Na tuto chvíli čekal každý správný milovník postapokaliptických RPG. 19. září u nás vyšla hra Wasteland 2 od Briana Farga, který stál za zrodem onoho žánru a jehož jméno si mnoho lidí spojuje s nejlepšími tituly, které kdy spatřily světlo videoherního trhu. Po mnoha letech v ústraní se opět vrací na scénu. Uspěje a přiměje nás, abychom mu opět důvěřovali? 

V prvním kvartálu tohoto roku jsme vám přinesli preview, ve kterém jsme se letmo podívali na hlavní vlastnosti Wastelandu, a zprostředkovali vám tak předběžné dojmy. Naše schovívavost však nyní mizí, jelikož inXile Entertainment strhlo ze svého titulu konečně nálepku Early Accessu. Podaří se očekávanému veledílu překvapit svou propracovaností a nebo odradit nedokonalostí?

Zpět z hrobu minulosti

Něco málo z historie. Dějiny této herní série se datují až k roku 1988, kdy vyšel první Wasteland. Když se dnešní generace hráčů podívá na dobové screenshoty nebo si pořídí verzi optimalizovanou pro současné operační systémy, tak se nejspíše svalí smíchy k zemi chytajíce se přitom za břicho. Pro ně zde uvedeme, že tento technologický dinosaurus patřil k nejlepším počinům (a vzhledem k současné chabé produkci stále patří) videoherní špičky, které dokázaly rozchodit tehdejší osmibitoví trhači asfaltu.

Obsahem a atmosférou nabité monstrum se stalo prvopočátkem takzvaných postapokalyptických her. Dodnes se považuje za prapředka tohoto osobitého a fanoušky hýčkaného žánru. Blíže k současnosti se poohlédneme za dalším velkým krokem v této linii. Společnost Interplay (opět vedená Fargem) vydala duchovního nástupce milníku z roku 1988. Šlo o Fallout (1997), který se těšil ještě daleko větší oblibě.

O trpkém osudu této značky a celé společnosti, včetně samotného zakladatele, někdy jindy. Praví fanoušci původní tvorby museli čekat dalších 25 let než se dozvěděli o nové naději. Teprve (nebo snad díkybohu, záleží na úhlu pohledu) v roce 2012 vyšel Brian Fargo ze stínů minulosti a krachu Interplay. Připochodoval rovnou na tehdy moderní Kickstarter s prosbou o vybrání nemalého kapitálu pro realizaci regulérního druhého dílu titulu Wasteland. Na tento slib se nechalo nalákat tolik lidí, že dokázali nashromáždit necelé tři milióny dolarů. Po dvou a půl letech vyvíjení, alfatestů, backerských betatestů a Early Accessu se konečně inXile Entertainment dopracovalo k vydání finálního produktu.

Příběh logicky navazuje na události předchozího dílu. Hráč se v intru účastní pohřbu rangera Ace, jehož vraždu bude muset na příkaz šerifa Vargase důkladně prošetřit a zjistit podrobnosti, co strážce zákona během své mise zjistil a proč jej tyto informace dostaly do problémů. Kdyby ovšem děj zůstal pouze u dopadení zločince, vytratilo by se mnoho zábavy. Zkrátka se situace zamotá a investigace se odsune na druhou kolej, aby uvolnila prostor mnoha dalším zápletkám. Dějová linka má tendenci překvapovat a táhnout hráče kupředu, který touží po zjištění celého pozadí.

Výřečné jako knížka

Díky otevřenému světu a spoustě míst k objevování a prozkoumávání se k hlavní stati příběhu hráč stočí pouze zřídka. Po vzoru staré školy se zde vyskytuje velké množství NPC postav a lokací. Ona velikost platí zejména pro obsah. Existuje samozřejmě daleko více titulů s viditelně rozsáhlejšími světy a s daleko početnějším obyvatelstvem, ale těžce se zde implementují například dlouhé rozhovory nebo těžce přístupná a lehce přehlédnutelná prostranství.

