Kampaň je rozdělena do tří kapitol, nazvaných možná až moc doslovně Přežijte, Přizpůsobte se a Vítězství. V každé jde přesně o to, co dostatečně výmluvná pojmenování napovídají. Kulisy děje jsou zasazeny do roku 2035, kdy se jednotky NATO kvůli nátlaku sdružení východních států CSAT stahují z ostrovů Altis a Stratis, kde od občanské války, proběhnuvší před pěti lety, udržovaly mír a fungovaly v symbióze s altskými ozbrojenými silami AAF. 

Vy se chopíte role desátníka Bena Kerryho, který se spolu s ostatními příslušníky severoatlantické aliance na Stratisu ocitne pod překvapivým útokem. Jste sami na okupovaném území. Nedostatečně vybaveni, dezorientováni, bez kontaktu s velitelstvím. Z vysílačky se ozývá pouze nějaký Miller a s přehnaným britským přízvukem (trademark Bohemky) vás přesvědčuje, že je důstojník speciálních jednotek a podařilo se mu zřídit provizorní stanoviště v lese. 

Simulujeme! 

Už raný úvod koresponduje s faktem, že Arma je série vojenských simulátorů. Ještě nedojde ani na první pořádnou přestřelku, a vy už se cítíte osamoceně a zranitelně. Z různých koutů ostrova se ozývá sporadická střelba a exploze, nemáte přehled o situaci, nevíte, kdo a proč na vás zaútočil, ale musíte se hnout, protože zůstat příliš dlouho na jednom místě může mít fatální následky. A tak se hnete. Ne proto, abyste našli a vystříleli armádu nepřátel jako Rambo, ale protože chcete, inu, přežít. 

Scénář i prezentace se tentokrát opravdu povedly. Působí přirozeně a uvěřitelně, nabízí nečekané zvraty i pohlcující wow momenty jako od Spielberga, na něž v žánru rozhodně nejsme zvyklí, avšak které díky reálnosti neurážejí a navozují dokonalý vojenský zážitek. Arma 3 si vás v tomhle směru zkrátka ukotví jako Garrisonovo teplé vozítko a nenechá vás se od hraní odtrhnout, ať už se plížíte za nepřátelskou linií, vedete povstalce při přepadu konvoje nebo s útočným komandem zachraňujete spojence v minomety ostřelované vesnici. 

Celkové atmosféře dost pomáhá, že už se (na čtvrtý pokus to konečně vyšlo) neustále nemusíte probírat rušivými tabulkami a otravným scrollovacím menu, když chcete vykonat nějaký naprosto základní úkon. Co se týče rozhraní, HUDů, inventářů nebo intuitivnosti ovládání, Arma 3 v tomhle směru přestává být netečnou simulací, u níž to přece nevadí, a začíná být hrou. Ono tu tedy scrollovací menu samozřejmě je, nicméně se řada věcí dá řešit mimo něj, což je sakra dobře. Jediné, co přežilo prakticky nezměněné od Operation Flashpoint, je radiová komunikace a zadávání rozkazů členům týmu, ale to se dá skousnout. Mimochodem, přístupnější ovládání ani v nejmenším neznamená lehčí obtížnost. Tahle záležitost představuje pořádnou výzvu. 

Ruku v ruce s příjemnějším herním zážitkem jde zase o něco přirozenější řízení a pilotáž. Vozidel je zde klasicky poměrně značné množství, pročež potěší viditelný pokrok v jejich ztvárnění. Zatímco v jízdním modelu v porovnání s předchozím dílem nijak zázračné změny nezpozorujete, potěší malé detaily. Třeba volant se vám už neprotáčí v rukou (na čtvrtý pokus to konečně vyšlo), a i když řidič nešlape na pedály, alespoň manipulace s ním dodává punc přirozenosti. 

Vozidla mají také moc pěkně a reálně ztvárněné interiéry. Některá se dokonce nesou až v duchu sci-fi filmů. Přitom titul jako takový pochopitelně na bojiště Hvězdných válek neutekl. Některé doplňky, jež tady uvidíte, dnes světové armády běžně využívají, jiné se nacházejí ve stádiu prototypů a aktivního testování. Bohemia Interactive ve stylu nebožtíka Toma Clancyho vychází z existujících technologií. 

Jako z katalogu

Vizuální stránka je úžasná. Vývojáři sice měli s úřady ostrova Lemnos, podle kterého je dvěstěkilometrový hlavní ostrov Altis vymodelován, tahanice, jež vyústili zatčením Ivana Buchty a Martina Pezlara během jejich dovolené, nicméně si dovolujeme říct – a nijak tím nemíníme zlehčovat, co si kluci prožili –, že neústupný boj proti řecké byrokracii se vyplatil. Černarus byla fajn, ovšem až Altis nabízí krásnou, prosluněnou a živou potěchu pro oko, která navíc ostře kontrastuje s vojáky a armádní technikou, představující ničivou sílu, jež vtrhla do ráje. Ať už budete klusat po zelených kopcích nebo se vznášet nad rozlehlými lesy, pořád bude na co koukat. 

Zamrzí jenom mrzký framerate ve městech. Pokud nemáte jednu z těch pěkně mastných grafických karet, můžete na plynulý chod mezi budovami zapomenout, i jestliže doma máte PC, jež by se běžně dalo nazvat výkonným. Podobně je na přesdržku stále ještě ne úplně vychytaný pohyb uvnitř stavení. Proč postava mnohdy není schopná normálně projít dveřmi, proč má naopak úžasnou vlastnost je otevřít směrem k sobě a uvěznit se mezi nimi a zdí, a proč se člověk musí na dveře namáčknout, než se zobrazí ikona pro otevření? Je v tom skrytý taktický manévr, nebo prostě při výcviku zapomněli zelené hlavy naučit operovat s klikou? No ale pořád lepší situace než v Armě 2, a aspoň víme, jaká zlepšení můžeme čekat ve čtyřce. 

Kapitolou samou pro sebe je ozvučení. Pokud se vám líbilo, jak mimo jiné s hudbou pracoval  Battlefield 3, Armu 3 si zamilujete. Hlavní motiv je energický a chytlavý a, podobně jako DICE, Bohemia Interactive vědí, kdy ho mají nechat zaznít. Hudební paleta však přirozeně není omezena jen na něj a tvůrci dokážou jejím prostřednictvím u hráče vyvolat emoce vhodné dané situaci. 

Pochvaly nakonec nemohou minout ani klasicky výtečné ozvučení zbraní a vozidel. Až se budete krčit za malou překážkou a všude kolem vás budou jako sršni dopadat projektily, ještě si rádi vzpomenete na vojenskou službu ve Vietnamu! 

Verdikt

Arma 3 je nejlepší vojenský simulátor na trhu. Bohemia Interactive sice hraje do karet, že mají na tyhle věci tak trochu monopol, což ale nic nemění na tom, že se titul dobře hraje, má kvalitní scénář, je cool a po kampani se můžete vrhnout na obsáhlý multiplayer.