Americký komik Louis C.K., vlastním jménem Louis Szekely, nedávno prohlásil, že chce své potomky co nejvíce oddělit od života s chytrým mobilním telefonem a uvedl tak některé důvody, které ho k tomuto kroku vedou. Podle jeho slov má chytrá mobilní placka negativní dopad na dětský život a to konkrétně v tom ohledu, že se děti s jejím používáním stávají línější a volí raději cestu sociálních sítí či jiných prostředků pro chatování s přáteli. Právě textové zprávy jsou pak jedním z největších negativ moderní doby, jelikož nám dovolují být neustále v kontaktu s našimi přáteli, aniž bychom se s nimi skutečně sešli (a něco společně podnikli) – děcka tedy tráví většinu svého volného času doma s telefonem v ruce, popřípadě rovnou u počítače.

Louis zmínil také fakt, že už si teenageři jen těžko najdou nějaký čas pro sebe a jakmile mají volnou chvilku, místo zdokonalování sebe sama nějakou oblíbenou aktivitou, raději sahají po mobilním telefonu, na kterém jsou nuceni neustále kontrolovat příchozí zprávy nebo aktuální dění na sociálních sítích. Snadno se pak tímto tématem dostaneme k poměrně nové a velmi debatované závislosti na sociálních sítích, jejíž existenci mnozí zavrhují, ale i příkladně dokazují. Závislost obecně je vlastně stav, kdy si na danou věc snadno navykneme a vsugerujeme si ji tak, že už ji nutně potřebujeme k životu a jsme ochotní měnit zaběhnuté zvyklosti. Neuvědomujeme si ale skutečnost, že bychom se bez ní často dokázali v pohodě obejít. Tato závislost na sociálních sítích by tedy mohla snadno vzniknout už v raném dětském věku, kdy může být člověk k závislosti náchylnější než v dospělosti.

S těmito slovy samozřejmě souhlasit nemusíme. Každá z Louisových myšlenek je založena na pravdivé skutečnosti a přesto, že se nám jeho postoj nemusí líbit, je třeba si uvědomit, zda-li je chytrý telefon pro děti opravdu takovým přínosem, jak tvrdí ony samy, nebo právě jakýmsi omezením, které dělá jejich život o něco „chudší“. Tolik volného času, jako jsme měli v dětství, už možná za celý život nenalezneme a je přeci škoda, aby jej naši potomci promrhali s mobilem v ruce. Co myslíte?

Některé z oblíbených mobilních telefonů

Mnozí možná namítnou, že je mobilní telefon nenahraditelným pomocníkem v době, kdy jsou naše děti mimo domov a my s nimi chceme být co nejvíce v kontaktu. Popřípadě mohou snadno zavolat o pomoc, jestliže se budou cítit v nebezpečí nebo se třeba náhle zraní. To je samozřejmě pravda a těžko bychom hledali náhradu, která by nabízela stejně komfortní možnosti, jako právě mobilní telefon.

Největším „problémem“ však není telefon sám o sobě, jako spíše jeho chytré funkce propojené s neustálým připojením k internetu. Dokud šlo z mobilů jen volat a posílat textové zprávy za několik korun, situace byla ještě v pohodě snesitelná. Díky rychlému mobilnímu internetu, dostupnému takřka kdekoli, a telefonům s ním komunikujícími, jsou ale děti tomuto přístroji stále více oddávány a v mnoha případech jej vytahují z kapsy i v situacích, kdy se jen necítí ve své kůži. Všimli jste si, jak v různých sociálních situacích (typicky dva se potkají ve výtahu) automaticky tahají z kapsy telefon? Je to podobný reflex, jako když se malé dítě otáčí zády k neznámému a vyhledává jistotu své matky. Nemluvě pak o tom, když se cítí mladí sami.

Většina z nás bude ale zřejmě s Louisovými slovy souhlasit. Je ale vhodné distancovat naše dítě od něčeho, co už je tak běžné? Jestliže nastoupí naše ratolest do první třídy, kde bude mít většina novopečených žáčků své vlastní telefony, je asi všem jasné, že bude trochu vyčnívat z davu a dle toho jej možná začnou soudit i jeho spolužáci. V konečném důsledku tedy můžeme našemu dítěti způsobit ještě větší problémy, než kdybychom mu k Vánocům nějaký ten cool telefon koupili. Doma pak neuslyšíme nic jiného, než že „ostatní už telefon mají ale já pořád ne“.

Pokud tedy budeme chtít naše děti v tomto směru trochu usměrnit, nezbyde asi nic jiného, než jim koupit nějaký „horší“ telefon, který budou mít opravdu jen k volání či textovým zprávám a na zrádný internetový svět se s ním prostě nedostanou. To se jim ale líbit asi také nebude.

Druhou možností se nabízí zvolit pro děti tu „správnou“ výchovu a ponaučit je, v jakých situacích může být internet mocným pomocníkem a v jakých případech by se měli jeho používaní naopak vyhnout. Známe ale dětskou mysl, obzvláště pak v pubertě, a mnoho našich slov by tak mohlo přijít vniveč.

Pokud tedy nebudeme naše ratolesti držet zcela izolované od okolního světa, zřejmě nás koupě chytrého telefonu nakonec nemine. Nabízí se samozřejmě aplikace, které dokáží sledovat činnost telefonu a my tak můžeme přesně vědět, k čemu a hlavně jak často jej naše dítě používá. Ani tato možnost ale náš problém s „mobilními dětmi“ neřeší.

Obecně se dá říci, že jsou dnes teenageři mnohem línější než kdysi a málokterý z nich je nadšený do sportu či jiných aktivit, které by jej naplňovaly, zdokonalovaly a dělaly šťastným. Místo toho vídáme stále častěji mladé děti, které mají neustálou potřebu máchat prstem po displeji a kterým dělá obrovský problém pouhá představa, že by bez internetu museli přežít několik málo dní. Stejně by se dalo rozebírat i používání počítačů – přístup dětí k těmto strojům ale můžeme mnohem lépe korigovat. V případě mobilního telefonu už to ale tak snadné není a ještě více to komplikuje fakt, že jakožto starostliví rodiče po svých ratolestech dokonce požadujeme, aby nosily telefon stále při sobě.

Jak se na tuto situaci díváte vy? Souhlasíte s našimi slovy nebo vidíte v chytrém telefonu pouze pozitivní přínos pro vaše dítě? V kolika letech si myslíte, že je pro koupi mobilního telefonu ideální čas? Budeme moc rádi za vaše názory v komentářích a uvítáme i případné tipy, jak byste tuto problematiku řešili vy.