Jméno série adventurních her Syberia je dnes již pojmem, který zná nejen každý hráč adventur, ale i lidé veskrze nepolíbení tímto žánrem. Nutno zmínit, že zaslouženě, jelikož lze bez přehánění říct, že první dva díly jsou z toho nejlepšího, co nám adventurní žánr kdy nabídnul.

I díky kvalitám Syberie 1 a 2 byla tedy Syberia 3 v přísném hledáčku fanoušků, vydání pokračování jakékoli legendární značky po letech je jistě vždy velká událost. I přesto, že při tak velkém časovém odstupu je naprosto běžné zmodernizovat hratelnost, o technických řešeních nemluvě, studio Microids to vzalo z gruntu – Syberia se nám změnila téměř k nepoznání.

Nával nostalgie a tvrdá realita

Syberia 3 v zásadě navazuje přímo tam, kde druhý díl skončil – Kate se po událostech na konci předchozí hry ocitne v lehkých nesnázích, a i když je ihned zachráněna, skončí v nemocnici. Hned po úvodu si začneme všímat narážek na původní příběh, objeví se také staří známí Youkolové a hráč se společně s Kate alespoň trochu zorientuje.

Autoři ovšem vsadili na to, aby třetí díl mohli hrát i lidé, kteří originální příběh neznají, vyprávění v Syberii 3 je tedy v podstatě samo za sebe. Uslyšíme sice o spoustě věcech, které se staly, a lidech, které jsme potkali, ale vyprávění jde celkem plynule dopředu i bez větších znalostí. Studio Microids se tímto ovšem zároveň připravilo o možnost hry více provázat a zavděčit se tak původním fanouškům. Příběh ostatně není jediná věc, která ty samé hráče jistě zarazí, změn je totiž opravdu hodně.   

Hra při prvním zapnutí vyvolává až hřejivý pocit. Ihned po načtení menu se ve sněhu objeví naše stará známá Kate, ovšem v lehce ostřejší a graficky modernější formě. Zazní úžasná hudba, která se sice relativně liší od originálního stylu, ale zachovává jeho atmosféru. Nostalgický pocit ovšem opadne velice rychle – pro spoustu lidí se teď objeví řada nepříjemných překvapení, jako první z nich dokonce vyskočí doporučení od vývojářů hrát hru s ovladačem, ne na klávesnici s myší.

Syberia 3 se totiž již nedá označit za plnohodnotnou point’n’click adventuru, jelikož zde žádné point ani click v podstatě není. Autoři se rozhodli jít spíše po vzoru dnešních velmi oblíbených epizodických adventur, jako například těch od společnosti TellTale games, takže Kate se nyní neovládá klikáním, nýbrž pohybem analogové páčky, případně kombinací WASD.

Jak dostat adventuru na konzole

Předem musíme zmínit, že PC hráči, co jsou zvyklí jen na klávesnici a myš, si Syberii 3 pravděpodobně nezahrají. I přesto, že hra takové ovládání nabízí, je příšerně technicky zpracované a v podstatě se s ním nedostanete z místnosti do místnosti bez toho, abyste u toho 5 minut v kuse nenadávali na úhly kamery a zasekávání vaší postavy.

Jakmile si seženete ovladač, vše se trochu zpříjemní a zjistíte, že doporučení na začátku hry bylo v zásadě spíše podmínkou pro zachování zdraví vašich nervů. Úhly kamery jsou sice stále výrazně nedokonalé, ale alespoň se můžete lépe pohybovat.

Po bližším seznámení s ovládáním a jeho možnostmi lze vidět, že se autoři přeci jen zamysleli a snažili se zachovat adventurní prvky. Stále sbíráte předměty, které používáte a kombinujete, jak jste zvyklí, ovšem už ne pomocí myši; vše připomíná opět kombinaci ovládacích mechanik z her jako je epizodická The Walking Dead a konzolových titulů typu Heavy Rain nebo Until Dawn, vyskytuje se zde totiž například interaktivní používání okolí; dveře od skřínky se otvírají chytnutím a tažením páčkou na ovladači, otočení předmětu z inventáře probíhá také analogem.