InXile se naštěstí podařilo prosadit filozofii ledovce - jinak řečeno, hráč vidí jen zlomek toho, co ve skutečnosti hra obsahuje. Tento fakt uživatelé nejvíce pocítí při rozhovorech, které probíhají převážně pouze textově. Drží si velmi vysoký standard a na dnešní poměr abnormální délku. Ten, kdo pouze přeskakuje a kliká na tlačítko “Next” ve většině RPG, aby se přesunul k dalšímu kuchání monster, zde zažije peklo a naopak knihomolové se objeví v ráji. A nezapisují se jen dialogy, ale i popis činností nebo zevnějšku zpovídaných, což napomáhá ke vtáhnutí do světa a hutnější atmosféře. Jedná se o malebný a zároveň funkční závan 80. a 90. let.

Ještě než dojde na zkoumání a odhalování příběhu a pustiny, potřebujeme si vytvořit tým amatérských rangerů. Zpočátku hra nabízí vytvoření až čtyř postav. Krásy postnukleárního světa jde sice zkoumat i s jedním avatarem, ale tak by se člověk zbytečně připravil o mnoho možností a razantně si ztížil souboje.

Vývojáři nechali poměrně volný prostor pro personalizaci schopností. Od používání všemožných palných zbraní, přes léčení po umění řečnění nebo opravování toasterů. Představivosti se meze nekladou, jen se na volby na začátku musí dávat pečlivý pozor, protože během hry přibývají nové body ztěžka a ty staré přerozdělit nelze. Kdo by se ztrácel v úctyhodném výčtu atributů, nechť požádá počítač o předdefinovanou postavu s již rozhozenými zkušenostmi.

Čtyřčlenná posádka se může obohatit ještě o pár ostřílených veteránů. Charaktery společníků a obecně NPC jsou fenomenální. Kdo si nemůže nepřirůst k srdci přisprostlou, hláškující rangerku, která tasí kolty při pouhém křivém pohledu protivníka. Lepší adaptaci na místní postavy napomáhá již zmíněný, převážně textový popis prostředí, událostí a rozhovorů. Hráč se daleko rychleji a více vžije do dění a vnitřně se spřátelí se svými kolegy. Osoby potkané během tuláckých výprav zhyzděnou krajinou rozhodně zanechají dostatek vzpomínek.

Tahová klasika nikdy neomrzí, spíš naopak

Podobně jako u Divinity: Original Sin, vsází Wasteland 2 u soubojů na osvědčený tahový systém, který jednoduše nikdy neomrzí, ba naopak potěší zejména veterány, kteří svá herní léta nejvíce věnovali konci minulého století (tisíciletí). Tahové části věnovali tvůrci poměrně velkou část. Spatřením nepřítele se hrací plocha promění v šachovnici, kde modré čtverečky znázorňují vzdálenost, kterou ranger může ujít a následně ještě vystřelit alespoň jeden projektil. Oranžové prostranství ukazuje maximální radius pohybu rangera v rámci daného tahu. Systém následně vygeneruje pořadí, kdy a s kým táhne nepřítel nebo samotný hráč.

Postava při novém tahu získá akční body, které slouží pro pohyb a činnosti. Nad souboji se vyplatí přemýšlet (zejména při vyšších obtížnostech). Oponenti nespadli z višně a dokáží občas zapojit své malé mozky. Úspěšnost při potyčkách neovlivňují jen statistiky charakterů, ale i umístění v šachovnici. Na přežití závisí i vhodně zvolený zbrojní arzenál. S odstřelovací puškou sice člověk trefí daleký cíl, ale nablízko klesá její účinnost. U samopalů toto platí naopak. Pokud se strážce zákona kryje za překážkou nebo se skrčí, pravděpodobně jej bandita nebo mutant hůře zasáhne. Jak vidno, nevyplatí se pouze mačkat spoušť a doufat, že to nějak dopadne. Milovníci Fallout: Tactics si již počítají drobné v kasičce.

