Nechte nás to říct takhle: Ne. A taky nám dejte ještě trochu prostoru pro vysvětlení. Titanfall není špatná hra, disponuje řadou zajímavých prvků a umí být fakt zábavná, ale stejnou měrou se snaží držet vyšlapané cesty, která vyhovuje všem a mnoho z potenciálně ještě víc super věcí zůstává zbytečně nerozvinuto. No ale popořadě. 

Ex-Infinity Ward pod nálepkou Respawn Entertainment a záštitou Electronic Arts se s první záležitostí od roku 2003, jež nemá v názvu Call of Duty, snaží nabídnout novou úroveň online zážitku a zdánlivě se jim to daří. Alespoň než si uvědomíte, že Titanfall svým způsobem není nic jiného než mišmaš Modern Warfare, Quakea 3 a MechWarriora. Takže revoluce se určitě nekoná. Dobře odvedené řemeslo ale určitě. 

Tryskový batoh do každé rodiny 

Respawn zaexperimentoval hned s několika elementy – příběhovou kampaní v multiplayeru, mícháním pěchoty a kráčejících strojů na jedné mapě (což sice už dříve docela dobře zvládl Battlefield 2142, ale všem je to fuk) a parkourovým skákáním nejen po střechách, které v žánru naposledy dopadlo docela špatně – zdravíme tvůrce Brinku. Ne všechny se ovšem podařilo zpracovat do úplně hodnotné podoby. 

Zatímco parkour za pomoci raketových batůžků funguje skvěle, a díky němuž mají pro zrespawnované Infinity Ward pověstné vertikální mapy konečně smysl a nepředstavují jen samoúčelnou kulisu nahrávající chaosu, příběh odjedete za necelé tři hodiny, aniž byste se dozvěděli, co se vlastně děje. 

Jasně, ne že by na tom záleželo, protože je kvalitní asi jako ranní stolice, a v multiplayerovém titulu nikoho nevytrhne – prostě je tu nějaká Milice a nějaké IMC a ti se mezi sebou řežou a kampaň je jenom tutoriál, na jehož konci se vám zpřístupní různé typy titánů a nějaká ta customizace –, ale jde o princip. Když už tady nějaké vyprávění máme a vývojáři se s ním vytahovali, kde mohli, možná by se dalo zakomponovat lépe, než prostřednictvím konverzací třetích stran v interkomu uprostřed nejhektičtější vřavy. Jednomu by mohly utéct souvislosti. 

Metal Gear Pilot 

Kombinace piloti vs. mechové vs. AI protivníci oproti tomu funguje překvapivě dobře. Dokonce i přes obávané omezení živých hráčů na pouhých šest v každém týmu. Umělou inteligencí ovládaní grunti jsou sice synonymem pro kanónenfutr a ani jejich trochu schopnější robotičtí společníci spectrové vám kdovíjaké kung-fu nepředvedou, nesou však největší zásluhu na iluzi živého bojiště. Všude se něco děje (tu se kryje skupina lidských vojáků, támhle trojice androidů zaměřuje raketomety titán) a při vyhledávání vřavy je pořád do čeho střílet. Možná si tímhle způsobem nevyděláte kdovíkolik bodů, ale aspoň se vám příjemně zkrátí odpočet do přípravy mecha. 

Čas do výsadku stroje začíná vždy na dvou minutách, které se dají zkrátit úspěšnou likvidací nepřátel v kůži pilota. Přestože těžkopádná kráčející vozidla vybavená ničivými zbraněmi působí jako králové bojiště, piloti proti nim ani v nejmenším nejsou bezbranní. A nemluvíme jen o protititánských raketometech. Hlavní výhodou vojáků je rychlost. Ideálně v kombinaci s predátorskou kamufláží či dálkově odpalovanými výbušninami. Na roboty můžete i vyskočit a pokusit se jim efektně rozstřílet obvodové centrum z bezprostřední blízkosti. Takový postup je ale dost nebezpečný. Hlavně když je v blízkosti jiný titán. Nebo pilot. Nebo když hráč opustí kabinu svého stroje. Nebo když aktivuje elektrizující kouř. 

Soubojům titánů s titány a pilotů s piloty nechybí šťáva. U prvního je překvapivě potřeba i trochu taktiky. Zvlášť, pokud čelíte více než jednomu mechu. Pak už sakra záleží, kam střílíte či bušíte ocelovou pěstí, v jaký moment použijete pulzní štít, odpálíte řízené rakety nebo, jesliže máte ve výbavě nukleární nálož, v jakém okamžiku se vrhnete kupředu a katapultujete. Zároveň si musíte dávat pozor na nepřátelské piloty, kteří vás ani během největšího pekla, kdy už do sebe s oponentem jdete kov na kov, nenechají na pokoji a pálí do vás vším, co mají po ruce. Naštěstí se vám s každým zničením titánu zresetuje dvouminutový odpočet na přípravu nového. 