A pokud se člověk přenese přes fakt, že očekával point’n’click a dostal konzolovku, kupodivu by to i celkem dobře fungovalo – až na neustálé záseky, bugy pohybu a fakt, že přepínání mezi předměty, které jsou označeny bílou tečkou, trvá několik desítek sekund, jelikož hra na vaše příkazy v mnoha případech nereaguje.

Předměty dokonce často mizí, stejně jako možnosti východů z lokací, ve kterých se musíte stokrát otočit a měnit kameru, abyste vůbec někam došli. Tyto inovace působí značně neotestovaně.

Na kus řeči s vlastními myšlenkami

Další novinkou v rámci série je opět inspirace v konverzačním kolečku, které je dnes v podobných hrách již zavedeným standardem. Kromě možnosti volby odpovědi a mnoha témat, které lze/je nutno vyčerpat, přišli tvůrci s velice zajímavou mechanikou – pokud si nejste jistí, co by mohla nějaká odpověď způsobit, můžete se zeptat samotné Kate. Po přidržení určitého tlačítka a označení odpovědi se před jejím vyřčením ozve vnitřní hlas naší hrdinky a rozebere, jaký dopad by to mohlo na danou situaci mít. 

Příjemnou novinkou je také vliv rozhodnutí. Pokud vyberete danou odpověď, v horní rohu obrazovky se vám ihned objeví aktuální dopad vašeho rozhodnutí. V mnoha případech se jedná o iluzi volby a musíte se pouze určitým způsobem dostat z konverzace ven, ale na nějaké dopady také narazíte.

Na druhou stranu, dialogy nejsou nijak extra zajímavé, často jsou jen nutné k tomu, abyste se dostali dál a nijak vás příběhově neobohatí. U adventur je zvykem, že jakmile se otevře další dialogová možnost, hned to znamená nějaký posun, případně se můžete dozvědět více o pozadí příběhu, ovšem zde působí určité dialogy celkem zbytečně a když už se k nějakému dostanete, působí jen jako vatová výplň.

Kam se hrabe Andromeda

Dialogům a příběhu už vůbec nepřidá v mnoha případech hrozivé technické zpracování. Graficky Syberia vzhledem k žánru celkem překvapila snahou o modernizaci, tedy primárně co se týče prostředí, které bylo již v původních hrách pastvou pro oči, ovšem tím to asi končí. Postavy působí voskově, neživě, mimika je robotická a často chybuje.

Autoři se pravděpodobně inspirovali u nedávno vydaného Mass Effect: Andromeda a dotáhli podivné obličeje za hranice absurdity. Nechybí pohybové bugy, jako například podivně ohýbané ruce nebo zasekávání o (často i neviditelné) předměty.

Daly by se ovšem přehlédnout, nebýt podivného lipsyncu, který působí jako jedná velká chyba – hlas vůbec nesedí na pohyby úst, které se i často hýbou naprázdno nebo úplně mimo mimiku v rámci dané situace, dabing je napřed nebo naopak opožděný a pohyby očí u dialogů působí často děsivě.

Samotný dabing, konkrétně anglická verze, působí amatérsky. Původní hry měly dabing velmi kvalitní, jediné, co jej drží ve třetím díle je hlavní hrdinka se stejnou herečkou jako u originálů; i její hlas ovšem často zní jako sestříhaný, zrychlený či zpomalený. U určitých postav působí dokonce jako předčítaný strojově, což je u hry, která se pohybuje v cenové relaci největších titulů, dosti neodpustitelné.

Nepochopitelná je také optimalizace. Syberia i na velmi výkonném systému (i podle reakcí hráčů na fórech nastává na nejnovějších modelech grafických karet a dalších komponentů ten samý problém) při určitých efektech nebo v různých lokalitách ztrácí FPS takovým způsobem, že se přes 30 nedostanete.

