Není třeba chodit kolem horké kaše. Kdykoliv byste viděli Nioh v akci na jakémkoliv videu, tvrdili byste, že se jedná o nějaký odklon ze série Dark Souls. Podobnostem napovídá každý prvek hry – souboje, uživatelské rozhraní, poskládání úrovní a příběh skrytý v detailech. 

Množícím souls-like klonům se nelze divit. Série získává jedno ocenění za druhým, staví se kolem ní kult a většina hráčů ji chválí za precizní zpracování, kde žádný kámen není na kameni bezdůvodně. Konkurence se snaží na úspěchu svézt, k její smůle je však většinou pohlazena přes tvář z jedné strany na druhou v prudké rychlosti, viz průměrné Lords of the Fallen. 

Nioh je zářná výjimka, že napodobeniny nemusí dopadat nutně zle. Vývojáři dokonce otevřeně přiznávají, že se sérií Dark Souls velmi inspirovali a převzali klíčové prvky, které jim přišly k jejich iteraci vhodné. Jiné si upravili dle libosti; naštěstí správným směrem, se kterým se navyklí hráči snadno sžijí. 

Před zbytkem textu chceme upozornit, že se jedná o exkluzivní záležitost pro Playstation 4, která v blízké době nemá v plánu se prokousat i na PC. 

Japonská kultura

Nioh si bere inspiraci z japonské mytologie a folklóru, zvané Yōkai a Oni. Jejich znalost dodá hře drobet šťávy, ale nijak na nich nelpěje. Podobně jako v Dark Souls je možné si při cestování hrou studovat jednotlivé informace o vyobrazených démonech, které jednak naučí hráče trochu japonské kultury, druhak napoví vhodnou taktiku.

Inspiraci si bere titul i z hlediska bossů, kteří vyobrazují mýtická monstra nebo samurajské legendy, jmenovitě například Ishida Mitsunari, Gashadokuro, Honda Tadakatsu, Jorōgumo, Yuki-onna, Umibōzu, Yamata no Orochi, Nobunaga Oda a nespočet dalších.

Ke skvělému zážitku ze hry není potřeba znát jména ani okrajově. Zpětné dohledání ovšem není na škodu, jelikož si následně uvědomíte, že ve hře byli zpracováni s velkou péčí, ať už z hlediska vizuálního ztvárnění, mechanik či okolního příběhu.

Geralt s katanou

Při bližším pohledu na celý titul a jeho zasazení do Japonska může Nioh v některých lidech vyvolat otazník o hlavním hrdinovi, které je zcela zjevně blonďatý běloch, který jako by Zaklínačovi z oka vypadl. Příběh se věnuje Williamu Adamsovi, prvnímu zaznamenanému anglickému námořníkovi, který přicestoval do Japonska v roce 1598.

Své načasování si nemohl vybrat hůře, neboť jej zastihl v éře Sengoku; období válčících států, které trvalo od roku 1467 do roku 1615. Během svého zdejšího pobytu se stal uznávaným samurajem, nikdy ovšem už nesměl opustit zemi.

Nioh si ze života Williama Adamse bere klíčové historické střípky, další detaily už jsou pochopitelně přizpůsobeny zájmům hry.

Války za sebou zanechaly zpustošenou zemi, smrt a nenávist. Nejlepší potravu pro mýtické démony Yokai, kteří zneužili nastolené situace a začali sžírat zemi pro sebe. K jejich vymýcení nastupuje hráč v roli Williama, který na své cestě státi se samurajem zachrání Japonsko z područí démonů a vlastizrádců.

Cesta samuraje

Pod samurajským převlekem se neskrývají pouze vlohy ke katanám či mečům. K dispozici dostane hráč i těžkopádně dvouruční sekyry, duální šavle, kopí, ale i pušky, luky, kanóny a kusarigama (srp na řetězu). Aby toho nebylo málo, tak je každou ze zbraní možné využívat třemi různými styly – odvíjejícího se od zvoleného postavení. 

S každou zbraní lze hrát plně defenzivně, vybalancovaně nebo hlava-nehlava. Ve všech těchto proměnných figurují také talentové stromy, kde si lze vybrat mezi jednotlivými útočnými kombinacemi – ovšem s rozvahou, hra nedovoluje v jednu chvíli umět všechno najednou.

Talentové stromy jsou ve zmíněných útočných kombinacích zajímavým způsobem, jak oživit hru ještě o něco více. Bohužel padají pod svoji vlastní tíhou, respektive nedostatkem užitečných schopností. Po většinu hry budete sedět na svých zkušenostních bodech, které bude možné vložit jen do větví, jaké ve výsledně nepotřebujete a potřebovat ani nebudete.

Nádech, výdech

Souboje jinak probíhají ve stejném duchu, jako v Dark Souls. Hráč je nucen se precizně naučit každou mechaniku hry, jinak bude trpět, umírat, vřískat, nadávat a narušovat období nočního klidu svým sousedům. Každá chyba se trestá buďto rovnou smrtí nebo alespoň ranou, která rozhodne o životě v dalším souboji.

