Když NASA v roce 1977 vypouštěla sondy Voyager 1 a Voyager 2, málokdo čekal, že budou fungovat ještě téměř o 50 let později. Obě zařízení měla původně zkoumat hlavně Jupiter, Saturn a další obří planety sluneční soustavy. Dnes jsou ale mnohem dál. Voyager 1 překročil hranici mezihvězdného prostoru v roce 2012, Voyager 2 ho následoval v roce 2018. Obě sondy přitom stále komunikují se Zemí.

Jenže jejich cesta se pomalu blíží do bodu, kdy začne rozhodovat každý watt energie.

Obě sondy využívají radioizotopové generátory poháněné plutoniem. V době startu měly k dispozici asi 470 wattů výkonu, jenže zdroj energie postupně slábne. NASA uvádí, že každý rok ztrácejí přibližně čtyři watty. To je důvod, proč inženýři z Jet Propulsion Laboratory v Kalifornii postupně vypínají jednotlivé vědecké přístroje.

Na Voyageru 1 zůstávají podle aktuálních údajů aktivní už jen dva hlavní vědecké systémy. Magnetometr pro měření magnetických polí a přístroj Plasma Wave Subsystem, který zkoumá plazma a vlnění v mezihvězdném prostoru. Voyager 2 je na tom o něco lépe. Stále používá tři vědecké přístroje včetně systému pro detekci kosmického záření.

NASA chystá riskantní zásah

Právě kvůli kritickému nedostatku energie teď NASA připravuje technický manévr s přezdívkou „Big Bang“. Nejde o nový motor ani dramatickou změnu směru letu. Inženýři chtějí vypnout tři zařízení, která dosud ohřívala palivové potrubí trysek, a nahradit je jiným systémem s nižší spotřebou.

Podle NASA by tím mohli ušetřit téměř 10 wattů energie. To může znít zanedbatelně, ale u Voyagerů jde o obrovský rozdíl. Pokud plán vyjde, mohlo by to oddálit vypnutí dalších vědeckých přístrojů minimálně o jeden rok.

Testování začne na Voyageru 2 během května a června 2026. Pokud se řešení osvědčí, NASA stejný postup použije i na Voyageru 1 později během léta.

Riziko ale existuje. Palivové potrubí trysek se pohybuje na hranici zamrznutí a jakékoliv komplikace by mohly znamenat problémy s orientací celé sondy. A bez správného natočení antény by komunikace se Zemí skončila.

Signál letí téměř celý den

Voyagery dnes patří mezi nejvzdálenější lidské objekty ve vesmíru. Voyager 1 se nachází přibližně 169,8 astronomické jednotky od Země, Voyager 2 asi 143,1 AU. Jedna astronomická jednotka přitom odpovídá vzdálenosti Země od Slunce.

Kvůli obrovské vzdálenosti trvá rádiovému signálu téměř celý den, než dorazí ze Země k sondě nebo zpět. Přesto stále posílají data, která vědcům pomáhají chápat prostředí za hranicemi sluneční soustavy.

Projektová manažerka mise Suzanne Dodd z JPL už v roce 2022 uvedla, že sondy mají jen velmi malou energetickou rezervu. Samotný vysílač podle ní spotřebuje zhruba 200 wattů. Přesto věří, že by Voyagery mohly fungovat ještě několik dalších let.

Podle jejích tehdejších slov by při troše štěstí mohly pokračovat dokonce i ve 30. letech tohoto století. Ambiciózním cílem je dosažení vzdálenosti 200 astronomických jednotek od Země kolem roku 2035.