Jedná se o crowdfoundingový projekt, od kterého se nečeká vizuální propracovanost na úrovni. Nicméně Brian Fargo získal téměř tři milióny dolarů jenom na Kickstarteru, a proto by se dalo očekávat, že by se grafice věnovalo o trocho více pozornosti. Modely postav a předmětů jsou vymodelovány velmi hrubě a to netřeba mluvit o mizerných texturách. Jejich personalizace na začátku se seřízla až na kost. Návrh interfacu a namalované portréty naproti tomu vypadají velmi hezky. Problém vylézá i v případě slabé různorodosti grafického zpracování a jeho záběru na maličkosti. Jednoduše nezaujme. Toto by měl hráč brát v potaz ne jako útok na vizuální styl a jeho pomíjivost oproti hratelnosti, ale jako obecné hodnocení v porovnání s dostupnou technologií a finančními prostředky vývojářů.

Nyní se zaměřme na grafiku s trochu jiným úhlem pohledu. Po delším hraní zde totiž dochází k podobnému efektu jako v případě pixel artu. Hráč se do titulu vžije daleko více a to právě proto, že u něj začne fungovat více a více jeho vlastní představivost. Z této strany jde považovat grafiku Wasteland 2 za naprosto individuální věc, která napomáhá k lepšímu prožitku, a proto jde o pozitivní fakt. Kde totiž technologii dochází dech, excelují designéři a návrháři, kteří stvořili skvostný a precizní postapokalyptický svět.

Tamější svět bídy a bezpráví není úplně otevřený. Ve skutečnosti se dělí na spoustu menších či větších lokací, mezi nimiž se člověk přesouvá pomocí mapy. Tento systém jistě znají veteráni z Falloutu. Při pohybu mezi bodem A a B se objevují oázy pro doplnění pitné vody, hladová monstra, krvežízniví bandité a samozřejmě místa k prozkoumání... no a ještě radioaktivita. Prostředí nespadá do stereotypu a neustále překvapuje hráče něčím novým. Těžko uvěřit, že Země po apokalypse skrývá tolik k objevování.

Ke zvuku toho netřeba moc říci. Dabing postav se zde objevuje výjimečně. Na druhou stranu tvůrci vybrali kvalitní herce. Hudba dodává správný šmrnc, protože se inspiruje tóny divokého západu. Ostatní zvuky pouze doplňují scénu. Bystré ucho a znalec tvorby Interplay však zaregistruje pár podobných zvuků z Falloutu. Nejde ani tak o otázku licence, ale lenosti. Těch nemnoho pársekundových podkresů mohl zbastlit nějaký nadšenec-amatér a výsledek by možná byl lepší.

Před více než půl rokem jsme si stěžovali na optimalizaci. Na té tvůrci slušně zapracovali. Na maximální detaily a rozlišení běží titul plynule na dnešním průměrném PC. Pokud se ořeže grafické nastavení (což se projeví kriticky na vizuálu), bez záseku si člověk zahraje i na starších strojích. Nutno připomenout, že si toto očekávané dílo užijí i majitelé operačních systémů Mac a Linux.

Wasteland 2 se ovšem nezalíbí každému. I sám Brian Fargo věděl, že nevytváří titul pro milióny, ale maximálně pár desítek tisíc. Dnešní generaci uživatelů může odradit právě díky grafice, spoustě textu, hardcore hratelnosti a old-school mechanikám. Nutno podotknout, že inXile Entertainment nesplodil nic převratně nového. Pod kapotou se v čistém základu jedná o Fallout starý 17 let. Osvědčená a stabilní konstruce se pouze obohatila o nový kabátek a obsah. Na druhou stranu jde o poměrně šťastné řešení. Pánové alespoň věděli, co dělají, a mohli tak uplatnit své letité zkušenosti. Nemluvě o fanouškovském hladu, který zde panuje od nešťastného zrušení Fallout 3: Van Buren, právě po podobném konceptu.

Verdikt

Wasteland 2 od inXile Entertainment je velmi kvalitní počin s obrovským množstvím obsahu. Pokud si člověk připočte vynikající charaktery, květnatý příběh, rozsáhlá prostředí a výborný taktický a tahový soubojový systém, tak se jedná vedle Divinity: Original Sin o jednoznačnou koupi pro tento rok.