Využití strojů samozřejmě není povinné. Za pilota sice kdovíjaká strategie ztrácí význam a vyklízí pole hektické akci, ale hra tím v žádném případě neztrácí. Spíš naopak – je rychlá a nápaditá. Vlastně působí (a teď to myslíme v dobrém, protože jde jednoznačně o nejzábavnější díl série) dost jako Call of Duty 4: Modern Warfare, jen kdybyste do něj přidali proslulé tryskové batohy. Navíc, zatímco titány plní jen funkci vozidel, takhle najdete mnohem důležitější uplatnění v módech, kde je k vítězství nutné obsazovat body, ukrást ekvivalent vlajky, nebo už jenom pokud chcete hacknout nepřátelské spectry či automatická děla rozmístěná po mapách. 

Hluboká customizace je pro amatéry 

Trochu zamrzí ne dvakrát velká možnost přizpůsobit si charakter – jak po stránce vybavení, tak vzhledu. Škála zbraní je poměrně omezená a bohužel v ní kromě kontroverzní pistole s automatickým zaměřovacím systémem nenajdete žádné kousky výrazněji se vymykající klasikám z každé druhé hry. Akorát jsou přeskinované do futuristické podoby. Vedle hlavní a vedlejší zbraně a nějaké těžší záležitosti proti mechům se můžete vyzbrojit ještě jedním z různých typů výbušnin a navrch hodit aktivní a pasivní schopnost (například dočasný boost rychlosti a lepší výbavu pro pohyb po stěnách), ale výčet ani jednoho není příliš obsáhlý. Ovšem, možná díky tomu se autorům podařilo všechny složky skvěle vyvážit. 

Škoda je i nemožnosti výrazněji si upravit vzhled postavy. Ten se načte automaticky ze tří možností v závislosti na primární zbrani, maximálně lze přepínat mezi mužským a ženským pohlavím. V každém případě je nutno dodat, záporáci z IMC po vzoru nacistického Německa ve svých čistých kombinézách a s výbavou přímo z výrobní linky vypadají zatraceně dobře. Mnohem lépe než Milice disponující v jakémkoliv jiném titulu atraktivními outfity jako z postapokalyptického filmu. Ve stylových hadrech se demokracie prostě šíří lépe. 

Další zápory už jsou čistě technického rázu. Nemůžeme třeba pochopit, proč nás Titanfall po spuštění vhodí do jakéhosi menu, jen abysme mohli kliknout na Play a připojit se k online profilu v rámci menu druhého, nabízejícího vedle úprav custom pilotů a titánů to samé. Zároveň se připravte na otravný matchmaking. Jelikož tvůrci už před notnou řádkou let zanevřeli na uživateli provozované dedikované servery, můžeme si teď naplno vychutnat asi minutu a půl dlouhou nepřeskočitelnou pauzu mezi zápasy, během níž, pakliže necítíte potřebu upravit si výzbroj, lze akorát koukat na jména ostatních hráčů v lobby. Možná se vám to nezdá jako nic strašného, ale s přihlédnutím k ani ne desetiminutovým střetnutím jde o něco, co vás dřív nebo později začne štvát. 

Nakonec si neodpustíme ani vypíchnutí sem tam vypadávajícího zvuku. Nejenže se jedná o bug, který vás dokáže dokonale vyvést z míry, ale také je v podstatě strašně ironický. Během neuvěřitelně dlouhé instalace (sláva Originu, jenž neumí data zpracovávat při stahování) dojde na extrahování pětatřiceti gigabajtů zvukových souborů. Proč? Protože zkomprimované audio by prý příliš vytěžovalo dvoujádrové procesory a hardwarové požadavky by pak vyletěly nahoru. Kdybychom za tímhle tahem neviděli touhu vyrazit peníze z co největší hráčské základny, skoro bychom ji považovali za chvályhodný krok. Tedy, pokud bychom jeho následkem nepřišli o tolik místa na disku a pokud by ten zvuk fungoval, jak má. 

Jinak vizuály jsou poměrně pěkné (věřili byste, že tohle všechno pohání engine Source?), a pokud omezíte vyhlazování hran, užijete si vysoké nastavení se stabilním frameratem i na železu, které není zrovna dnešní. Akorát nevíme, jestli ta Call of Duty stylizace je autorský úmysl, nebo degenerace lidí z Respawnu. Nemůžeme jim mít úplně za zlé ani jedno, je ovšem fakt, že jejich dřívější tvorba je zde hodně cítit. Dokonce by nás nepřekvapilo, kdyby Titanfall i po těch letech rychle omrzel veterány prvního Modern Warfare. Pocit z hraní je totiž dost podobný, ne-li stejný a nevíme, jestli je to dobře, nebo špatně.

Verdikt

Titanfall je nejlepší Call of Duty od Modern Warfare, kde se však berou všechny ty revoluce a redefinování nevíme. Je to fajn, je to funkční a je to zábavné, ale na jak dlouho? Především odkojenci dnes už konkurenční značky by mohli narazit.