Bezpochyby nejvýraznější změnu fasády zasloužil první díl, který v roce 2007 vyšel exkluzivně pro Xbox 360, a od té doby také na mnoho dalších platforem. Už dávno ale nepodporoval moderní rozlišení, na mnohých místech působila příliš tmavě a textury už také nenadělaly žádnou parádu. To všechno, a ještě víc, si ale naštěstí dovolili v Legendary Edition přepracovat. Na prvním Mass Effectu jsou změny rozhodně nejvíce vidět, ale i cítit.

Ne každému se však podařilo zavděčit. Aby vývojáři sladili barevný tón s následujícími díly, přidali na mnoha místech výrazné množství světla. První díl byl oproti svým pokračováním celkem tmavý, odklon od této barevné palety a kontrastu tak mohou někteří vnímat jako odklon od původní atmosféry. Podle nás to naopak vdechlo hře trochu života, a to jak v rámci filmečků tak i dokonce jednotlivým planetám. 

Velmi nápomocné bylo i přidání částicových efektů (např. poletující prach a popel) a přepracování 3D modelů, díky čemuž jsou si více podobné lokace i postavy, které potkáme i v následujících dílech. Oslabeno bylo i všudypřítomné filmové zrnění, které už nepůsobí tak výrazně, a naopak přidány byly realističtější odrazy (i na místech, kde původně úplně chyběly).

Nezapomnělo se dokonce ani na ty nejmenší detaily – na několika místech přibylo i chybějící zábradlí (tam, kde dávalo smysl), a dokonce si pohráli i se správným otočením Země při výhledu z Měsíce. Vlivem těchto a dalších změn je nyní první díl opravdu opět graficky srovnatelný i s moderními tituly.

Bez občasných vad se nový kabátek ale stejně neobešel – některé obličeje možná v původní verzi vypadaly právě díky absenci detailů a nasvětlení o něco lépe. Teď některé z nich působí podivně, zejména kvůli ohraničeným bílým zubům nebo vytřeštěným očím. Zároveň je také více znatelná špatná synchronizace pohybu rtů a řeči. 

Na planetách sice přibyly nové efekty terénu (např. hrudky sněhu a trsy trávy), ale evidentně se záměrně objevují jen několik metrů v okolí, a jejich vykreslování před vozítkem nevypadá moc dobře. Tyto problémy mohou pramenit právě z volby původní trilogii „pouze“ remasterovat (tedy postavit na originálních assetech), nikoli vytvořit remake úplně od začátku. V dalších dvou dílech už to naštěstí není tak znatelné.

Grafické změny navíc rozhodně nejsou to jediné, co se v Legendary Edition změnilo. První díl se totiž dočkal výrazného přepracování i z hlediska hratelnosti, jelikož tehdejší prvky byly již dávno překonány. První díl byl navíc obecně kritizován za podivné mechaniky, které napravilo až pokračování. 

Bioware se ale honosil především předělaným jízdním modelem Maka. Přestože jízda po pustých planetách není stále o nic zábavnější, modernizované ovládání rozhodně snížilo míru frustrace z hledání páru zbytečně vzdálených zastávek. Hodně napomohlo i přidání zadních trysek, takže už nemusíme vozítkem poskakovat jen do výšky, ale i do dálky – díky čemuž lze nyní o dost jednodušeji zdolat nejednu obtížnou skálu.

Také se rychleji obnovují štíty, míření funguje i v nižších úhlech, za zabití v Maku nedostaneme méně XP a lávová pole na Noverii už nezpůsobí okamžité ukončení hry. Změnilo se i GUI, které teď zbytečně nezobrazuje stav zdraví jeho osazenstva, ale zaměřuje se jen na stav vozidla a jeho zbraní. Výtku bychom však měli k novému couvání a otáčení, které rozhodně funguje o dost hůř než původní (klasický herní) model, pokud tedy zrovna nepoužíváte k hraní ovladač.

Mnoho změny se tyká i soubojového systému. Použití jakéhokoliv typu zbraně už není penalizováno podle vybrané třídy, cooldown po vystřílení tepelného zásobníku byl značně zkrácen a míření je přesnější než kdy dřív. Navíc je konečně možné sprintovat i mimo boj a někteří bossové byli upraveni tak, aby byli o něco menší osinou v... pozadí. Celkově jsou ale stále souboje v jedničce o hodně jednodušší než v dalších dílech, a to i na vyšších stupních obtížnosti, a údajně vylepšená AI je na některých místech stále nevýslovně tupá.

Často došlo i k sjednocení některých elementů napříč celou trilogií. Tvorba postav byla unifikována pro všechny tři díly, přibyly nové účesy a barvy pleti, a ikonický vzhled Shepardové je konečně dostupný od první hry. Útok na blízko už lze i v jedničce použít kdykoliv (a ne jen v určité vzdálenosti od nepřítele) a konečně můžeme od prvního dílu rozdávat příkazy i každému členovi týmu zvlášť. Kamera se taky přesunula blíže k postavě, podobně jako tomu je v následujících dílech.

