Netřeba chodit kolem horké kaše – oznámení Vigor nebylo příliš slavné. Hezký, avšak nic neříkající trailer zobrazující postapokalytickou verzi historie zkrátka příliš nezaujal. Slogan What if humanity falls příliš nepomohl, protože touto dobou padá lidstvo ve videohrách tak často, až se zdá, že na něj působí gravitační síla.

Abychom však nezůstali u marketingových prvních dojmů, zkusili jsme si nadcházející titul od Bohemia Interactive i zahrát zde na GamesComu a byť náš čas s ním byl krátký, pár názorů jsme si stihli udělat.

Pro transparentnost: s některými zaměstnanci Bohemia Interactive se osobně známe a užili si spolu skleničku.

Koncept Vigoru je docela jednoduchý: z bezpečí svého domova se vydáváte do bojů s až dvanácti dalšími hráči a vaším cílem je nasbírat co nejvíce materiálů, abyste mohli vylepšit/zkrášlit svou bázi. Suroviny můžete kromě v tělech mrtvých hráčů nacházet například v budovách. Chyták je v tom, že nemusíte vždy nutně bojovat – mapy nabízí několik únikových cest, které kdykoliv můžete využít a se svou kořistí útect.

Jedním dechem je třeba dodat, že mapy nejsou příliš velké. Ve dvou odehraných zápasech jsme vždy potkali do jedné minuty kolegy sběratele a potřásli si brokovnicemi, načež jsme další minutu umřeli (označení první dojmy berte prosím doslovně).

Čím delší dobu trávíte na poli, tím více si pravděpodobně odnesete. Budete-li však příliš troufalí, dobře mířená kulka vám sebere nejen život, ale i všechny nasbírané materiály. Přitom důvod být troufalý bude: v průběhu zápasu spadne na mapu kontejner bohatý na zásoby. Jeho pozice se zobrazí všem hráčům, a co následuje, tušíte.

Zdá se téměř jako plýtvání odstavce zmiňovat, že prostředí jsou krásná až dechberoucí. Při své první komerční premiéře s Unreal Engine 4 studio nezklamalo a své dosavadní příčky nejen dosáhlo, ale posunulo ji výš. Přírodní terény jsou husté a detailní, budovy z vnějšku i zevnitř připomínají obydlí, v nichž někdo skutečně mohl bydlet, jde zkrátka o digitální výlet do skutečného světa.

V hratelnosti je zřejmé, že se Bohemia Interactive snaží odklonit od své nálepky „těch co dělají hardcore simulátory“ a míří spíše cestou PUBG: ne moc „realistické“, ne moc arkádové. Kulka do nohy tedy neznehybní, ale brokovnicí do obličeje dostat nechcete. V důsledku toho jsou zápasy spíše svižnější. Byť jsme sami neměli možnost tezi ověřit, podle vývojářů se jejich průměrný čas pohybuje kolem osmi minut. Zde na mysl přicházejí nejpalčivější otázky.

Cílem hry je postavit si z posbíraných surovin krásné obydlí. To však existuje ve světě odděleném od všech ostatních hráčů; nelze jej napadnout, „griefovat“ či jen obdivovat, s čímž se jeden musí ptát: Proč to dělat? Zřejmě nejbližší srovnání lze nalézt u Fallout 4, jenž nabídlo možnost budovat, dokonce celé vesnice. A pomineme-li hrozné ovládání, hitem se nestalo. Systém jsme v akci bohužel neviděli a ryze zde spekulujeme.

U srovnání s Fallout 4 stojí za to ještě chvíli zůstat, neboť nabízí hráčům sbírat materiály v rozsáhlém, nevyzpytatelném světě, kde se může leccos stát. Vigor nabízí malé izolované (leč pečlivě propracované!) mapy, jenž se postupem času zákonitě začnou opakovat (ne však tolik propracované jako R6: Siege mapy, aby to nevadilo), na nichž jedinou možností je umřít, nebo odnést pár suvenýrů domů.

Jinak řečeno: Vigor chybí napětí. Nechceme říct, že ve Vigor není nic v sázce, výše jsme už zmiňovali, že je. Do zápasu však přicházíte s ničím a v nejhorším s ničím odejdete. Je to podobné, jako sázet se sám se sebou v hodu mincí, nemusíte vždy vyhrát, ale nikdy neprohrajete.

Nelze objektivně hodnotit, zda je to dobrá, či špatná věc. Pro zkrácení času si mincí rádi zaházíme – zda bychom tak chtěli čas trávit aktivně, je jiná otázka. V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že námi hraná verze nebyla úplná a do vydání v únoru příštího roku se mnohé změní.

Titul bude free-to-play. Obsahovat bude kosmetické mikrotransakce, jenž nebudou mít vliv na hru. Vyjde exkluzivně pro Xbox One v únoru 2019.