důvodu vedete dialog nebo řešíte hádanku v absolutním tichu, čímž The Last Door zase hodně ztrácí. Kde však audio jede, není si na co ztěžovat.

Verdikt

Adventura roku to zrovna není, ale pokud máte volný večer a ujíždíte na lovecraftovském subžánru hororu, tuhle dvousetkorunovou (v případě GOGu) investici si rozhodně vyčítat nebudete.