V roce 2010 byl představen první elektromobil určený pro masy. Nissan Leaf. Ten způsobil poprask. Za poměrně přijatelné peníze jste si mohli koupit vůz, jenž je tichý, nemusíte u něj platit silniční daň a v mnoha zemích vám ještě část peněz investovaných do vozu vrátil stát. Navíc jste byli ekologičtí a ve městech jste nezpůsobovali smog, který každoročně trápí i naše metropole.

Než dorazil Leaf k nám, trvalo to 3 roky. V roce 2014 jsme mohli Leaf zakoupit i my, ale aby se stal trhákem, chyběla mu nižší cenovka. Ta i dnes začíná na 730 000 Kč za základní výbavu se slabší 24 kWh baterií.

Ta zahrnuje např. zrcátka v barvě karoserie, ocelová kola, rádio s CD a 4 reproduktory, zkrátka to, co dostanete u vozu spalující „dinosaury“ za polovinu. Baterie jsou prostě drahé, ale s vyšší poptávkou by mohlo dorazit i snížení cen. Kdo ví, nechme se překvapit.

Díky službě HoppyGo si můžete vyzkoušet Nissan Leaf i vy a rozhodně to není základní výbava (ale o tom až později). Nyní se podíváme na to, jak vlastně HoppyGo funguje.

HoppyGo

Z pohledu majitele vozu

Zprvu se jedná o službu, která umožňuje zapůjčení vozu. Pokud máte vůz, který nepoužíváte denně a nevadí vám jej někomu za menší poplatek zapůjčit, můžete. Služba je poměrně propracovaná. V onom poplatku jsou zahrnuty i různá pojištění, co kdyby náhodou. To se připočítává k ceně zápůjčky. Leaf na jeden den stojí 400 Kč, nicméně za samotnou zápůjčku dáte 333,33 Kč a 66,67 Kč dáte za zprostředkování.

Pojištění se počítá proměnlivě u každého řidiče. Když budete jezdit spolehlivě, budete mít pojištění zdarma. Většinou se však pohybuje okolo 15 % z ceny nájemného, ale záleží i na ceně vozu. Nutno podotknout, že pojištění je havarijní, takže i když způsobíte nehodu, zaplatíte jen spoluúčast 10 000 Kč a nemusíte platit celou částku sami. Majiteli navíc bude po dobu opravy poskytnuto náhradní vozidlo.

Přistupme k tomu, jak proces vlastně probíhá. Nejdříve to vezmeme z pohledu majitele vozu. Jako majitel musíte své auto do systému přidat. Samozřejmě po vás HoppyGo bude chtít různé údaje o voze, včetně čísla velkého technického průkazu a VIN kódu. Nyní se přesuneme k předání.

Především si jako majitel zkontrolujte, zda máte dostatečně nabitý telefon, jinak automobil nepředáte, což se mi osobně stalo. Dále budete potřebovat řidičský průkaz nájemce, díky kterému zkontrolujete, že se jedná opravdu o toho správného řidiče. Poté předáte doklady od vozu a na řadě je řidič.

Až se vám jako majiteli vůz vrátí, zkontrolujte si stav paliva. Kolik v nádrži bude, si musíte dohodnout s řidičem sami. Po převzetí dokladů od auta je opět řada na řidiči.

Z pohledu řidiče zákazníka

Nyní se podíváme na službu z pohledu řidiče. Pokud máte zájem o zapůjčení nějakého vozu, stačí se registrovat, přičemž to zahrnuje i skenování řidičského průkazu a po vyřízení všech formalit si můžete zapůjčit vůz. Nutno podotknout, že webová verze není tak úplně hotová a všechno se řeší přes mobilní verzi. Dá se tedy říci, že je to jedna z aplikací, která se prosazuje „mobile-first“.

Když si najdete automobil, který si chcete zapůjčit a je zároveň k dispozici ve vybraný den, stačí poslat poptávku a je to. Jakmile vám majitel potvrdí zapůjčení, stačí zaplatit a můžete vyrazit na předání. Při předání budete opět potřebovat mobilní telefon. Nejdříve si vůz nafotíte ze všech stran, poté si zkontrolujete převzaté doklady, napíšete stav kilometrů a můžete vyrazit.

