Jako ve většině RPG hrách začíná vaše cesta tvorbou vlastní postavy. Už v téhle fázi je dobré si rozmyslet, jakým stylem budete chtít hru procházet a podle toho si rozdělit atributy, které již později nelze změnit (na rozdíl od dovednostních bodů a dalších schopností). Tvorba vzhledu postavy je sice dobře propracovaná, ale nemá smysl u ní ztrácet moc času, jelikož hru nelze přepnout z prvního pohledu. Svoji postavu tak uvidíte prakticky jen v menu při skrytí helmy, a to ještě z dálky.

Pak už rozespalého hrdinu uvrhne hra nemilosrdně do příběhu a postaví ho před nelehký úkol. Něco se zvrtlo a z původně desetileté hibernace se probouzíme až o několik dekád později, navíc uprostřed cizí galaxie se společností na pokraji kolapsu. Situaci navíc komplikuje hned několik mocichtivých korporací, které ovládají většinu života místních obyvatel. Na našich bedrech teď leží osudy všech ostatních spících kolonistů, které máme pomoci zachránit.

Jestli to ale skutečně uděláme, už je čistě v naší režii. The Outer Worlds nám dává poměrně velkou svobodu v rozhodování i stylu hraní. Většinu úkolů lze splnit mnoha libovolnými způsoby, ať už přemluvit protějšek k zvýšení odměny, nebo mu v nestřeženém okamžiku prostřelit mozkovnu. Vedlejší úkoly navíc často ovlivní i další části hry a mohou nám významně pomoci i v hlavní lince.

A ačkoliv tíhu svých rozhodnutí většinou necítíme rovnou, na konci hry a osudu postav, planet a korporací se často velmi silně promítnou. Možná ale právě kvůli zpožděné reakci světa je i přes dobře napsané dialogy těžké se vcítit do problémů tohoto světa, nebo si vytvořit hlubší vztah k jakékoliv z vedlejších postav.

I přesto je hra ale velmi zábavná a za 20 hodin potřebných k dohrání hry se všemi vedlejšími úkoly se nebudete mít čas nudit. To ale platí hlavně za předpokladu, že si vyberete mírumilovnější cestu plnou rozmanitých rozhovorů a vyhýbání se konfliktům. Soubojový systém totiž moc nezaujme, přestože „na papíře“ nezní vlastně tak špatně.

Na papíře možná takový počet hodin v kontrastu s dnešními hrami s otevřeným světem může působit krátce, ale tvůrci sází především na znovuhratelnost, jelikož cest k vyvrcholení je opravdu mnoho. I proto neotevřeli herní svět dokořán, ale uzavřeli jej na několik hratelných oblastí, respektive několik různých planet. Princip otevřených hubů může evokovat Dragon Age: Inquisition, nicméně v The Outer Worlds se jedná o lehce stravitelné jednohubky, sázející především na kvalitu než kvantitu (rozměry). 

Nalezneme zde několik typů zbraní, jejichž síla je ovlivněna hlavně úrovní a zčásti i raritou. Pozor si musíme dávat i na pět různých typů poškození, které je dobré rozlišovat a používat proti různým druhům nepřátel. Pomoci nám může i schopnost hlavního hrdiny, která funguje podobně jako Falloutu – čas se zpomalí a při míření na nepřítele se o něm dozvíme i další informace, jejichž povaha a množství závisí i na investici dovednostních bodů do konkrétních oblastí.

K tomu nám asistují i společníci, kteří sami o sobě odvedou dobrou práci při odlákávání a zabíjení nepřátel, ale zároveň můžeme jednou za čas využít i jejich schopnosti. Ty se bohužel příliš neliší, přestože dle popisů vypadají různorodě, ve skutečnosti se jedná vlastně jen o silnější útok na blízko či na dálku.

Všechny tyhle vymoženosti, spolu třeba ještě s modifikátory zbraní, vlastně ale na normální obtížnost ani používat nepotřebujete. Hru není těžké projít bez větší snahy i bez jediného úmrtí. Originálního pojetí se dočkala alespoň nejtěžší z obtížností, která přidává navíc survival prvky – hlavní charakter tak musí jíst, pít a spát, aby přežil a společníci mohou v boji umřít nadobro.

Velmi zajímavý je také prvek „charakterových vad“, které jsou nám čas od času nabízeny poté, co je splněna určitá podmínka. Můžeme si sami zvolit, jestli vadu přijmeme, většinou se jedná o strach z určitého druhu nepřátel nebo jinou reakci na utržené zranění (například pád z výšky).

To ve výsledku způsobí, že při setkání s tímto druhem nebo jinými podmínkami (například že stojíte příliš blízko lešení)  se postavě krátkodobě poníží některé atributy. Odměnou je ale v každém případě získání jednoho bonusového „perk pointu“, který lze jinak získat pouze za každé dvě úrovně, a za celou hru jich tak dostaneme 15 (+ jeden za každou vadu).

Za zmínku určitě stojí i fakt, že si nyní The Outer Worlds můžeme zahrát kromě počítače bez problémů i na jakékoliv ze současné generace konzolí, kromě Nintendo Switch, na níž se hra podívá až za několik měsíců. Na všech platformách je navíc hra dobře optimalizovaná a za celou hru jsme potkali pouze jeden bug, který šel ale s trochou vynalézavosti snadno obejít. Graficky se přitom jedná o pěkné dílo doprovázené silně atmosférickým hudebním podkresem. Překvapivým plusem je především ohromné množství možností v nastavení, které nám umožňuje si herní interface přizpůsobit dle svého gusta.

Verdikt

The Outer Worlds je zábavné sci-fi RPG, které vlastně téměř nic nedělá špatně, ale i přesto mu k dokonalosti sem-tam stále něco chybí. Propracovaný systém voleb a rozmanitých planet zvedá vlnu nostalgie, kterou jsme mohli zažít naposledy u starších dílů série Mass Effect a Fallout, a dodá dost zábavy na pár desítek hodin..