Na Snowdenovi je od prvních otázek vidět, že se na rozhovor připravoval delší dobu, a až na otázky ohledně rodiny působí velmi klidně a soustředěně. První informace, kterou evidentně chtěl dostat do světa, je podle něj fakt, že ani po roce nebyla americká vláda schopná dokázat, že jeho zveřejněné informace někoho poškodily. Na toto téma dále v rozhovoru navazuje tvrzením, že celá akce ohledně zveřejnění byla pečlivě připravená, vybráni ti nejlepší novináři, jimž byly poskytnuty dokumenty, které “nikoho nevystaví do rizika”. Přímo však neřekl, že by z NSA neodnesl informace operačního charakteru (typu rozmístění jednotek), pouze poukazuje, že se takové informace nikde v médiích neobjevily.

To může souviset také s jeho podmínkou, kterou během poskytování materiálů novináře zavázal. Požadoval totiž před zveřejněním materiálů konzultace s americkou vládou. Na světlo by se tak v ideálním případě měly dostat informace o programech, které má veřejnost znát, ale současně neodhalí zbytečně moc. Snowden si dovolil rýpnout do špatně nastavených politik NSA vůči dodavatelům třetích stran. Údajně mohl kdokoliv z nich nakráčet do NSA a vzít si téměř jakékoliv informace. Poukázal také na slova bývalého šéfa NSA Alexandera, který neví kolik a jakých dokumentů bylo Snowdenem exfiltrováno ze systémů. 

I když nás můžete po položení této otázky pokládat za blázny, není tak triviální, jak na první pohled vypadá. Podle jeho slov jej totiž americká vláda záměrně staví do role “analytika”, což devalvuje jeho pozici a zkušenosti. Ve skutečnosti pracoval nejen pro NSA, ale také pro CIA a to v utajení s falešným jménem a mimo Spojené státy. 

V kariéře mu byl inspirací mimo jiné jeho dědeček, který pracoval v CIA, kde jej zasáhly události z 9. září 2001. Strach a napětí po tomto teroristickém útoku podle Snowdena americká vláda využila k ospravedlnění programů, které "nás nikdy neochránily, ale stály nás svobodu, které se nemusíme vzdávat." […] "Definice bezpečnostního [policejního] státu je každý stát, který upřednostňuje bezpečnost nade vše, já si nemyslím, že jsou Spojené státy bezpečnostní stát,” říká dále Snowden.

Snowden dále informuje, že má NSA v současnosti software, který dokáže živě sledovat myšlenkový proces uživatele. Analytici vidí, jak člověk maže právě napsané slovo, jak přemýšlí a jak sestavuje větu.

Reportér NBC se v úvodu pustil do otázek ohledně azylu v Rusku. Snowden jej však upozornil, že “ruský výlet” byla neplánovaná etapa. Původně prý chtěl jet na Kubu nebo do Jižní Ameriky, ale vliv na věc mělo také zablokování pasů americkou vládou, během pobytu v Hongkongu. Jak to, že se přes zablokovaný pas dostal do Moskvy, v tuto chvíli nechápeme ani my, ani samotný Snowden. Každopádně obecné démonizaci jeho činů podle našeho názoru přispívá mnohem více ruský azyl, než možná hra na Johna McAfeeho někde v jihoamerickém pralese. 

Skončil tedy v Rusku a začala se nabízet logická otázka - do jaké míry bude spolupracovat s tamní vládou? Podle jeho slov však s sebou žádný materiál nepřinesl, všechen totiž údajně zničil před tím, než do Ruska odjel. Poslední věta může sice v dnešní době cloudových služeb znít úsměvně, stejně jako případ zničení dat souvisejících s kauzou Snowden v podání GCHQ a Guardianu. Data od NSA však nejsou klasickými daty, které se povalují v cloudu, a je skutečně možné, že jedinou kopii dat zničil nadobro. Na druhou stranu je pravděpodobnější, že úplné kopie dostali právě novináři (že dostali část, to už víme). Svou verzi Snowden podporuje také faktem, že vozit s sebou v kufříku takto žhavý materiál by nenechalo chladnou ruskou kontrarozvědku a cesta po Rusku by tak byla nebezpečná.

Prezident Obama si v projevu pro veřejnost povzdechl, kdyby Snowden informoval své nadřízené o svých problémech. Podle jednoho z nejslavnějších whistleblowerů světa však takto učinil a kopie e-mailů má NSA. Komunikoval také s nadřízenými a s kolegy, ti byli většinou velmi překvapení, čeho všeho jsou programy schopné. “Pokud proti tomu něco řekneš, zničí tě. Víš, co se stane, když o tom začneš mluvit?” odpovídala prý většina z nich. Odpověď od nadřízených zněla jasně: “Přestaň klást otázky."