Postup vrácení vozu je v podstatě stejný jako při převzetí. Majiteli vrátíte doklady, nafotíte vůz a je hotovo. Jednoduché, prosté, rychlé. A jaké automobily si můžete půjčit? Jakékoliv, od obytných vozů typu Fiat Ducato, přes sporťáky typu Audi TT až po Felicii. Úplný seznam najdete na stránkách HoppyGo.

Nissan Leaf

Všechny dojmy z Nissan Leaf jsem se snažil brát z pohledu řidiče vozu na fosilní paliva, který přišel do styku s elektromobilem poprvé. To mi šlo předstírat celkem dobře, v elektromobilu jsem delší dobu neseděl. Takže nastupujeme. Po nastoupení ani nevím, jestli je nastartováno. Až po chvíli jsem si všiml, že musí svítit ikonka u tachometru.

Na jednoduchou převodovku se zvyká poměrně rychle, jenom jsem stále hledal řadící páku při zpomalování. Motor má krásně lineární zátah, přesně jak byste to od elektromotoru čekali. Z 0 na 50 jste za chvilku, auto je jak stvořené pro jízdu po městě, kde pracuje především točivý moment. Ale to neznamená, že neumí jet 130, na tuto rychlost ještě motor stačí, ale jakmile byste chtěli jet rychleji, tak to už moc nejde.

Maximální rychlost je 144 km/h, ale tu jsme neměli šanci vyzkoušet. Nicméně při rychlosti nad 90 km/h začíná exponenciálně růst spotřeba, a proto se vůz hodí spíše na kratší přesuny mezi městy. Rozhodně bych s ním nejel z Prahy do Brna, už jen z toho důvodu, že bych se musel zastavit na nabíjecí stanici a musel počkat, než se mi nabijí baterie. Na druhou stranu, na denní ježdění po městě? Proč ne.

Ve voze je i eko mód. Ten jsem měl celou dobu vypnutý. Z počátku mi sice auto ukázalo, že bych dojel dál, ale později už byl rozdíl mezi eko a normálním módem nulový. Řekněme, že pokud jezdíte s nohou na podlaze, bude se vám tento režim hodit, ale pokud jezdíte na spotřebu, není třeba.

Dalším faktorem, který je velice příjemný, je tichý motor, po městě jej neslyšíte. Problém je mimo město, pohonná jednotka je stále tichá, ale aerodynamický hluk už je poměrně velký a ani gumy Nokian nebyly nejtišší.

A co dojezd? Po nasednutí do auta nám palubní deska ukazovala dojezd 135 km, což je na elektromobil poměrně přijatelné, ale pokud jste zvyklí na dojezd okolo 1 000 km, může to na vás působit trochu klaustrofobicky. Co když nedojedu? Co když nenajdu nabíjecí stanici? A tak dále…

Problém nastává obzvlášť v tomto ročním období, kdy při nízké teplotě bylo v autě celkem nepříjemně. Dobrá, to by bylo i v benzínovém či naftovém voze, takže jsem si zapnul klimatizaci a hle, dojezd poskočil níže na 105 km, ale což... Stejně jsem mířil na místo, kde byla nabíjecí stanice.

K pohonné jednotce je to asi vše, nyní se přesuneme k interiéru. Ten je jednoduchý a poměrně přehledný. Není plný hromady tlačítek, u kterých ani nevíte, co dělají. Na druhou stranu, zpracování bylo horší než u mého Renault Megane III a tento francouzský výrobce není znám pro své kvalitně zpracované interiéry.

Pravda, časy se mění, ale jde spíše o to, že kdybych kupoval Leaf za 800 tisíc, čekal bych za své peníze čekal asi něco jiného. Nicméně se mi zdálo, že Leaf je o něco málo lépe zpracován než BMW i3 a minimálně je estetičtější. Nutno podotknout, že mi dost vadil volant, ten byl nastavitelný jen vertikálně a já jsem se svými dvěma metry sotva vešel, ale bylo to o zvyku. Na druhou byl volant alespoň vytápěný, což bylo velmi příjemné. Taktéž vyhřívané sedačky přišly vhod.

Při pohledu zvenčí vás vůz taktéž nejspíše moc neuchvátí, ale rozhodně minimálně zaujme. Je to ten druh designu, který se vám buďto líbí či nikoliv. Mě osobně se příliš nelíbí, proto si udělejte obrázek sami. Přední straně jednoznačně dominují světlomety, a taktéž logo Nissan.