Je zapotřebí se s každou oblastí ztotožnit, zmapovat ji, vědět o každé možné nástraze, nepříteli a načasování jednotlivých útoků. Každé uložení hry resetne úroveň, každá smrt taktéž. Do té doby, než se hráč zdokonalí o něco více a bude předešlé trable sekat jako nůž máslem.

Sice stresující, ale zároveň neuvěřitelně motivující a odměňující. Postup hrou je cítit v každé minutě, s každou úrovní, novým vybavením a novými atributami. V jádru se totiž stále jedná o RPG hru, která lpí na vylepšování jednotlivých statistik.

I s tím nejlepším vybavením je hráč odkázán především na svůj um. Jen na něj s lepší výzbrojí může spoléhat o něco méně, ať už z důvodu, že se s nepřáteli vypořádá o něco rychleji, a je tak menší okno k pochybení, nebo s pomocí obranného buildu, kdy hráč naopak se svými chybami dopředu počítá.

I při sestavování své výbavy je potřeba zhodnotit každou statistiku, zejména pak váhu. Pevnější zbroj uchrání sice více před útoky, ale každý pohyb je následně pomalejší než fronta v supermarketu. V opačném případě může postava pobíhat téměř obnažená, aby řezala mečem jak ze samopalu – stačí ovšem jediné pochybení a je z hráče bramborová kaše.

Soubojový systém je oproti Dark Souls o něco komplexnější a náročnější - odvážné tvrzení. V obou herních případech je třeba dbát na svoji výdrž, která ovlivňuje útoky, úskoky i obranu. Při jejím vyčerpání v Dark Souls se jen hráčovi tyto možnosti uzamknou. V Nioh hrdina všeho nechá, opře se o zbraň a začne se s vydechováním popadat za plíce, dokud nechytne druhý vítr – cenná dvouvteřinovka, která je v kombinaci se zmíněnou hardcore obtížnosti většinou smrtelná.

Aby se ale nejednalo pouze o omezující mechaniku, tak přináší i případný benefit při správném zacházení. Silné útoky jsou doprovázeny krátkým časovým oknem, kdy je možné načerpat část z vynaložené síly zpět, aby hrdina vydržel v boji o něco déle. Rádoby mistři tak mají co zdokonalovat.

Student nepokořil mistra

Důležitou výtku si Nioh vysloužil zpracováním jednotlivých lokací. Bohužel neoplývá studio Koei Tecmo takovými zručnými ručičkami, jako FromSoftware. I přestože zasazení hry má být potemnělé, chybí designu osobité kouzlo. Úrovně jsou mdlé a téměř stejné, ať už se nachází hráč v přístavním městečku, horách, podzemí nebo hradě. Navigace mezi nimi ze stejného důvodu také trpí.

Každá lokace má nejen stejný tón, barvy, textury, ale co hůř… i nepřátele, kteří se po celou dobu hry mění jen zřídka. Každá oblast pouze přináší nějakého specifického nepřítele, se kterým se postupem hry budete vídat častěji.

Uspořádání úrovní utrpělo i jejich rozdělením. Zatímco svět Dark Souls působí otevřeně, kdy jednotlivé oblasti na sebe postupně navazují a působí velice celistvě a přirozeně, svět Nioh funguje na bázi misí. Všechny úrovně jsou uzavřeny a hráč mezi nimi jen přepíná z hlavního menu.

Na okraji současné generace

Koei Tecmo následovalo podobnou politiku, kterou nabídlo Square Enix u svého nejnovějšího Tomb Raidera. Nabízí tak tři různé způsoby, jak Nioh hrát. Ti, kteří si potrpí na grafickou stránku, sáhnou po kinematografickém režimu, ve kterém se titul drží na FullHD výměnou za možné propady ve framerate i pod hranice plynulosti. Bohužel ani při vší snaze nevypadá Nioh jako titul z roku 2017, ale spíše několik let nazpět. 

Druhou možností je naopak akční režim, kdy titul obětuje téměř vše maximální plynulosti v 60 snímcích za vteřinu. Nutno podotknout, že si rozlišení pak skáče několik let do minulosti. V nejnáročnějších pasážích je třeba se rozloučit i s 720p obrazem a přivítat pixely. Zde zazáří jedině kvalitnější televize s vlastním vyhlazováním a upscalem. 

Mezistupněm mezi oběma režimy je variabilní styl, kdy se titul drží na FullHD rozlišení a snímkování nabízí dle svých aktuálních možností; někdy více, jindy méně.

Majitelé Playstation 4 Pro mají přístup ještě ke čtvrtému režimu s 4k rozlišením. Zbylé režimy pak dostanou k dispozici větší výkon, což jim umožňuje držet lepší snímkování při vyšších rozlišeních. 

Verdikt

Nioh je povinnou četbou pro fanoušky Dark Souls série. Naopak by se mu měli vyhnout tací, kteří nevyznávají herní masochismus. Samurajská atmosféra i inspirace mytologií titulu náramně svědčí. Škoda chabého zpracování úrovní a opakujících se nepřátel, jinak by si titul dokonce sáhnul na vyšší známku.