Prodejní výsledky Tom Clancy's: The Division jsou neskutečný zářez a ukazuje se, že Ubisoft své kampaně zvládá opravdu dobře. Jelikož si ale pamatujeme pachuť Watch_Dogs, The Crew a Unity, byli jsme už tentokrát ostražití, přestože hra nevypadala z dostupných materiálů vůbec zle. Dokázala skutečně natěšit natolik, až se zdálo, že by to snad tentokrát mohlo být lepší a Ubisoft se z chyb minulých poučil.

Kdo si otočil recenzi k výslednému hodnocení, je možná překvapen. Ale nepředbíhejte, jelikož má své opodstatnění, které si přiblížíme níže detailněji. Začněme příběhem. Na tzv. Černý pátek, byl v New Yorku vypuštěn upravený kmen neštovic nazvaný Zelený jed. Jméno bylo zvoleno díky tomu, že se nákaza rozšířila pomocí infikovaných bankovek (chytře vymyšlený způsob) a v řádu několika dní rozložila fungující město. Klasické záchranné operace selhaly, z města se stala válečná zóna a proto byla povolána Divize, skupina spících agentů, která je nasazena v těch nejkritičtějších situacích.

Bohužel první vlna probuzených agentů se vypařila, proto je nasazena i vlna druhá, jejíž jste součástí. Po ukončení tutorialu, kdy je zabezpečen Brooklyn a je nutné nastolit pořádek i na Manhattanu, je naprostá většina agentů zabita výbuchem, a všechna práce tak zůstává na vás (případně vašich kamarádech). Scénář tedy mnoho originality nepobral, což se ale dalo u takového titulu očekávat. Škoda ovšem je, že v dalších fázích hry se nijak výrazně příběh nerozjede a je celkem upozaděn.

Bez práce nejsou koláče

Hlavní úkol hráče je tedy stabilizovat situaci ve Velkém jablku. Prvním krokem je založení operačního střediska – důležitého to místa, jelikož je alfou a omegou pro postup hráče, co se týče skillů, perků a talentů. Základna se dělí na tři hlavní křídla - lékařské, technologické a bezpečnostní (rozdělení je stejné jako strom dovedností), která je možné rozšiřovat a tím získávat určité výhody, ať se jedná o pasivní perky, aktivní dovednosti do boje, nebo aktivně pasivní talenty.

Pod každé křídlo spadá příslušný velitel, čímž se setkáváme s prvním malým mínusem hry. Tyto postavy, přestože jsou představeny jako naprosto klíčové pro úspěšný chod báze, nejsou nijak více využity. Pravda, s každou si párkrát hlavní hrdina pokecá (respektive bedlivě naslouchá jejich monologům), ale nepůsobí o nic důležitěji, než rozhovory s prodejci oblečení. Bohužel hra celkově neobsahuje téměř žádnou zásadní postavu, která by se hráči vryla do paměti.

Velice vkusně zpracovaná holografická mapka se poměrně rychle zaplní neskutečným množstvím aktivit, že člověk pořádně ani neví, co dřív. K dispozici jsou vedlejší úkoly pro získání zkušeností a plánů pro crafting, střetnutí (dodávající hlavně body pro vylepšení jednotlivých křídel základny) a samozřejmě hlavní mise, posouvající průběh hry.

Na tomto místě musíme uštědřit hře tu největší výtku, jelikož jsou mise až žalostně repetitivní, stejné a ničím zásadním se neliší. Opravdu to musíme napsat třikrát v synonymech, protože je až k nevíře, jak moc se herní náplň nemění. Vedlejší úkoly jsou stejné v základní kostře, kdy se na začátku mise čelí vlně nepřátel, následně je nutné aktivovat terminál/promluvit s osobou, poté se opět čelí několika vlnám nepřátel a následuje konec mise (případně s nutností otevřít dveře nebohým zajatcům).

Hlavní mise jsou de facto stejné, pouze je mezi jednotlivými boji chvilkový pochod vpřed s možností doplnění zásob (ano, před každým zásadním bojem je krabice s náboji) a celý úkol ukončuje střet s bossem. Tohoto neduhu si člověk všimne po chvíli hraní, nejpozději pak v moment, kdy se rozhodne mapu od vedlejších úkolů vyčistit. A nepomáhá ani možnost nastavit vyšší obtížnost.

Kamarád mi schází čím dál víc

Vlastně je neskutečné štěstí, že The Division obsahuje možnost multiplayeru, jelikož se tím přítomná nuda snižuje. A platí jednoduché pravidlo, čím víc hráčů, tím více zábavy. Hra totiž na rozšíření počtu hráčů pružně reaguje a hlavně v příběhových misích upravuje úroveň nepřátel, jejich počet a typ (elitnější verze, které vydrží více poškození).