Pod ním se schovávají i dva napájecí konektory, ale u tohoto konkrétního kusu vám bude stačit jeden. Z boku vypadá vůz celkem normálně, jako každý jiný. Je jednoduchý, ale zaujme nápis Zero Emission. Zadní straně vozu pro změnu dominují protáhlé světlomety, ale jinak je design poměrně jednoduchý.

Ještě se vrátíme k nabíjení. K tomu slouží buď přímý kabel pro nabíjecí stanice (typ konektoru Mannekes) nebo pro nabíjení ze standardních 230V, které máme doma a především v garážích. Leaf má samozřejmě i konektor CHAdeMO, ale kabel s touto koncovkou se ve voze nenacházel. A jak dlouho to trvá?

Snažil jsem se vůz zcela nevybít. Prvně jsem nabíjel u nabíječky ČEZu, kdy za 1,5 hodiny skočil dojezd z 85 km na 140. Po druhé to bylo opět z 85 km na 155, ale tentokráte z klasické 230V nabíječky, která běžela 13 hodin. K takovému vozu se garáž opravdu hodí.

Dále bych ještě zmínil podvozek, ten byl velice příjemný a poměrně měkký. Budu se znovu opakovat, do města jak dělaný. Výmoly na silnici nebyly takřka cítit, a pokud by byly, nejspíše byste na rozbité vozovce už nechali nápravu.

Nyní ke stavu námi testovaného vozu. Bylo vidět, že v interiéru jezdí především řidič, občas nejspíše nějaký pejsek. Kobereček u řidiče byl dosti zdeformovaný, ale jinak byl automobil v dobrém stavu. Jen v kufru bylo poměrně dost nečistot, ale není to nic, co by nespravil vysavač. Nutno podotknout, že vůz obecně byl celkem špinavý, ale za to může především počasí a také barva, ta je bílá. Zkrátka si u HoppyGo nepůjčujete nové auto, ale používané a můžete narazit i na starší Octavie „f dízlu“. 

Závěr

Nejdříve se pozastavíme nad Leafem. Ten mě oslovil, kdybych denně nedojížděl něco přes 100 km, dokázal bych si jej představit jako svůj vůz… Zkrátka ten dojezd. Naštěstí nová generace Leafa to vylepšuje a s ním už ujedete až 378 km, takže když bude reálných 250 km se zapnutou klimatizací a mimo město, zatímco nebudete muset jet 60 km/h, bude to skvělé.

Navíc nový Leaf vypadá už jako auto, a ne jako vesmírná loď. Sice už tolik nezaujme, jak to uměla první generace, ale i tak se jedná o poměrně pohledný vůz. A co Leaf jako ojetina? Řekněme, že bych neviděl problém v tom koupit si elektromobil ojetý, jen musíte dát pozor na stav baterií. Ale i tak si myslím, že je to jednodušší než kupovat ojetý diesel.

A co HoppyGo? Služba je to zajímavá a pro mnoho lidí, kteří nemají k dispozici vlastní vůz nebo si jen chtějí osahat nějaký jiný (např. právě elektromobil), je to skvělá nabídka. Líbí se mi, že si mohu zapůjčit i nějaký kabriolet a v létě si užít výlet. Nebo potřebujete přestěhovat skříň? Můžete si půjčit dodávku. Chcete jet na cestu s větším počtem osob? Můžete si půjčit MPV. Ale funguje to i naopak. 

Máte MPV a nevyužíváte jej na 100%? Můžete jej půjčit někomu jinému. Díky pojištění od HoppyGo bych se nebál ani krádeže, kdy vám pojišťovna zaplatí škodu. HoppyGo je službou, která tak trochu předpovídá budoucnost. A to takovou, že si jednou koupíme vůz, ale budeme jej sdílet s ostatními řidiči, a ještě nám něco málo vydělá.

U HoppyGo by to chtělo jen lepší webovou verzi, která ještě není hotová. Přeci jen se na počítači vyhledává o něco lépe než na telefonu.

Jak to vidíte vy? Půjčili byste svůj vůz někomu cizímu, či byste měli pocit, jako když půjčujete část své duše? Podělte se s námi v komentářích.

Poznámka pod čarou: Vůz je na fotografiích špinavý proto, že bylo špatné počasí a takto jsem vůz převzal. Šlo mi o to reflektovat skutečný stav vozu, který si půjčíte.