Jakmile se astronauti vydají za hranice zemského magnetického pole, ocitnou se v prostředí, které je pro lidské tělo výrazně nepřátelštější, než si většina lidí dokáže představit. Na oběžné dráze kolem Země ještě část radiace zachytí magnetické pole a atmosféra. Na cestě k Měsíci ale tato přirozená ochrana mizí.

Právě proto patří kosmická radiace mezi největší rizika mise Artemis 2. Posádku tvoří čtyři astronauti a čeká je zhruba desetidenní let k Měsíci a zpět. Během této doby budou neustále sledovat hodnoty radiace pomocí senzorů a osobních dozimetrů. Ty v reálném čase ukazují, jakému záření je člověk vystaven.

Nejde přitom jen o dlouhodobé působení. Největší hrozbou jsou náhlé události, především silné sluneční bouře. Ty dokážou během krátké doby výrazně zvýšit množství nebezpečného záření, které proniká do prostoru kolem lodi.

Úkryt uvnitř lodi jako poslední obrana

Kosmická loď Orion, kterou NASA pro misi Artemis používá, je navržena tak, aby poskytovala co nejlepší ochranu v rámci možností. Je kompaktní s velkou mírou izolace, což pomáhá část radiace odstínit. Přesto to nestačí na extrémní situace.

Pokud by došlo k silné sluneční bouři, astronauti mají jasně daný postup. Využijí centrální úložné prostory uvnitř lodi a vytvoří improvizovaný úkryt. Přesunutím vybavení do konkrétní části kabiny vznikne místo, kde je dávka radiace nižší než ve zbytku lodi.

Tento princip není složitý, ale je účinný. Materiály kolem posádky fungují jako dodatečný štít, který alespoň částečně tlumí průchod škodlivého záření. Posádka by v takovém prostoru zůstala po dobu zvýšené radiace, dokud by hodnoty neklesly na bezpečnější úroveň.

Zkušenosti z mise Artemis 1, která proběhla bez posádky, ukázaly, že Orion si v prostředí hlubokého vesmíru vede lépe, než se původně očekávalo. Během více než dvaceti dnů ve vesmíru nasbírala loď cenná data o radiaci i vlastním chování v extrémních podmínkách.