Epizodická série The Walking Dead Telltale Games proslavila. Přestože obrovský zájem o ni vzešel především z popularity televizního seriálu a vývojáři v základu vycházejí z komiksu, rozhodně je tento marketingový bonus, po jehož vzoru později ODS podpořila kampaň Strany svobodných občanů, nemusí mrzet. Sláva hry je totiž naprosto zasloužená. Jak je na tom ale první díl dlouho očekávaného pokračování?

Nebudeme to zbytečně zamlouvat, pokud jste nepřeskočili perex, víte, že asi dobře. Úvod do Season 2 nazvaný All That Remains začíná rekapitulací dosavadních událostí, a pak už vás hned vrhne do doby několik měsíců po konci předchozího titulu. Clementine, Omid a Christa směřují k odpočívadlu Gil’s Pitstop, jež spojuje všechny příběhy DLC 400 Days, jsou dobře zásobeni, ozbrojeni, vtipkují... Dokud se nestane první z mnoha špatných věcí, se kterými se během následující hodiny a půl budete muset vypořádat.

O šestnáct měsíců později

Po vyřešení benzínky se děj přesune o bezmála rok a půl do budoucnosti, kde se teprve rozjíždí hlavní příběhová linie, ovšem hned po úvodních titulcích se vám naskytne pořádně depresivní výjev a je jasné, že další katastrofy na sebe nenechají dlouho čekat. Ačkoli doufáme ve flashbacky vrhající světlo na prozatím neodhalené události, není si po stránce scénáře na co stěžovat. Druhá sezóna odstartovala ve velkém stylu. Je chytrá, akční a plná odvážných, dospělých témat, jimž se jiné záležitosti neodvažují přiblížit.

Nejlepší tah, jaký mohli autoři udělat, je obsazení nyní desetileté dívky Clementine do ústřední role. Nejenže tím, přestože jako hrdinka samozřejmě občas disponuje schopnostmi zastiňujícími mnohem starší aktéry, úspěšně dokážou vyvolat pocit bezbrannosti a beznaděje v jakémkoliv konfliktu, zároveň před nimi leží moře potenciálu, z nějž ku spokojenosti nás všech zatím hojně a úspěšně těží. Moc pěkně je navíc zpracováno Clementinino pragmatické uvažování, kontrastující s dětskými motivy.

Stejné, nebo lepší

Dost potěší navázání na uložené pozice z The Walking Dead a 400 Days a promítnutí vašich (i když v této epizodě jen méně zásadních) dřívějších rozhodnutí do děje. Jinak si Season 2 pochopitelně zanechala oblíbený, morálně pohnutý systém volby a důsledku, díky kterému budete moci mít deprese z iniciace špatných následků ještě dlouho poté, co se stanete jejich strůjci a svědky, jakož i závěrečné procentuální porovnání vašeho postupu v esenciálních momentech se zbytkem zainteresované populace.

Stejně jako v případě série The Wolf Among Us, jejíž epizody vycházejí na přeskáčku s Živými mrtvými, doznala od předchozí produkce výrazného zlepšení technická i hudební stránka. Vizuály jsou znatelně uhlazenější, barvy sytější a animace přirozenější, což dává ve výsledku vzniknout mnohem živějším kulisám. Ozvučení je pak jedním slovem pecka nejen díky perfektní práci dabérů, ale i výraznějším skladbám na pozadí znepokojivých událostí. Tvůrci zapracovali také na filmové prezentaci, takže jsme se dočkali lepší práce s kamerou a střihem.

Špatné a ještě horší

Jako bonus jsme dostali možnost rychlejšího pohybu přidržením klávesy Shift. Byla potřeba. Co potřeba nebylo, je nové grafické rozhraní rozhovorů a interakce s objekty. Oboje je na pohled elegantní, ale v praxi už méně intuitivní. První, opět po vzoru TWAU, vypadá jako ze Chcete být milionářem?, a jelikož nelze odpovědi rychle volit klávesami, umí být často příliš kvapně odsýpající čas vytyčený na výběr značně nepříjemný. Hra sice pokračuje, i když nestihnete nic říct, avšak v takovém případě vám násilně odebírá postavení hlavního hybatele, a to není zrovna cool.

Při práci s předměty a okolím je nyní (překvapivě) nutno najet ukazatelem na aktivní bod, ale místo uplatnění předem vybrané akce se vám teprve otevře kruh s obrazovým znázorněním dostupných činností, jenž je a) trochu zbytečný, protože zde zase tolik variant nikdy není, b) kvůli občas nereagujícím ikonám frustrující. Pomalejší odezvou potrápí též tradičně v hojné míře využívané quick-time eventy, jejichž podoba jinak zůstala prakticky beze změny. Když se na vás sápe zombie a vy klikáte jako blázni na určené místo, abyste mu unikli, a ten proradný blikající puntík nereaguje, chce to dost vysokou úroveň sebekontroly, abyste myší nemrskli do monitoru.

Verdikt

Je to dobře napsané, akční, emotivní, šokující, depresivní a sakra zábavné. I vlk Bigby
se vedle nových chodících mrtvol může jít klouzat. A to přes technické chyby a fakt, že upoutávku na pokračování uvidíte za nějakých devadesát minut včetně pauzy na čůrání.