Poznali jsme rozvážného konstábla Zellnera, zaslepeného francouzského detektiva Legranda a spoustu dalších, jimž ukradení vzácného drahokamu z britského muzea narušilo poklidnou cestu, ať už směřovala kamkoliv. Děj neskrývaně inspirovaný knihami Agathy Christie posloužil jako základna hře, někdy až neuvěřitelně úspěšně přenášející na monitory atmosféru klasických detektivek. Samozřejmě jsme narazili i na pár nedostatků, jak si můžete přečíst v recenzi. Podařilo se jim vývojářům při tvorbě druhé kapitoly vyhnout a s grácií navázat na události předchůdce?

Ancestry of Lies je jako prostřední část filmu, ve které dojde k překvapivému zvratu, hrdina se konečně dozví pravou totožnost pachatele a divákovi je vysvětlena zdánlivě nemožná skutečnost, k níž došlo v úvodu. Z hlediska interaktivní zábavy to však úplně nefunguje, jak bychom si představovali. Především kvůli délce, protože zatímco minule nás autoři zabavili na pět hodin, tentokrát jsou to slabé tři.

Aktovka na nedělní siestu

Nejen díky tomu se ale o epizodě dvě nedá říct, že by odsýpala pomalu. Je plná akčního obsahu a okolnosti vás nutí pořád postupovat dál. Takže se ženete kupředu, řešíte značně zredukovaný počet hádanek (jedna je opravdu krásně komplexní, škoda, že jich není víc), konflikty postav a dokonce vás čeká jedno rozhodnutí trochu na způsob The Walking Dead. Uvidíme, zda se nějak závratněji promítne do pokračování.

Problém představuje konec v nejlepší chvíli. Cliffhanger v závěru The Eye of the Sphinx je super, jenže ten zdejší působí, jako by scénáristovi došel čas a nutně potřeboval odevzdat nedokončený materiál. Současně ovšem při hraní vidíte snahu nacpat do děje spoustu zajímavých věcí. Dozvíte se, kdo je Raven a proč je profesor Lucien tak nervózní, povedete pár opravdu povedených dialogů a navíc se podíváte zpátky na švýcarské nástupiště i palubu Orient Expressu v kůži jiného pasažéra.

Něco za něco

Použité lokace jsou opravdu vydařené, na druhou stranu ale nemůžeme být odvaření z recyklování už dříve použitého. Ačkoliv legendárnímu spoji předchází nádraží v Curychu, tam si moc dlouho nepobudete a chodbičky vlaku, jež se nám dříve tolik líbily, v kontextu nového charakteru už příliš atraktivně nepůsobí. S náhradou Zellnera Orient Express ztrácí podstatnou část svého kouzla. Nejvíce času však strávíte mezi stěnami krásně vymodelovaného egyptského muzea, čímž si King Arts napravují reputaci.

Technické provedení se nijak závratně nezměnilo. Naneštěstí, díkybohu. Opět jsme tedy svědky přirozeně působících animací (které ovšem občas bolestně ujedou) a zaposlouchat se lze do příjemných tónů orchestrálního hudebního doprovodu. Vybrané melodie jsou zde použity vhodněji než dříve, což je určitě krok k lepšímu. Naproti tomu zamrzí někdy nepochopitelná absence zvuků. Postava upustí předmět a po jeho dopadu na podlahu se nic neozve, kde jsme? Ve vakuu?

Podobně člověka dokážou vyvést z míry samoúčelné prvky bez většího významu. Například při jednom rozhovoru zpočátku nevidíte, s kým mluvíte a můžete si tipnout, o koho jde. Pakliže se trefíte, pokračuje dialog. Pokud ne, změní se v reakci jedna věta, a pak stejně pokračuje dialog. Jindy musíte přesvědčit konstábla Olivera, aby pro vás něco udělal, složením argumentu. K tomu vám bez následků stačí metoda pokus-omyl. Škoda nevyužitého potenciálu.

Verdikt

Přestože nemůžeme ignorovat snahu vývojářů přijít s nápaditým obsahem, působí Ancestry of Lies příliš uspěchaně i jako přechod do finálové části hry. Pořád jde o chytrou a přívětivou adventuru, ale třetí kapitola by radši měla nabídnout o dost víc.