Příběh, který The Last of Us vypráví, je něco skutečně neuvěřitelného. Svět je zlikvidován houbovou nákazou Cordyceps, která napadá nervový systém, udělá z hostitele nemyslící agresivní bytost a časem navíc zmutuje. V této době žije Joel, chlapík, který se stará sám o sebe a čas od času pašuje nějaké zboží. Nyní má nový úkol, propašovat čtrnáctiletou dívku Ellie.

Základní kostra děje může znít jednoduše, scénář ale rozvádí toto dobrodružství do excelentních rozměrů. Nešetří zvraty, momenty, kdy se hráč bude zajíkat hrůzou, zděšením nebo radostí. Stejně bravurní jsou dvě hlavní postavy, které se postupně vyvíjejí. Lépe je to vidět na Ellie, jež se s časem mění z lehkovážně čtrnáctky na osobu, která plně chápe v jak vážné je situaci.

Všehochuť

Co ale z The Last of Us dělá takovou pecku, je hratelnost. Hra kombinuje asi pět různých herních žánrů, které mixuje v naprosto dokonalém drinku. Akční složku zastávají přestřelky a bitky s nepřáteli. Pokud se hráč rozhodne, že do souboje půjde se střelnou zbraní, musí počítat s nedostatkem nábojů, a tedy variantou, že to neskončí dobře, protože Joel je jen člověk a pár ran ho prostě zabije.

Pokud se dostane dostatečně blízko k nepříteli, je možné si vše vyříkat hezky pomocí pěstí či různých tyčí, pálek nebo mačet. Tyto souboje jsou většinou ukončeny nějakým značně brutálním zabitím. Obdobné situace lze řešit i stealth postupem, kdy se Joel plíží a pomocí naslouchání zjišťuje pozice oponentů (jen pokud se pohybují nebo baví). V takové chvíli je třeba být opravdu pozorný, protože to, jak moc je nápadný, zde naznačuje zvuk, nikoliv grafika.

Adventurní a RPG prvky naopak prezentuje možnost sbírání věcí – alkohol, hadry, ostré předměty – a jejich následné využití pro tvorbu nožů, lékárniček či nástražných bomb. Navíc lze cestou nacházet potravinové doplňky a součástky. Za součástky je možné u ponku upravovat zbraně, za doplňky zase vylepšit například zdraví nebo zacházení s nožem.

Taktičtí jedničkáři

Co jsme u bojů nezmínili, je umělá inteligence nepřátel. Ti se chovají podle toho, kým jsou. Houbou nakažení jedinci jsou agresivní a ihned útočí. Záleží jen, zda se jedná o Runnery, kteří vidí a ihned se rozeběhnou, nebo Clickery, jež jsou slepí, ale nepřítele najdou pomocí echolokace. Nakažení jsou vlastně hloupí a jejich výhoda je buďto síla nebo počet.

Naopak lidští nepřátelé, to je přesný opak. Nejenže efektivně kooperují a střelci zaměstnávají hrdinu, kterého se snaží týpci s baseballkou obejít, ale také přesně reagují na chování Joela. V případě, že vytáhne zbraň, nepřátelé se okamžitě běží schovat a vylézají, jen pokud mohou střílet. Jakmile ale cvakne zbraň naprázdno, s výsměchem se rozeběhnou vpřed.

Stejně skvěle reagují, i když je Joel skrytý. V případě, že se spolu baví a jeden je zabit (samozřejmě tiše), ihned reagují dotazy, zda je v pohodě a jdou se podívat. Inteligence Ellie a jiných parťáků, na které dvojice občas narazí, je také dobrá. Při stealth postupu občas vypomůžou tichou likvidací, v akční chvilce jsou naopak bratrem (sestrou) ve zbrani.

Pastva pro oči

Technické zpracování The Last of Us je prostě nádhera. Tým z Naughty Dog už v případě Uncharted 3 dokázal, že s PlayStationem 3 prostě umí pracovat a vymačkat z něj, co se dá. Zřejmě ale tenkrát nevymačkal vše, protože grafika recenzované hry je prostě skvostná. Textury nejsou rozmazané, modely a pohyby plynulé, stíny dynamické a dokonce funguje i HDR.

Samotný design postapokalyptického světa, v tomto případě Ameriky a jejích měst, je něco úžasného. Zarostlé metropole, betonové zástavby karanténních zón. Vše neskutečně uvěřitelné a přesně sedící na situaci, že na daném místě nebyla po 20 let lidská noha. Atmosféru doplňuje dokonalý soundtrack, který je kolikrát řešen jen brnkáním melodie na kytaru. O to víc je však působivý.

Při apokalypse poznáš přítele

To, že bude na příběh zaměřený The Last of Us obsahovat i hru více hráčů, se vědělo. Tvůrci si však nechávali informace pro sebe. Zřejmě proto, aby na hráče čekalo další velmi příjemné překvapení. Mód Frakce, jak je multiplayer pojmenován, dá hráči na výběr, zda se chce přidat na stranu Světlonošů, nebo Lovců. Jejich cíle, úmysly a ideologie jsou ukázány v příběhu, nicméně i zde dojde na stručný popis. Výběr je pak daný do doby vítězství jedné ze stran.

Frakce nabízí dva herní módy. V Boji o suroviny proti sobě stojí hráči v počtu čtyři na čtyři a každý tým má dvacet tokenů, které se odečítají se smrtí jednoho z nich. Přeživší je o něco drsnější, protože se hraje celkem sedm kol, ale při zabití není možné hráče do konce kola oživit. V obou případech je nutné nasbírat co nejvíce zásob pro funkci vaší skupiny. V módu Přeživší však smrt znamená jejich definitivní ztrátu.

Obě varianty sází s hratelností na survivor prvek příběhové kampaně. Náboje se tedy musí hlavně hledat, případně zakoupit za nalezené součástky (a to ne zcela levně), hráči hledají prostředky pro tvorbu bomb či nožů. Stejně jako v Uncharted, i zde je možná úprava charakteru v podobě nastavení perků a zbraní.

Verdikt

Nakonec malá rekapitulace: The Last of Us je obrovská hra. Její propracovanost, detailnost a téměř bezchybnost z ní dělá asi nejlepší záležitost současné generace. Na takové tituly nenarážíme jen tak. Našince navíc potěší opravdu povedená titulková lokalizace.