Přestože vývojáři tvrdí, že z Legendary edice ubylo velké množství bugů (a mnoho dalších, které se v důsledku remasterování objevily), pořád se neobtěžovali z prvního dílu některé neduhy odstranit. Při dešifrování se stále lze zaseknout za oranžovou překážkou, pohne-li se kurzor k ní příliš blízko a stále z něj také nejde kdykoliv odejít.

Na některých planetách pořád nemizí vykřičníky i po splnění úkolů. Otec Kyle se pořád nachází ve vedlejší neoznačené budově. A zůstaly i označené základny, do nichž nelze bez splnění určitých podmínek nikdy vejít (např. dostatečné odpadlické skóre). Naopak ve třetím díle záměrně ponechali ikonický „head spin“ (jež lze aktivovat jen za splnění určitých podmínek), z něhož se stal internetový mem.

Musíme alespoň ještě pochválit přidání nového třízení předmětů v inventáři, možností „označit jako odpad“ a hromadného mazání označených předmětů do inventáře, jelikož to u původního RPG systému Mass Effectu 1 rozhodně chybělo.

Některé novinky přibyly dokonce do všech třech dílů, jež je nově možné spustit z menu společného launcheru (uložená data jsou však stále samostatná pro každou z nich). Na počítačích je nyní ve všech z nich dostupná nativní podpora ovladače, a na všech zařízeních byl přidán i skvělý fotomód, jehož jedinou vadou je, že do něj nelze vstoupit v průběhu cutscén. Překopání se dotklo i achievementů/trofejí, některé byly přidány, pozměněny či přejmenovány a jiné se nově počítají naskrz celou trilogií (např. zabij určitý počet nepřátel).

Velkým zklamáním je však osekané nastavení, jež nejspíše mířilo hlavně na konzolové hráče. Chybí i některé možnosti, které původně v trilogii byly, a přestože přibyla podpora ultrawide monitorů, neaplikuje se při přehrávání cutscén. Především v posledním díle pak může hodně hráčům chybět nastavení FOV (zejména u větších monitorů), kvůli čemuž občas i z krátkého hraní občas bolí oči. Na konzolích naopak přibyla možnost vybrat si mezi nastavením „quality“ nebo „performance“ podle preferovaného rozlišení a maximálních FPS.

V Legendary edici se také nachází všechna možná DLC, a to včetně všech balíčků zbraní a zbrojí a robotického psa. Jedinou výjimku tvoří Pinnacle Station, což je přidaný obsah prvního dílu s několika misemi. Pro Bioware ho totiž tehdy vytvořili Demiurge Studios, a těm se nyní podařilo nalézt pouze záložní kód, jež je v důsledku poškození prakticky nepoužitelný. Jeho obnovení by prý trvalo alespoň dalších šest měsíců, a tak se rozhodli místo toho toto rozšíření vynechat.

Můžeme sice doufat, že se ho pokusí do budoucna ještě do hry přidat, ale rozhodně bychom na to nespoléhali – tento dodatek naštěstí není nijak důležitý, ani zajímavý a málokomu bude ve hře chybět. Většina vybavení z ostatních DLC nám taky nepřistane hned v šatníku, ale nalezneme je např. ke koupi v průběhu hry, aby bylo jejich využití lépe rozloženo do celé hry.

Do druhého dílu jsou nově implementovány komiksy Genesis (původně vytvořené pro PS3 a Wii U porty), v kterých můžeme projít či změnit nejdůležitější volby z prvního dílu. Také byl lehce pozměněn systém morálky, jež dříve mnohem více postihoval nedostatek bodů Ochránce/Odpadlík, v důsledku čehož byly některé klíčové volby jen velmi těžko dosažitelné. Zvýšilo se i množství munice (padající zejména z mrtvých nepřátel), aby nebylo nutné tak často přepínat mezi zbraněmi, pokud to hráč sám nechce – na změnu obtížnosti to však naštěstí prakticky nemělo vliv.

Třetí díl se dočkal třech zásadních změn. Byl odstraněn multiplayer, ale jeho pozdější návrat Bioware úplně nevyloučil. V důsledku toho byl také přepracován systém „připravenosti galaxie“ na útok Smrťáků, který nyní mnohem více cílí na získání prostředků v průběhu předchozích dílů trilogie a odstraňuje přídavky, jež nejsou součástí Legendary edition – tedy zmiňovaného multiplayeru a také již neexistující mobilní aplikace. Třetí změna se týká obsažení tzv. Extended Cut verze, která mění některé aspekty konce hry, jako základní možnosti.

Celkově se Mass Effect: Legendary Edition rozhodně vyplatila. Za cenu jedné hry si nyní můžeme pořídit balíček výborné trilogie i s veškerým přidaným obsahem a zahrát si ji v opravdu povedeném novém provedení. Sice je možná škoda, že se vývojáři uchýlili pouze k remasterování namísto remake, ale zase si nejspíš díky tomu zachovala ikonická sci-fi série svoji autenticitu.

Závěr

Mass Effect: Legendary Edition si s letošními tituly sice po technické stránce stále nezavdá, na poli remasterů ale rozhodně kraluje. Pokud vám výborná sci-fi série před lety také učarovala, nebo ochotně překousnete pár neduhů daných jejím pokročilým věkem (zejména u prvního dílu), rozhodně s koupí neváhejte ani o minutu déle.