Po zhruba 16 letech vývoje americké námořnictvo samo zařízlo další vývoj elektromagnetického děla neboli railgunu. Hlavní nevýhodou této zbraně bylo, že ke střelbě potřebuje velké množství elektrické energie a během palby z této zbraně vzniká plazma, která rychlým tempem poškozuje vodící kolejnice této zbraně. Od roku 2005 americké námořnictvo testovalo dva druhy railgunů. Jeden od BAE Systems a druhý od General Atomics. Hlavním kandidátem pro námořnictvo mělo být elektromagnetické dělo od BAE Systems. Elektromagnetické dělo Blitzer od General Atomics mělo být nasaditelné i u pozemních jednotek.

Cílem bylo vyvinout zbraň, která by byla schopna ničit jak pozemní cíle, tak i příchozí střely nebo nepřátelské letouny a drony. Zbraň schopnou vést přímou i nepřímou dělostřeleckou palbu. Hlavní výhodou mělo být, že projektily vypálené z railgunu měly mít schopnosti konvenčních systémů řízených střel, ale cena za munici měla být řádově nižší, než u řízených střel. Místo chemické pohonné látky byla využita pro pohon hlavice elektromagnetická síla. Dopadající střela na cíl, respektive hlavice měla mít tolik kinetické energie, že účinek byl podobný jako by byla vybavena vysoce výbušnými látkami.

Nyní pro fiskální rok 2022 už americké námořnictvo nepočítá s žádnými financemi pro další vývoj railgunů. Námořnictvo ale plánuje si ponechat současný hardware a dokumentaci týkající se 16 let prací na vývoji těchto zbraňových systémů pro případ, že někdy v budoucnosti bude pokračovat ve vývoji těchto zbraní. Momentálně je to ale ukončená záležitost. V současnosti existují jenom tři lodě, které by mohly být vyzbrojeny v budoucnosti railguny a těmi jsou torpédoborce třídy Zumwalt.

Místo dalšího vývoje railgunů se tak americké námořnictvo soustředí na vyzbrojení se hypersonickými střelami, které budou moci zasáhnout cíle až na 2700 km a mohou být odpalovány jak z hladinových lodí, tak i z ponorek.