Dobře a rychle funguje i matchmaking, který dokáže bez dlouhého čekání přihrát dalšího hráče na podobné úrovni, o jiné hráče tedy nouze není a rozhodně tuto variantu doporučujeme více, než hru procházet o samotě. S kooperací je možné o něco více taktizovat (u misí na těžší obtížnost je to nutnost) a je vhodné se domluvit na kombinaci dovedností.

Kdo se bojí, nesmí do Temné zóny

Jelikož se v základu jedná o žánr RPG, je jednou z nutností pro postup sbírání lepšího a lepšího vybavení. U zbraní je to jednoduché, tam jde hlavně o poškození, u výstroje pak kromě vyššího obranného čísla záleží na atributech zlepšující útok, maximální zdraví nebo elektroniku, která určuje účinnost schopností. Zde je tedy nutné vhodně vybalancovat své statistiky podle vlastního stylu hraní. 

To nejlepší vybavení na hráče čeká v tzv. Temné zóně. V této červeně označené části mapy je zamoření nejsilnější a jedná se o místo bez pravidel. V praktickém slova smyslu se jedná o PvP zónu, kde je možné potkávat i jiné hráče (v příběhové části se normálně pohybujete sami, pokud se cíleně s někým nespojíte), což přináší určitý pocit strachu. Vysvětlíme níže.

V Temné zóně si sice nachází mnohem lepší vybavení, to je však kontaminované. Abyste jej mohli využít běžným způsobem, je nutné jej nechat vyzvednout helikoptérou. Ta náklad bezpečně převeze a dekontaminuje pro budoucí využití. Než však svoji kořist do helikoptéry naložíte, musíte čekat na její přílet. Během této doby o vašem plánu ví i široké okolí, a tak se z vás stává voňavý terč s hromadou vybavení, které si mohou cizí hráči po vaší smrti přivlastnit. 

Každý hráč zde představuje hrozbu a ti zejména nebezpeční jsou označováni speciálním symbolem jakožto odpadlíci, kteří si v zabíjení hráčů obzvláště libují (a je na ně vypsaná dodatečná odměna). Škoda jen, že se odpadlíkem můžete stát velice snadno i vy sami, stačí špatně hozený granát, nebo aby jiný hráč špatně přeběhl do vaší rány a jste bezmilosti (na dobu určitou) označeni.

Temná zóna ve výsledku nabízí úplně jinou a nesmírně zábavnou hratelnost. Je opravdu škoda, že se zde neodehrává nějaká další část hry a složka je to pouze volitelná.

Kam na dovolenou? Do New Yorku!

Zdevastovaný New York je zpracovaný znamenitě. Pochmurná atmosféra zdecimovaného města chvíli před Vánocemi je velmi silná a vše navíc podtrhují různé sběratelské předměty, které podkreslují příběh a ukazují, jak křehká naše společnost je a jak málo stačí k jejímu zhroucení.

Mapa by pak měla být údajně v měřítku jedna ku jedné, čemuž bychom věřili. Její zpracování je nesmírně detailní, ale trochu zamrzí, že největší ikonické budovy nejsou až tak věrné předlohám a například Empire State Building vypadá opravdu zvláštně.

Po grafické stránce je hra opravdu krásná i přes svůj downgrade oproti E3 2013. Sněhové bouře extrémně snižují viditelnost, naopak východ slunce láká ke klidným procházkám a zkoumání světa. O to víc zamrzí technické problémy, které se občas vyskytnou. U PS4 verze to je doskakování textur, které se občas načítají dlouho, jindy se NPC zvláštně kryje na bednách, nebo se zbraň jiného hráče vykresluje 2 metry nad postavou. Občas pozlobí i framerate u náročných scén jako například podpálení nákupní haly. Na PC jsme zaznamenali propady do textur a grafické glitche. 

Ozvučení je slušné, ale neosloví tak jako vizuál. Hudební doprovod je minimální, ale když je slyšet, podkresluje celkem slušně okolní atmosféru. Co se týče zvuku zbraní, ty jsou si zvláště po nasazení tlumiče až neskutečně podobné. Hlavně tedy jde o zvuky okolí, nahrávek a rozhovorů nepřátel, které jsou zpracovány poctivě. Servery jsou v tuto chvíli již víceméně stabilní, nicméně se při spuštění nevyhly problémům, kdy byli hráči odpojováni, což zvláštně uprostřed přestřelky není nic příjemného.

Verdikt

Tom Clancy's: The Division je hlavně při hře s přáteli opravdu zábavným titulem. Bohužel je jeho náplň až neuvěřitelně stereotypní a člověk má pocit, že zde byl promrhán obrovský potenciál. Pokud však máte hru s kým hrát, klidně si přidejte jeden bod v hodnocení navíc.