Hře nepřidává ani podivně dlouhé načítání jak při zapnutí hry, tak při načtení. Neobsahuje také žádné podrobnější nastavení grafiky, vše je velice omezené a v podstatě si můžete vybrat tak maximálně rozlišení.

Kde je výzva?

Kromě problémů technických vyvstávají při hraní i problémy v rámci hratelnosti a její logiky. Hra oproti svým předchůdcům například naprosto ztratila obtížnost – mechanické úkoly při sbírání předmětů se často omezily na „musíš otevřít tyto dveře, klíč je tady a tady, dojdi pro něj“. Pro klíč tedy dojdete a ani se nemusíte zamyslet nad tím, kde by se dal hledat a jak ho získat.

Hra na začátku nabízí jakousi možnost zvolení obtížnosti, nicméně ve výsledku se jedná pouze o zvýrazňování předmětů v prostředí a zobrazování tipů. Hádanky jsou bohužel také často zabugované, musíte je zkoušet několikrát ne díky tomu, že se do nich zamotáte díky vlastním chybám, ale protože se něco zasekne nebo hra opět nereaguje na příkazy.

Často lze také narazit na dost velkou nevolnost z hlediska rychlosti vymýšlení řešení – i když váš mozek předběhne hru a vy už vidíte, že nějaké předměty jdou použít určitým způsobem, tak dokud si nepromluvíte s postavou, která vám poradí, jak je použít, nebude to fungovat.

Předměty se často pro sebrání odemykají až po tom, co vás na ně někdo upozorní. Na to, že je Syberia 3 adventura, u kterých to často ani jinak nejde, trpí velmi přísnou a nezábavnou linearitou hratelnosti.

Dobrodružství drhne

Příběh, jehož linearita je v rámci žánru sice v zásadě standardem, se dá zvládnout opravdu mnohem lépe, a tak je bohužel nutné jej kritizovat nejen za lineárnost. Ve hře se totiž v podstatě vůbec nic neděje. Celé vyprávění se omezí pouze na styl „někdo někam jde“.

Původní díly byly sice také o cestě, ale v Syberii 3 je celý princip poutě za nějakým cíle doveden do absurdna. Vyskytuje se zde jakýsi klišé záporák, nicméně za celou hru tak nějak nezjistíte, proč mu Kate vadí, případně to příběh nedokáže správně obhájit. 

I přesto, že se hra snaží těžit z celkem zajímavých lokací, působí to pouze jako vykrádání slávy prvních dvou dílů. Prostředí sice vypadá dobře, ale ne tak dobře, jak by mohlo. Atmosféra je sice správně sibiřská, ale nijak neohromí, zachraňuje to pouze skvělý hudební doprovod.

Automatonů ubylo stejně jako ubylo příběhového napětí, nejvíce z těchto mechanických společníků uvidíte pravděpodobně ve chvílích, kdy si budete prohlížet památku na jednoho starého přítele v inventáři, i když se to v průběhu hry trochu zlepšuje.

Syberia 3 mohla být skvělá adventura, má k tomu předpoklady. Bohužel nevyužila svůj potenciál, příběh je plochý, titul očividně staví na slávě svých předchůdců a technická stránka hry je natolik hrozivá, že si člověk až říká, jestli jí vůbec někdo testoval.

Autoři v reakci na stížnosti fanoušků přislíbili opravu určitých chyb, ale v současné verzi je třetí Syberia v podstatě nehratelná. Inspirace v moderních trendech autorům vůbec nevyšla, i když jejich vlastní inovace jsou celkem zajímavé. Nad výsledkem vývoje vysoce očekávaného titulu s takovou cenovou nálepkou lze však bohužel pouze nevěřícně kroutit hlavou.

Verdikt

Syberia 3 je v současném stavu a při současné ceně titul, který se může bohužel chlubit pouze slavným jménem. I přes technické chyby a plochý příběh se občas objeví zajímavý moment či inovace, ale hra jako celek v podstatě není pro nikoho jiného, než pro otrlé fanoušky. .