Věda si za poslední roky zvykla na zvláštní paradox. Modely jsou čím dál přesnější, ale vysvětlení často mizí. Umělá inteligence umí trefit výsledek, aniž by bylo jasné, co ji k němu vlastně dovedlo. Funguje to, ale pocit porozumění se vytrácí.

Právě proti tomu se vymezili výzkumníci z Duke University. Místo dalšího predikčního systému postavili AI, která se snaží z dat vytáhnout něco, co vědcům dlouhodobě chybí: jednoduchý popis složitého chování. Ne nutně dokonalý, ale srozumitelný.

Jejich přístup stojí na myšlence, že i velmi komplikované systémy se často řídí několika klíčovými vztahy. Ty jsou schované pod povrchem, překryté šumem a množstvím proměnných. Úkolem AI není tyto proměnné sledovat jednu po druhé, ale najít, které z nich skutečně rozhodují o výsledku.

V praxi to znamená redukci. Z desítek či stovek signálů vznikne malý soubor skrytých veličin, které nesou hlavní informaci o tom, jak se systém vyvíjí. Jakmile se je podaří identifikovat, lze jejich vztahy popsat rovnicemi, které už nejsou cizí lidskému myšlení.

Testování probíhalo na systémech, kde se s pojmem chaos nešetří. Dvojité kyvadlo, elektrické obvody, zjednodušené klimatické modely nebo data z neuronových sítí. Ve všech případech se ukázalo, že zjednodušený popis neztrácí kontakt s realitou. Naopak. Často ji vystihuje lépe než složité modely, které se snaží pojmout všechno najednou.

Čitelnost jako zapomenutá hodnota

To podstatné ale neleží v přesnosti. Leží v tom, že výstup není jen číslo. Vědec nedostane odpověď, ale strukturu. Něco, co může zpochybnit, rozebrat nebo zasadit do kontextu existujících teorií.

Zajímavým prvkem je schopnost modelu identifikovat stabilní stavy systému. Místa, ke kterým se vývoj přirozeně vrací. Pro výzkum je to důležité, protože právě odchylky od těchto stavů často signalizují problém. Technický, biologický nebo klimatický.

Autoři otevřeně říkají, že nejde o revoluci, která by nahradila fyziku nebo matematiku. Spíš o nástroj, který pomáhá tam, kde jsou klasické rovnice příliš složité nebo zatím neznámé. AI zde nepřebírá kontrolu, ale dává návrh. A nechává člověku poslední slovo.